Modravské pláně a Modravsko

MODRAVSKÉ PLÁNĚ A MODRAVSKO

Modravské pláně a území okolo Modravy představují největší komplex rašelinišť a slatí na Šumavě. Slatě se rozkládají na rozlehlých šumavských pláních v nadmořské výšce přes 1 000 metrů v pramenné oblasti řeky Vydry. Panují zde tvrdé klimatické podmínky. Zůstala zde zachována vzácná společenstva chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů (zejména tetřev hlušec). Samotné pláně jsou ze tří stran ohraničeny hranicí s Bavorskem. Většina území je veřejnosti nepřístupná. Všeobecně lze říci, že Modravské pláně jsou odlišné svými poměry od typických podmínek jinde na Šumavě. Načež připravují lesnímu hospodaření a ochraně přírody řadu těžkých problémů.
 
Modravské pláně byly a budou národohospodářsky cenné dílo. Úředně vznikly tak nějak v roce 1911, kdy při čtvrté hlavní revizi v polesích Schwarzenberského panství byly vypracovány směrnice, které rozdělily sedm prášilských polesí na dvě vzrůstové oblasti. Kromě Prášilské oblasti, která byla obdobná ostatním územím Šumavy, jsou samostatně vyčleněny Modravské pláně (Maderer Plateau). Ty jsou knížecím předpisem charakterizovány jako nejdrsnější území Čech pro svoje chladné podnebí a vysoké srážky. Dne 28. prosince 1989 bylo z Modravských plání a kraje okolo Modravy vyčleněno území Modravských slatí. Tohoto dne byla Přírodní památka Modravské slatě vyhlášena Ministerstvem kultury pod číslem 1145.
 
Zevrubně a velmi poutavě popsal Modravské pláně schwarzenberský lesní úředník Stefan Duschek. „Zahrnují srážkovou oblast Modravského a Mlýnského potoka včetně jejich přítoků. Tvoří jednotné spádové dopravní území a vykazuje ohledně vegetačních poměrů zvláštnosti. Klima Modravských plání je nejdrsnější z celých Čech vůbec. Srážky, ať už v podobě deště, sněhu, rosy či mlhy, jsou tu velmi hojné. Teplota velmi nízká, její výkyvy prudké. Sníh leží dlouho a v obrovském množství. Bez jarního mezidobí na dlouhou zimu navazuje přímo léto s relativně teplými dny, avšak velmi chladnými nocemi a četnými srážkami. Pozdní mrazy se vyskytují hojně a jsou nadmíru silné. V okolí slatí nabývají účinky mrazu nevídaných rozměrů. Hojné větry a většinou trvale podmáčená půda způsobují neustálé ohrožení lesa větrnými polomy. Skrovné semenné roky a krátká vegetační doba významně znesnadňují lesní hospodářství. Půdotvornou horninou je tu bez výjimky rula a žula, jde většinou o půdu zvětralou, v menší míře pak náplavovou, zhusta dostatečně hlubokou a téměř všude prostoupenou úlomky kamene. Na povrchu je půda kryta hustými polštáři mechů a koberci borůvčí. Špatné odtokové poměry a drsné podnebí svědčí procesu zamokření. Vedle 9 200 hektarů pevné půdy (79.3 %) nacházíme i 1 300 hektarů tzv. „náslatí“, což je prvé stadium počínajícího zrašelinění, dále pak 570 hektarů vlastních vrchovištních slatí. Vrchoviště, co do počtu je jich 84, vykazují ploše klenutý povrch, pokrytý hustým polštářem mechů, z něhož se tyčí zakrslé borovice a břízy. Prapůvodní klimatické poměry podmiňují skutečnost, že smrk panuje na Modravských pláních sám a nachází tu i on toliko skromný prospěch. Výška kmene dosahuje zpravidla jen 25 metrů. Odlehlost a odloučenost těchto končin zabraňovala dlouho využití zdejších lesů. Prozatím je alespoň protkána hustou sítí vodnatých potoků, které by se daly snadno splavnit, takže už předchozí majitelé byli přírodními podmínkami naváděni k myšlence využít ty obrovské lesní plochy pomocí plavení vytěženého dřeva. Všeobecně se dá říci, že Modravské pláně, tak dalece odlišné svými lesy od typických poměrů jinde na Šumavě, připravují lesnímu hospodářství řadu těžkých problémů a na znalosti lesníka kladou opravdu vysoké nároky."
 
Sedm divů světa lesních samot
 
Modravské pláně bychom mohli označit za sedm divů světa lesních samot. Považte sami.
 
1) Luzenské údolí – drahokam Modravských plání a nejdeštivější místo v Čechách.
 
2) Modravské slatě – největší soustava rašelinišť a podmáčených lučin na Šumavě.
 
3) Motor Vchynicko-tetovského plavebního kanálu – poháněn byl horskými potoky (prameništi Vydry) a deseti plavebními nádržkami.
 
4) Osada Filipova Huť – nejvýše položená osada v České republice se zachovalým typickým rázem šumavské osady s domy roztroušenými volně do krajiny.
 
5) Podroklanská mýtina – významné místo v krajině lesních samot upomínající na starou Šumavu a její drsné časy, s bývalou Roklanskou hájenkou coby nejvýše položeným stavením na Šumavě.
 
6) Shluk historických hraničních kamenů pod Luzným – s letopočty 1772, 1844 a 1692 odkazují na významné hraniční změny a spory na česko-bavorském pomezí.
 
7) Výskyt tetřeva hlušce – největší poslední životaschopná populace vzácného tetřeva v České republice se vyskytuje na Modravských pláních.