Židovský les

Židovský les byl zvláštním souvislým územím lesa, které bylo situováno do jihozápadní lokality Modravských plání. Je nutno učinit poznámku, že Židovský les bývá často spojován nebo dokonce zaměňován s Kamerálním lesem. Odpověď na tuto otázku můžeme rozhodnout po vyprávění.

 

Nejprve k umístění Židovského lesa. Nejvyšší kótou Židovského lesa je Medvědí hora v nadmořské výšce 1 224 metrů. Plocha Židovského lesa se odtud svažuje k jihu a západu ke státní hranici, východním směrem k toku Roklanského potoka a severním směrem do mělkého sedýlka s Roklanskou slatí. Z velké části Židovský les kopíruje plochu Kamerálního lesa, i když je rozlohou větší. Rozloha Židovského lesa je uváděna okolo 434 hektarů (Kamerální les měl o více jak 100 hektarů méně).

 

Původní lesní pozemky Židovského lesa jsou nyní porostlé travou, borůvčím, kapradinami, mechy a řídkými skupinami smrků s příměsí jeřábu. Místy se zapojuje souvislý les. Jsou zde i slatě – Kamerální a Roklanská, k nim je situována kleč borovice. Na území Židovského lesa jsou prameniště řeky Malé Řezné, která odtud odvádí vody do Bavorska. Právě říčka Malá Řezná významně ovlivnila historii tohoto místa v souvislosti s plávkou dřeva. A zdejší dřevní zásoby se staly předmětem obchodního zájmu podnikatele se dřívím Simona Maier-Löwy. Plavba dřeva tedy s Židovských lesem přímo souvisí, jelikož les mohl být vytěžen jen v době, kdy dřevo z něj mohlo být dopraveno plavbou do Bavorska. Je třeba doplnit, že Židovským lesem prochází rozvodí mezi Černým a Severním mořem – Malá Řezná vtéká do povodí Černého moře a pramenné větévky Roklanského potoka a Rokytky vtékají do povodí Severního moře.

 

Název lesa je odvozen od podnikatele se dřevem Simona Maier-Löwy, který vyznával židovské náboženství. Organizoval plavbu dřeva nejprve jako velkoobchodník a později i jako majitel lesa a několika pil. Jeho jméno je uváděno v souvislosti s organizováním plavby na horním toku řeky Řezné a je po něm pojmenováno několik Židovských pil v Bavorsku. Podnikatel Maier-Löwy začal v roce 1844 podnikat v oblasti Zwieselu. V roce 1845 se obrátil na bavorskou vrchnost s návrhem, že hodlá provozovat volnou plávku po řece ve vlastní režii a na vlastní nebezpečí. Šlo v té době především o volnou plávku palivového a užitkového dřeva, kterého bylo v okolí Řezna nedostatek. Pro tuto plávku podnikatel získal dřevo nejen z bavorských lesů kolem Zwieselu, ale ještě před rokem 1846 získal velký kus lesa v pramenné oblasti Malé Řezné na české straně Šumavy s úmyslem splavit dřevo po Malé Řezné do Zwieselu. Plavba však byla možná až od plavební nádrže Schachten Schwelle. V dubnu 1848 Maier-Löwy lesnímu úřadu ve Zwieselu oznámil, že započne s plávkou štěpného dřeva z českého lesa pod Roklanem. Od české hranice až k plavební nádrži Schachten Schwelle byla v délce cca 1 800 metrů upravena cesta nebo tehdy spíše zemní smyk pro stahování dřeva. Tato cesta byla pojmenována jako Židovská cesta a vedla až do Frauenau. V roce 1848 dopravil podnikatel po vodě 18 000 kubických metrů dřeva až do Regensburgu. Další dřevo bylo využito ve Zwieselu. Kronika města Zwiesel uvádí, že velká délka splavovaných kmenů je dokladem dobrého vzrůstu a dobré bonity smrků v Židovském lese. S plávkou dřeva ze Židovského lesa podnikatel pokračoval až do své smrti v roce 1868.

 

Z přeshraniční Židovské cesty je dnes znatelný cca 300 metrů dlouhý průsek, který probíhá od státní hranice u hraničního mezníku č. 22/8 k bavorské turistické pěšině (zde již Židovská cesta navazuje na turistickou pěšinu). Terén u hranice je velmi zamokřený – vody od hraničního průseku cesty odtékají o 50 metrů níže k toku Malé Řezné, která v těchto místech (u hraničního kamene č. 22/9) protíná státní hranici. Po slavném podnikateli je pojmenována i Židovská skála, která je dominantou Medvědí hory. Kromě Židovské skály (na které je posazen dřevěný kříž) se na vrcholové plošině Medvědí hory rozprostírá louka s trsy borůvčí, místy doplněná o smrčky, jeřáby a volně rozptýlené solitéry.

 

Po vytěžení Židovského lesa zůstalo na ploše mnoho nezpracovaného dřeva (okolo 7 000 kubických metrů). Jednalo se o dřevo slabší, nahnilé, o souše, silné i tenké větve a o dřevo polámané, o které podnikatel Simon Maier-Löwy neměl zájem. Dřevo bylo neprodejné a nebylo možno ho plavit. Ležící nezpracované dřevo bylo v prvních desetiletích po těžbě velkou překážkou pro pastvu dobytka. Nevíme, zda-li z české strany v Židovském lese pastva dobytka vůbec probíhala – lokalita byla značně vzdálena od civilizace (Modrava, Prášily) a dobytek by musel být vháněn přes velká rašeliniště a podmáčené plochy. Nicméně Ivo Vicena konstatuje, že největší rozmach pastvy zde mohl být v 16. a 17. století. Je třeba uvést i právo pastvy sklářského statku Poschingerova z 18. a 19. století, které bylo vztahováno k českému Kamerálnímu lesu.

 

Se Židovským lesem jsou spjaty význačně sběry lesních plodin. Šlo o sběr malin, borůvek, brusinek, jahod a hub. Sběr těchto lesních plodin tvoří zajímavou historii Židovského lesa a celého kraje kolem Zwieselu. Paseky po těžbách dřeva brzy zarůstaly nejen trávou, ale i borůvčím, maliníky a dalšími trsy lesních plodů. Vybudování železnice do Zwieselu v roce 1877 teprve ukázalo, jaké množství těchto plodin se sesbíralo a dopravovalo se odtud do celého Německa. Například v roce 1912 v letní sezóně odjíždělo denně 20-25 vagonů těchto lesních plodin – byly to tzv. jahodové rychlovlaky směřující do Frankfurtu, Mnichova, Hamburgu, Brém a dalších měst. Starší generace vzpomíná na sběry lesních plodin z let 1877-1914 v Židovském lese, kdy celé rodiny chodily se sběracími hřebeny ze Zwieselu do Židovského lesa. Cesta ze Zwieselu do Židovského lesa tam a zpět trvala 4 hodiny. Nasbírané plody nosili do Zwieselu na nádraží. V době těchto sběrů se nemohlo na sběrných plochách pást ani zalesňovat. Například v roce 1912 uveřejnil jistý podnikatel v bavorských novinách nabídku k pronájmu Židovského lesa ke sběru lesních plodin na holinách po těžbách o výměře v přepočtu cca 136 hektarů. Historie uvádí, že se na velké sběry chodilo ještě v roce 1936.

 

A odpověď na otázku, zda lze Židovský les spojovat nebo zaměňovat s Kamerálním lesem? Kamerální les vznikl ještě v době, kdy hory Velký a Malý Roklan patřily k Českému království. Bylo to období před rokem 1764. Les patřil státu a ten ho využíval podle libovůle. Naproti tomu Židovský les je spjat s osobou podnikatele Simona Maier-Löwy a jeho první plávkou dřeva z lesa do Bavorska v roce 1848. Doba i účel vzniku obou lesů se rozcházejí. Nelze proto Židovský les zaměňovat s Kamerálním lesem. Souvislosti obou lesních komplexů tu ale jsou – takřka totožná jejich poloha, těžba dřeva a pastevectví. Dnes nám historii zvláštního území Židovského lesa připomíná pomístní název v mapách, dále Židovská skála na Medvědí hoře a přeshraniční průsek staré Židovské cesty.

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: Židovská skála na Medvědí hoře (1-2), přeshraniční průsek Židovské cesty u hraničního kamene č. 22/8 (3-7), přeshraniční tok Malé Řezné u hraničního kamene č. 22/9 (8-10).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz