Kamerální les Roklan

„Tyto lesní úseky se vyznačují nepopsatelně bujnou vegetací. Obrovské vývraty, větrem pokácené stromy, leží vpravo i vlevo podél cesty, kolem nich se dere vzhůru bujný podrost, kapradiny vysoké jako mužská postava, metrová tráva, mnoho čtverečních sáhů pokrývá změť kořenů, které vichry vyrvaly ze země. Jsou to zbytky neprostupného pralesa. V nedávné době se tu potulovali a proháněli medvědi, rysi a vlci, v létě sem nahoru táhla i stáda jelení zvěře.“

 

Karel Klostermann / Črty ze Šumavy

 

Jestli byly Modravské pláně nejodlehlejší lokalitou Českého království, tak Kamerální les Roklan byl nejodlehlejším místem Modravských plání. Byl situován do jihozápadního cípu Modravských plání. Les patřil odpradávna Českému království a byl nazýván jako Roklanský les (název byl odvozen od Velkého a Malého Roklanu, které do roku 1764 Českému království patřily) nebo Komorní les (jelikož ho organizačně spravovala Rada komory královské). V důsledku rozsáhlých územních změn za vlády Marie Terezie ve 2. polovině 18. století, byl Roklanský les rozdělen mezi Čechy a Bavorsko. Vlastnictví české části lesa Českým královstvím tím nebylo dotčeno. Od této chvíle byla česká část lesa nazývána jako Kamerální les nebo Kamerální les Roklan.

 

Proč byl les nazván jako kamerální? Česká část lesa byla ze západu ohraničena zemskou hranicí s Bavorskem a z východu tzv. kamerální hranicí (ve starých mapách je tato hranice nazývána jako „kameral linie“). Kamerální hranice byla hranicí vlastnickou – oddělovala majetek Českého království a majetek Prášilského panství (zejména tedy majetek knížecího rodu Schwarzenbergů).

 

Ke klíčovému rozdělení lesa mezi Čechy a Bavorsko existuje stará kolorovaná mapa (Mapa tak zvaného Roklanu), která je datována k 20. dubnu 1764. Rok 1764 přímo souvisí s tereziánskými územními změnami česko-bavorské zemské hranice. Na základě vyměření bylo území lesa rozděleno „půl na půl“ – 307 hektarů Českému království a 307 hektarů Bavorsku. Pokud promítneme starou mapu do dnešního mapování a hraničního značení, les byl rozdělen mezi Čechy a Bavorsko od hraničního mezníku č. 21 (stará mapa na tomto místě uvádí mezník č. 18 s letopočtem 1708) ke hraničnímu mezníku č. 25. Východní cíp kamerální hranice se nacházel u Židovské skály na Medvědí hoře. Od Medvědí hory kamerální hranice probíhala severozápadně k dnešnímu hraničnímu mezníku č. 21 a zároveň jihozápadně k dnešnímu hraničnímu mezníku č. 25. Na dobruškovském leteckém snímku z roku 1962 lze vypozorovat souvislou umělou rýhu, která kopíruje kamerální hranici. A jak vypadá pozůstatek kamerální hranice (která oddělovala státní Kamerální les od revíru Modrava Prášilského panství) přímo v terénu? U Židovské skály na Medvědí hoře lze vypozorovat snůšku kamení, která po mezeře (průsek po elektrifikovaném drátěném zátarasu) probíhá severozápadním směrem dále (i když pouze v délce cca 50 metrů). Na opačnou stranu od Židovské skály je ze snůšky kamení viditelná jen nepatrná linie. Kromě těchto kamenných snosů je bývalá kamerální hranice promítnuta z velké části do rýh respektive odvodňovacích příkopů. Ostatně rýhy lze vypozorovat na Medvědí hoře a u hraničních mezníků č. 21 a č. 25 (u mezníku č. 25 je příkop doplněn o revitalizační opatření a probíhá dále do vnitrozemí Kamerálních slatí). Třetím pozůstatkem vyznačení hranice jsou mezníky, které jsem objevil na Medvědí hoře a u revitalizovaného odvodňovacího příkopu v Kamerální slati. Povšimněme si tedy hned tří způsobů vyznačení hranice - na vrcholku Medvědí hory byly použity kamenné zídky, v Kamerální slati byla použita typická odvodňovací rýha a nesporným základem vyznačení byly hraniční mezníky.

