Obecně o osadách a samotách

Novověká kolonizace šumavských pohraničních hvozdů se datuje do 17. století. Rozvoj šel v začátcích velmi pozvolna – na nové obyvatele čekaly horské polohy s lesy a močály a s tím spojené drsné klimatické podmínky. I přesto ale zkoušeli zde žít. Původními obyvateli staré Šumavy byli lidé německé národnosti. Hlavní obživou obyvatelstva byl sklářský a dřevařský průmysl – Šumava je proto spojována se sklářskou, ale zejména pak s dřevařskou kolonizací, která vyvrcholila v 19. století.
 
I kraj okolo Modravy byl spojen se sklářskou a dřevařskou kolonizací – byly zakládány sklářské hutě, dřevařské osady a samoty. V prezentaci osad a samot je představeno celkem 9 sídelních jednotek. Dále jsou prezentovány dřevařské osady (kolonie), které jsem dohledal ve starých mapách a dokumentech.
 
V konkrétní rovině půjde o tyto sídelní jednotky respektive seskupení určité civilizace v jeden celek:
 
a) osada Modrava – tato sídelní jednotka je představena samostatně,
 
b) osady, jakožto menší sídla venkovského typu s usedlostmi, které vznikly vlivem sklářské a dřevařské kolonizace – Filipova Huť, Vchynice-Tetov a Preisleiten,
 
c) samoty, jakožto osamocená obydlí tvořená jedním nebo několika málo chalupami, které vznikly vlivem sklářské a dřevařské kolonizace – Březník, Podroklaní, Javoří Pila, Rybárna a Antýgl,
 
d) osady respektive kolonie, jakožto primitivní přístřešky a chatrče dřevařů uskupené ve větší celek, které vznikly vlivem dřevařské kolonizace jižně za Modravou – Josefstadt, Holzhauerhütten (3 kolonie), Hängrerhütten, Glaserhütten, Schmiedbachhütten a Neu Pürstling,
 
e) boudy, jakožto úschovny nářadí a dočasná nocležiště lesních zaměstnanců – Balzhütte.
 
Po výše uvedených sídelních jednotkách, vyjma Modravy, Filipovy Hutě a několika osamocených usedlostí, do dnešní doby nepřetrvalo nic. Historie k nim byla neúprosná. Chladné osudy lidí žijících v pohraničí se začaly psát nejprve po 2. světové válce – německé obyvatelstvo bylo odsunuto do Bavorska a do opuštěných chalup se vrátili Češi. Ne na dlouho, politika východu a západu zapříčinila vznik železné opony a s tím zřízení hraničního pásma. Mnohé chalupy byly zbourány nebo se do nich nastěhovala Pohraniční stráž. Něco však jen přetrvalo. Jsou to původní cesty, které jsou lemovány křížky a božími muky, dále rozvaliny kamenných podezdívek chalup, zbytky náhonů a příkopů od pil a mlýnů, snůšky kamení oddělující hranice pozemků, ale i součástky vybavení domácností.