Vchynice-Tetov / Chinitz-Tettau

Osada Vchynice-Tetov byla založena majitelem Prášilského panství Filipem Kinským v roce 1792 jako sklářská huť. Osada se rozprostírala na stráni nad levým břehem řeky Vydry a táhla se až k Rokytě. Pod osadou procházel plavební kanál, který podle osady Vchynice-Tetov dostal jméno. S nastupující plávkou dřeva po kanále a se zánikem sklářského průmyslu je spojen další rozvoj osady.

 

O osadě Vchynice-Tetov toho moc nevíme, nicméně krásně ji ve svých dílech zmiňuje spisovatel Karel Klostermann. V románu Kam spějí děti je osada vylíčena takto: „Dědina Chynice-Tetovo leží ve východním a jihovýchodním svahu Adamsberka, chalupy vesměs stejné, dřevěné, tu a tam na kamenné podezdívce spočívající, s lomenicemi postrannými, běží podle cesty z Rehberka do Mádru vedoucí, každá stojí na příslušícím k ní lánu úzkém, ale dosti dlouhém, sbíhajícím v podobě pravidelného obdélníku s nejvyššího hřbetu jmenované hory až hluboko do údolí Vydry, kde levý břeh tvoří mez. Jednotlivé lány jsou od sebe odděleny mocnými, širokými kamennými hradbami, naházenými prvními osadníky, kteří roku 1780 koupili pralesem pokryté stráně od panství štubenbašského, náležejícího tehdá hraběti Kinskému ze Vchynic a Tetova, jemuž na počest pojmenovali nově založenou, pralesu vyrvanou osadu. Nehledíc k některým osadám povstalým při nově odkrytých uhelných báních, Chynice-Tetov jest jedna z nejmladších dědin v království Českém, dojista nejmladší z těch, jež vznikly na osnově zemědělské.“  V povídce Zmizelá osada je mimo jiné psáno:  „Přes to, že všecek kraj má vysokou polohu a více než půl roku leží pod sněhem – lány spadají s výše 1 050 metrů do 937 metrů při samé řece – daří se tu hlavně žitné jaři, ovsu, bramborům, zelí a zvláště překrásnému lnu, louky pak dávají hojnost výborného sena. Vše se ovšem pozdě sklízí, obilí z části až v září, sena koncem srpna.“

 

V roce 1840 žilo ve Vchynicích-Tetově 282 obyvatel ve 39 domech, v roce 1869 492 obyvatel v 59 domech, v roce 1910 555 obyvatel v 80 domech a v letech 1929-1930 tu bylo 498 obyvatel (489 německých) v 82 domech. V obrazové galerii na první staré fotografii si povšimněte dvou výstavních stavení - jsou jimi Fürchsův hostinec a škola. Osada byla po 2. světové válce postupně zbourána (ještě v roce 1950 zde žilo 69 obyvatel v 38 domech). I přesto několik domů přežilo do dnešních dnů, byly zrekonstruovány a dnes jsou obydleny. Při cestě z Modravy na Rokytu můžeme vypozorovat typický ráz zaniklé šumavské osady – cesta je lemována křížky, na loukách vidíme rozvaliny kamenných podezdívek chalup a tu a tam snůšky kamení oddělující hranice pozemků.

 

Mapa Stabilního katastru z roku 1837

 

 

 

Letecká mapa z roku 1949

 

 

 

Letecká mapa z roku 2011

 

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: staré fotografie (1-6, zdroj 1: Fotobanka Seidel), současný stav (7-44).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz