Filipova Huť / Philipps Hütten

Filipova Huť byla založena jako sklářská osada. Vznikla v místech, kudy procházela obchodní stezka (Karlova cesta) z Kašperských Hor do Pasova. V roce 1785 zde skláři Franz Denk a Franz Weber z Hrádku zbudovali skelnou huť na duté sklo. Jméno osada nebo tenkráte spíše huť dostala na počest tehdejšího majitele Prášilského panství Filipa Kinského.

 

S příchodem nového pána ze Schwarzenberga na přelomu 18. a 19. století sklárny na panství postupně zastavují provoz – Filipova Huť tak činí už v roce 1800, mimo jiné i proto, že huť nikterak významně neprosperuje. Nastupuje doba dřevařského průmyslu a tak i z Filipovy Hutě se stává typická dřevařská osada. Největšího rozmachu Filipova Huť dosáhla někdy okolo roku 1880, kdy zde žilo 1 620 obyvatel. V letech 1929-1930 zde stálo 47 domů s 337 obyvateli (336 německé národnosti). Počet domů a obyvatel zde výrazně převyšoval osídlení na Modravě. To bylo zřejmým důvodem pro skutečnost, že úřad obce se nacházel v období první republiky na Filipově Huti. Byla zde rovněž i škola. Do školy docházely pěšky děti z celého okolí, mj. i z Roklanské hájenky. Po 2. světové válce byli odtud, stejně jako z ostatních pohraničních obcí vysídleni Němci a opuštěné domy byly zlikvidovány. Z dochovaných staveb byla v roce 1958 prohlášena venkovská usedlost č. p. 12 jako nemovitá kulturní památka, která má pozoruhodný a u nás již málokde dochovaný zvýšený nájezd do stodoly.

 

Typické šumavské osady, které jsou dnes z mapy Šumavy vymazány, byly tvořeny domy roztroušenými volně do krajiny. Pokud osadou procházela cesta nebo silnička, byly některé (hlavní) domy při této cestě – například škola, hostinec nebo domek představitele osady. Filipova Huť si tento charakter typické horské šumavské osady přenesla do současnosti. Stavení jsou volně roztroušena do Filipohuťských luk, kterými protéká Filipohuťský potok. Při hlavní silničce se nachází taktéž několik domů. Filipovu Huť a Modravu spojuje, kromě silnice, naučná stezka se třemi zastaveními – o horských loukách, podmáčených smrčinách a Filipohuťském potoce.

 

Na okraji Filipovy Hutě se rozkládá několik domů tvořící menší osadu Korýtko. Název je odvozen od korýtek a koryt, která sloužila k napájení soumarů a jejich zvířat. Filipova Huť je nejvýše položenou osadou se svými 1 100 metry nadmořské výšky. Je odtud překrásný výhled na vrcholky Velkého a Malého Roklanu. Počáteční historie Filipovy Hutě je zobrazena ve znaku obce Modrava – je jí sklářská píšťala.

 

 Mapa Stabilního katastru z roku 1837

 

 

 

Letecká mapa z roku 1949

 

 

 

Letecká mapa z roku 2011

 

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: staré fotografie (1-6, z toho škola 6, zdroj 3-4: Fotobanka Seidel, zdroj 6: Franz Krickl), současný stav (7-54, z toho bývalá škola 32-33, usedlost č. p. 12 34-35).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz