Poledník

Poledník (Polední hora) / Mittags Berg (1 315 m. n. m.)
 
Polední hora se nachází v samotném severozápadním cípu Modravských plání.
 
Ve svazích Polední hory pramení množství šumavských potůčků – Jelení potok, Tmavý potok, Smrkový potok, několik pravostranných přítoků Prášilského potoka a Jezerní potok. Jezerní potok stéká z jezerní stěny do Prášilského jezera, které je jedním z osmi šumavských ledovcových jezer.
 
Z geografického hlediska je Polední hora nepravidelným vrcholem a zároveň součástí mohutného Jezerního hřbetu se zbytky zarovnaného povrchu. Na svazích se nacházejí skalní výchozy, sutě a mrazové sruby. Východní svahy jsou prudké – přemodelované činností ledovce na kar s Prášilským jezerem. Vrcholová plošina s vyhlídkovou věží je odlesněná. Na vrcholové skalce se nachází dřevěný kříž a geodetický bod s letopočtem 1949.
 
Polední hora má pestrou historii a současné turistické využití. Svoje jméno hora dostala patrně od prášilských dřevorubců, kteří tvrdili, že jakmile slunce vystoupí nad temeno této hory, je poledne a tedy čas k obědu. Vrchol Polední hory byl původně zalesněn, snad i proto nevybízel k vyhlídkám. I přesto se na turistickém směrovníku píše, že ve 20. letech 20. století stávala na vrcholové skalce dřevěná rozhledna.
 
Zásadní zlom přišel se studenou válkou. Ta udělala z Polední hory strategické vojenské zařízení elektronické ostrahy státní hranice. Hora měla výhodnou polohu a nadmořskou výšku. Z Poledníku se tak záhy stalo zařízení tzv. elektronické války. Zařízení bylo po strategické stránce dostavěno v září roku 1968 a umožňovalo sledovat rádiový provoz na území Spolkové republiky Německo. Vojenská posádka na vrcholu se věnovala odposlechu rádiových provozů na jižním a jihozápadním směru. Vojáci dokázali zachytit vysílání až do vzdálenosti několik stovek kilometrů. V praxi tak měla socialistická vojska Varšavské smlouvy přehled o komunikaci vojsk Severoatlantické aliance. Signálové příjmové podmínky na vrcholu Poledníku byly vynikající. Objekt byl stavěn a vybaven na tu dobu novými technologiemi. Vytápěl se naftou, jako náhradní zdroj energie sloužily agregáty. Objekt byl obehnán dvojitou linií drátů a střežen proti vniknutí signální stěnou se slaboproudým vedením. Zařízení na Poledníku (s krycím názvem TOPAS) bylo přísně tajné a silně střežené. Utajení šlo až tak daleko, že na většině map nebyl Poledník zakreslen a cesty k němu chyběly nebo byly záměrně zkreslovány. Poledník měl nedalekou leteckou ochranu prostřednictvím letky vrtulníků. Letka měla základnu na nedalekém Zhůří. K zařízení na vrcholu Poledníku dále náležela průzkumná rota a vidová hláska protivzdušné obrany státu. Objekt na Poledníku nebyl jediným při hranici s Bavorskem, další radary byly umístěny například na Čerchově, Havranu nebo Dyleni. Na druhou stranu ani Němci nezaháleli a mimo jiné vybudovali vojenské zařízení na Velkém Javoru.
 
Státní hranice je od vrcholu Poledníku vzdálena 1 kilometr. Umístění radaru, blízkost státní hranice, šumavské vrcholky a pláně bez osídlení, to přitahovalo německé a americké vzdušné síly ke kontrole hraničního prostoru a taktéž k provokacím. Provokace zpravidla probíhala tak, že protivník přiletěl z vnitrozemí v malé výšce ke státní hranici, kde čekal na soupeře. Po jeho příletu letěly oba stroje rovnoběžně s hranicí. Z podobné situace vzešla i nehoda na Poledníku dne 12. září 1985. Československý pilot vrtulníku Mil Mi-24 Hind se chtěl pokusit o podobný manévr jako pilot americké Cobry, avšak jeho stroj se zřítil do tenkrát vysokého lesního porostu na vrcholku Poledníku. Hrůzostrašný pád přežil.
 
Izolace a střežení Poledníku skončilo po roce 1989. Objekt armáda opustila se snahou o prodej. Mezitím však stavba chátrala vlivem nevlídného počasí, ale zejména zásahem člověka, který si chtěl prohlédnout dříve tajnou základnu. Spousta zařízení byla rozkradena a zničena. V roce 1997 objekt Poledníku odkoupila Správa Národního parku Šumava a provedla rozsáhlou rekonstrukci. Okolní pomocné stavby byly demolovány a samotná věž upravena tak, aby mohla být využívána veřejností. V laminátových stavbách utvářející typický vzhled Poledníku, kde byla dříve umístěna technika pro odposlechy a radary, byla vyřezána okna a na vrchol věže byl pomocí vrtulníku umístěn nový ochoz. Slavnostní otevření proběhlo 18. července 1998. Výška věže je 37 metrů a na vrchol vede 227 schodů. V budově věže se nachází Informační centrum Národního parku Šumava, koutek s občerstvením, expozice o historii Poledníku a expozice rostlinná a živočišná.
 
 
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: Poledník (1-67, z toho pohled na Prášilské jezero 66-67), Poledník v zimním období (68-140).
001.jpg
002.jpg
003.jpg
004.jpg
005.jpg
006.jpg
007.jpg
008.jpg
009.jpg
010.jpg
011.jpg
012.jpg
013.jpg
014.jpg
015.jpg
016.jpg
017.jpg
018.jpg
019.jpg
020.jpg
021.jpg
022.jpg
023.jpg
024.jpg
025.jpg
026.jpg
027.jpg
028.jpg
029.jpg
030.jpg
031.jpg
032.jpg
033.jpg
034.jpg
035.jpg
036.jpg
037.jpg
038.jpg
039.jpg
040.jpg
041.jpg
042.jpg
043.jpg
044.jpg
045.jpg
046.jpg
047.jpg
048.jpg
049.jpg
050.jpg
051.jpg
052.jpg
053.jpg
054.jpg
055.jpg
056.jpg
057.jpg
058.jpg
059.jpg
060.jpg
061.jpg
062.jpg
063.jpg
064.jpg
065.jpg
066.jpg
067.jpg
068.jpg
069.jpg
070.jpg
071.jpg
072.jpg
073.jpg
074.jpg
075.jpg
076.jpg
077.jpg
078.jpg
079.jpg
080.jpg
081.jpg
082.jpg
083.jpg
084.jpg
085.jpg
086.jpg
087.jpg
088.jpg
089.jpg
090.jpg
091.jpg
092.jpg
093.jpg
094.jpg
095.jpg
096.jpg
097.jpg
098.jpg
099.jpg
100.jpg
101.jpg
102.jpg
103.jpg
104.jpg
105.jpg
106.jpg
107.jpg
108.jpg
109.jpg
110.jpg
111.jpg
112.jpg
113.jpg
114.jpg
115.jpg
116.jpg
117.jpg
118.jpg
119.jpg
120.jpg
121.jpg
122.jpg
123.jpg
124.jpg
125.jpg
126.jpg
127.jpg
128.jpg
129.jpg
130.jpg
131.jpg
132.jpg
133.jpg
134.jpg
135.jpg
136.jpg
137.jpg
138.jpg
139.jpg
140.jpg