 

Mapa tak zvaného Roklanu z roku 1764 (zdroj: Kolektiv autorů / Historie lesů z okolí Srní a Prášil-sborník z výzkumu na Šumavě)

 

 

 

Podle smlouvy z 24. ledna 1769 byl Kamerální les Roklan zatížen právem pastvy ve prospěch sousedního bavorského sklářského statku Poschingerů, který tu mohl neomezeně pást a právo pastvy prodat jinému. V době, kdy lesnictví bralo na sebe podobu plánovaného hospodaření, měla probíhat v Kamerálním lese pouze těžební činnost. Podle Josefínského katastru byla výměra lesa 533 katastrálních jiter (1 katastrální jitro = 0.5755 hektaru) s celkovou zásobou 76 798 sáhů měkkého dříví s roční těžbou 512 sáhů při obmýtí 150 let. Cena 1 sáhu byla odhadnuta na 10 krejcarů a celkový roční výnos na 85 zlatých 20 krejcarů. Ve fassi je poznamenáno, že poloha lesa nedovoluje jeho řádné zužitkování a na pastvu tu má právo (za roční poplatek 1 zlatý) sklářský mistr Poschinger, jehož pozemky s lesem hraničí. Pastva spočívá z brusinčí a borůvčí, které dobytek může požívat jen v období nouze. Kamerálním lesmistrem Ignácem Janem Ehrenwerthem byla okolo roku 1796 hodnota lesa vypočtena na 27 858 zlatých. V roce 1821 byl proveden nový odhad lesa – 530 katastrálních jiter plochy se zásobou 44 972 sáhů dřeva vesměs 140 až 450 let starého v hodnotě 22 011 zlatých. Hodnota zbývajících 6 katastrálních jiter močálů byla vypočtena na 30 zlatých.

 

V odhadu z roku 1840 se uvádí, že Kamerální les je prales těžbou dosud nedotčený, pozůstávající z přestárlých, shnilých a suchých stromů, částečně bez vrchů. Dále se píše, že les je exponován do Bavor a od doby Josefínského katastru je skoro bez těžby. Odhad uvádí dále, že není pamětníka, který by pamatoval těžbu lesa. Mnoho stromů tu leží a hnije a je proto třeba, aby vše nepřišlo nazmar. Doporučuje se dříví co nejdříve vykácet, už proto, že les je ohrožován kůrovcem ze sousedních lesů Poschingerových. Je upozorněno na Poschingerovo právo pastvy, které je v rozporu s obnovou lesa. Součástí odhadu z roku 1840 byl návrh na exploataci lesů k rukám podnikatele židovského původu Simona Maier-Löwy, který ji má provést za 12 let s podmínkou, že nebude dělat holoseče a bude šetřit nálet. Ze zápisů je patrné, že židovský podnikatel koupil dřevo za 11 000 zlatých. Vytěženou dřevní hmotu splavil po Malé Řezné (která v Kamerálním lese pramení) do Bavorska. V roce 1845 odkupuje Prášilské panství dřevo z Kamerálního lesa k plavbě, celkem 3 800 sáhů, následující rok 4 937 sáhů.

 

Z období od pozemkové reformy v roce 1930 až do roku 1952 nemáme dochovány žádné materiály, které by se týkaly hospodaření v Kamerálním lese. Od 50. let 20. století je Kamerální les přičleněn pod Vojenské lesy, polesí Javoří Pila. Podle lesního hospodářského plánu polesí Javoří Pila z roku 1959 byl Kamerální les rozdělen na tři oddělení o celkové výměře 318 hektarů (z toho 9 hektarů připadlo na slatě) s průměrnou hektarovou zásobou 30 plnometrů dřeva. Porostní zásoba byla značně nízká, zřejmě pozůstatek vysoké těžby provedené ve 20. letech 20. století. Koncem 60. let výkon vojenské správy na Modravsku končí a Kamerální les je přiřazen pod (státní) lesní správu. Od 90. let území spadá pod Správu Národního parku Šumava. Dnes nám historii zvláštního území Roklanského lesa, který patřil Českému království, připomíná pomístní název v mapách.

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: Kamerální les Roklan ve 20. letech 20. století (1-2, zdroj: Antonín Klečka / Studie o smilkových porostech na pastvinách šumavských), pozůstatek vyznačení kamerální hranice (3-15, z toho na Medvědí hoře 3-10, u hraničního mezníku č. 21 11-12, u hraničního mezníku č. 25 13-15).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz