Vchynicko-tetovský plavební kanál

„Na svahu Malého Špicberka bylo narubáno několik set sáhů dříví, pokáceno tolikéž set kmenů, to vše musí se dopraviti dolů k potoku, odtud k nádržkám. Perná, strašná práce, avšak Bůh dal světlo! Klády i polena hluboko leží pod sněhem, dlužno je vyhrabati, vykopati do sněhu cestu, upraviti sanici se svahu dolů, naložiti dříví na saně, saně pustit i s člověkem, který krkolomný let jejich řídí a mírní. Vše, co má nohy a ruce, musí do díla, i ženy a děti od desíti do čtrnácti let.“ „Sta a sta kmenů mělo se dovléci v zimě strašnými divočinami až k nádržce vogelsteinské, aby odtud, když stavidla nádržky jarními přítoky zmohutnělé se pustila, byly do Mádru po vodě dopraveny. A hajný ručil za všecky ty klády a dřeva, které po kalných vodách plavaly, do břehů se ryly, ve slapech vázly, se hromadily a kupily, vyžadujíce pomoci lidské, aby dále plovati mohly, než opadne voda. U nádržky stál revírník a spočítal dvě stě dřev, jež do vody byla vržena, do Mádru jich přišlo sto! Taková liknavost! Počkej, Vavruchu!“

 

Karel Klostermann / Ze světa lesních samot

 

Plavení dřeva a jeho prodej na stavbu a palivo se stalo od 18. století důležitým odvětvím staré Šumavy. Cest a dalších přístupových komunikací pro stahování a dopravu dřeva nebylo a tak se využívaly vodní toky. V korytech horských řek při plavbě dřeva ovšem docházelo ke značným škodám a ztrátám na dřevě. Na konci 18. století zakupují rozsáhlé Prášilské panství knížata ze Schwarzenbergu. Zkušený knížecí ředitel vodní plavby Josef Rosenauer je pověřen navržením a výstavbou kanálu, který by umožnil dopravu dřeva z horských modravských potoků.

 

Vchynicko-tetovský plavební kanál je historickým vodním dílem určeným pro plavbu (dopravu) dřeva z téměř nedotčených šumavských lesů na Modravě až do Prahy. Plavební kanál na panství rodu Schwarzenbergů byl vybudován inženýrem Josefem Rosenauerem v letech 1799-1800. Celý systém plavebního kanálu byl vybudován tak, aby spojil řeku Vydru s řekou Křemelnou a zároveň obešel nesplavné a divoké koryto Vydry.

 

Začátek plavebního kanálu byl situován pod  osadu Vchynice-Tetov. Ta dala název novému plavebnímu kanálu. Na začátku kanálu, šikmo k  proudu toku řeky Vydry, byl postaven hradlový most (tzv. hrable nebo rechle). Rechle sloužily k zachycování a usměrňování volně plaveného dřeva z řeky Vydry do plavebního kanálu. Sluší se připomenout, že až do roku 1953 po hradlovém mostu vedla silnička z Rokyty na Modravu. V tomto roce byl most pro nevyhovující stav stržen. Rekonstrukce se dočkal až v roce 2001, kdy byl obnoven jako replika podle starého strženého mostu a slouží pro turistiku. Jeho novou součástí je také tzv. rybí přechod, který umožňuje migraci ryb proti proudu řeky Vydry.  

 

Plavební kanál, na svém 14.4 km dlouhém toku, překonává výškový rozdíl 243 metrů. Šířka koryta kanálu kolísá od 1 do 5 metrů a průměrný spád je většinou pouhých 8 promile. Prudší úseky plavebního kanálu (tzv. skluzy) jsou tři – na Rokytě, u Mechova a posledním skluzem do řeky Křemelné je zakončen celý plavební kanál. Modravě je nejblíže skluz na Rokytě. Dnes je zakrytý z důvodu bezpečnosti návštěvníků. V minulosti při plávce dřeva tomu tak nebylo, jelikož bylo zapotřebí plavená polena kontrolovat. Vlastní plavení dřeva probíhalo na tzv. plavební vlně. Před skluzy se nechalo dříví nahromadit a pomocí stavidel pak bylo pouštěno dále po proudu. Na vzniklé plavební vlně se polena pohybovala rychleji a dokonce s menším poškozením, než při klasické plavbě. Překážky na trase se odstraňovaly plavebním hákem. Plavená polena měla délku od 75 cm do 1 m a byla určena především na palivo. Vchynicko-tetovský kanál nebyl přizpůsoben pro plavení dlouhých klád. Ty byly nejčastěji sváženy na volských potazích a u řeky Otavy vázány do vorů a plaveny dále do vnitrozemí. Ostatně i polena byla na vazištích vorů na řece Otavě nakládána na vory a dopravována až na pražský trh.

 

Dnes je Vchynicko-tetovský kanál zrekonstruován a vede podle něj naučná stezka. Kromě hradlového mostu u Modravy byly obnoveny původní mostky s kamennou klenbou. Od 40. let 20. století slouží část kanálu jako přivaděč vody pro elektrárnu Vydra na Čeňkově Pile. Celé dílo Vchynicko-tetovského plavebního kanálu je chráněno jako kulturní technická památka.

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: staré fotografie (1-6, z toho svážení dřeva v Luzenském údolí 1-2, u hradlového mostu 3-6, zdroj 1-2: Fotobanka Seidel), současný stav (7-33).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz