Popelářství a draslařství  

Popelářství a draslařství bylo lesnické řemeslo, které souviselo s provozem skláren. Tzv. draslo (potaš, flus) bylo pro sklárny nezbytnou surovinou – sloužilo jako tavidlo. Kromě toho se draslo využívalo i při výrobě mýdla nebo praní vlny.

 

Výroba drasla měla dvě fáze. Nejdříve bylo potřeba získat popel pálením dřeva. K popelářství byly vybírány porosty v odlehlých lesních tratích, přestárlé a těžko zužitkovatelné (polomy, ztrouchnivělé kmeny). Výroba popela spolkla obrovské zásoby dřeva. Dlužno podotknout, že hojně zastoupený smrk na Modravsku nebyl vhodnou dřevinou pro následnou výrobu drasla. Popelářství nebylo příliš populárním řemeslem – výroba popela vykusovala v lesích velké paseky a pomístně vznikaly požáry.

 

Druhá fáze spočívala již ve výrobě samotného drasla. Draslo se vyrábělo vylouhováním z popele. Na jeden kilogram drasla bylo třeba až dvou tun popela. Draslařství neprobíhalo pod „otevřeným nebem“, ale bylo situováno do tzv. flusáren, tj. pracovišť na výrobu drasla. Na Prášilském paství draslo a popel vyráběl například František Bauer z Tetova, Jude Ploch nebo Václav Fux. V roce 1808 vyslovuje majitel panství nespokojenost nad způsobem pálení. Z vyúčtování z roku 1812 je patrné, že v polesí Modrava bylo v letech 1808-1811 vyrobeno celkem 324 strychů popela.

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz