Nejdříve několik nezbytných informací k ústrojové kázni. Průvodce 1938 k tomu dodává. „Podnebí je drsné a vlhké. Zima zkracuje jaro i podzim. Na horách i v podhoří se snášejí náhlé a vydatné lijáky, deštivé počasí trvá někdy dlouho. Horské stezky vedou ve výši až 1 300 m. Podle toho se obujeme a ustrojíme. Nepromokavý plášť, čapka, svetr, reservní prádlo jsou nutny. Vezměte dobré, již vychozené (ne zase příliš vyšlapané) turistické boty se silnou podešví, probůh ne střevíce (zvláště dámy). Na kamenitých horských pohraničních stezkách chatrná nebo filigránská obuv s vysokými podpatky zle by se vymstila. Mějte hůl, píšťalku, lékárničku, svítilnu, svíčku a sirky, pohárek, silný nůž s vývrtkou, mapy v pouzdru, kompas, dalekohled, zápisník, legitimaci a příručku Klubu československých turistů, seznam nocleháren, známky, drobné peníze, k jídlu chléb, suchý salám, čokoládu, ovoce, cukr, sůl.“ Kdo si netroufá jít neznámým krajem, může si najmout průvodce. Ostatně ten knižní z roku 1908 k tomu dodává: „Kdo přece sám si netroufá, požádej v kterékoli vsi hostinského a malý hoch, pasák nebo čeledín rád za drobnou minci cestu ukáže. Spolehlivými vůdci jsou dřevaři. Dovedou vésti cestou nejkratší, ne vždy ale nejpěknější krajinově. Za malou odměnu vedou hodinu cesty.“
Průvodce 1938 zmiňuje možnosti veřejné a soukromé dopravy v Pošumaví. Modravy se přímo dotkla jen autobusová linka ČSD č. 1510, která vyjížděla z pohraničního nádraží v Železné Rudě, a mimo jiné přes Novou Hůrku, Prášily, Srní, Modravu, Filipovu Huť, Kvildu, Horní Vltavici a Lenoru, končila jízdu ve Volarech. V seznamu tratí soukromých autobusů a povozní pošty s osobní dopravou není Modravsko zmíněno vůbec.
Turistika na Modravsku je turistikou přeshraniční probíhající přes státní hranice. Informují o překročení hranice turističtí průvodci? Průvodce 1908 uvádí: „Kdo hodlá cestovati i po bavorské straně, směň sobě část peněz dříve než vkročíš na půdu bavorskou. Kurs německé marky pohybuje se mezi K 1.16 a K 1.18. Na straně bavorské neradi peněz rakouských přijímají a činí-li tak, počítají kurs marek příliš okrouhle. Po obou stranách hranice českobavorské rozsety jsou celní strážnice, jež zabraňují výměně výrobků, zvláště na přenášení zboží tabákového, jenž v Německu není monopolem, bedlivě se hledí. Bystrý zrak finančníkův rozpozná ale pravého turistu a netřeba se tudíž obávati nějakého obtěžování. Šatstvo a cestovní potřeby jsou prosty cla. Z Bavor dovoleno přenésti tolik tabáku, kolik třeba dle odhadu ku krytí spotřeby až k nejbližší rakouské stanici.“ Průvodce z roku 1938 již nabádá k opatrnosti při překročení hranic, což je vzhledem k poměrům v tomto roce pochopitelné: „Nyní při změněných zahraničních a mocenských poměrech a zmizením Trojmezí mezi Třístoličníkem a Plechým přiostřily se podmínky přechodu hranic. Nelze dost důtklivě varovati před neoprávněným přechodem hranic a jejich překročením třeba jen o jediný krok! S pasem můžeme přestoupiti hranice při celních úřadech, které každý přechod potvrdí. Předpisy o vydávání přepustek se často a podstatně mění, informujte se! Pozor na fotografický aparát a na fotografování!“ Tentýž průvodce při překročení hranice od Roklanské chaty na Roklan uvádí: „Ku přestupu na bavorské území je třeba přepustky – a i tehdy dobře si za nynějších poměrů rozmyslíme přechod přes hranice. Pas není nic platen, nemůžeme si tady dáti potvrditi přechod.“
Nyní se přeneseme již do Modravy, odkud byly a i dnes jsou činěny mnohé cesty do lokality Modravských plání. Modrava byla již v období první republiky významnou turistickou základnou. Deklarují nám to průvodci. V tom nejstarším z roku 1883 se říká: „Madr jest malá osada při stoku potoků Maderského (vlastně hořejší Otavy), Velkého Mlýnského a Hanifského, jež od spojení svého tvoří řeku Vydru. V hostinci U Dvou sluk jsou 4 čisté postele pro cestující a dobrá strava, proto může být Madr stanovištěm pro výlety do okolní divoké krajiny, a to tím spíše, poněvadž na české straně již mimo Madr zde nikde přenocovati nelze. Kdo má průvodní list od knížete Švarcenberka, může se ovšem v každé myslivně ubytovat, ale takových privilegovaných turistů jest málo.“ V průvodci z roku 1896 se mimo jiné píše, že „Mader jest malá osada čítající 50 obyvatel německých. Jde zde myslivna, villa knížete Schwarzenberga, továrna na bezsuké dříví a chalupy dřevařů. Mader hodí se dobře za stanoviště k výletům do okolní divoké a romantické krajiny. V hostinci Zu den zwei Schnepfen možno přenocovati (5 postelí, nocleh 30 krejcarů).“ V průvodci 1908 se píše, že „českým turistům nedoporučuje se v Modré stravovati se a bytovati. Ceny přemrštěné. Zvláště pstruhů nikdo zde nekupuj. Na nocleh lépe zajíti až do Pürstlinku nebo zůstati ve Vchynici.“ K tomuto je třeba doplnit, že Modrava byla osídlena převážně německým obyvatelstvem a čeští turisté, alespoň podle starých turistických průvodců, zde nebyli příliš vítáni. To se ale změnilo postavením Klostermannovy chaty. Turistická základna Klubu československých turistů na Modravě měla svoje místo v legendární Klostermannově chatě. V průvodci 1923 se píše, že „Klub československých turistů staví zde 1922-23 veliký hostinec o 80 ložích.“ Průvodce 1938 má dokonce na obálce reklamní okénko Klostermannovy chaty Klubu československých turistů. Píše se v něm: „28 pokojů, 2 noclehárny, elektrika, vodovod, lázeň a sprcha, garáž, silnice pro vozidla, domácí kuchyně, telefon Modrava, ústředna Kašperské Hory, pošta Kvilda. Nájemce chaty Gustav Pšenička.“ V tomtéž průvodci je zakotveno zřízení záchranky na Modravě. Uvádí se, že okresní střediska zřizují v místech hojně navštěvovaných lyžaři poboční záchranné stanice, mimo jiné v okrese sušickém v Modravě. Třetím turistickým zařízením byl Wolfův hostinec (U Pstruha), kde měli zázemí převážně němečtí turisté a místní obyvatelé. V roce 1930 byl přestavěn a nabízel 40 pokojů po čtyřech postelích.
Článek ke slavnostnímu otevření Klostermannovy chaty (zdroj: noviny Jihočeské listy ze dne 2. 7. 1924)
Klostermannova chata jako turistická základna na Modravě
Podle turistické mapy z roku 1938 se v Modravě sbíhají (a rozbíhají) všechny barvy turistického značení – červená, žlutá, modrá a zelená. Z průvodců vyplývá, že v Modravě byla dvě východiště turistického značení. První tabulka se nacházela na křižovatce silniček pod Klostermannovou chatou Klubu československých turistů a druhá tabulka u kasáren Finanční stráže. Kam směřovaly turistické barvy z Modravy?
1) Červená značka – Měla v období prvorepublikové turistiky přídomek horské šumavské trati, v současnosti je značení této barvy spojováno s příhraniční turistikou. Červená značka z Modravy putovala jižním směrem podél Modravského potoka na Březník (zde byla výrazná turistická křižovatka a červená značka odtud pokračovala dál na všechny světové strany) a severním směrem na Antýgl.
2) Zelená značka – Probíhala jihozápadním směrem po Starobřeznické (bývalé obchodní) cestě k dřevorubecké osadě Josefstadt a odtud k Podroklanské mýtině. Z Podroklanské mýtiny překračovala zelená značka státní hranici a mířila vstříc bavorskému Roklanu a Roklanskému jezeru. Bavorská zelená značka propojila Roklan s Luzným. Severovýchodním směrem zelená značka z Modravy mířila přes Filipovu Huť do Horské Kvildy.
3) Modrá značka – Probíhala západním směrem přes Mlynářskou slať k lovecké chatce Balzhütte na soutoku Roklanského potoka a Rokytky.
4) Žlutá značka – Probíhala západním směrem podél Roklanského a Javořího potoka k samotě na Javoří Pile a východním směrem přes Filipovu Huť do Kvildy.
Kreslená turistická mapa Klubu československých turistů z roku 1938
Prvorepublikové východiště turistického značení v Prášilech s mimo jiné turistickými cíly na Modravsku
