Pohraniční rota

V 50. a 60. letech minulého století působila v lokalitě Pramenů Vltavy pohraniční rota. Rota Prameny Vltavy se nacházela v nadmořské výšce 1 165 metrů a asi 600 metrů od turistického pramene při cestě směrem na Kvildu. Dnes je zde zamokřená mýtinka, která zarůstá mladou smrčinou a v pozadí hustý les.
 
Pohraniční jednotka vznikla k 1. lednu 1951 jako 2. rota 10. brigády Pohraniční stráže Volary, rota spadala pod prapor ve Kvildě. V roce 1962 Volarská brigáda zanikla a rota Prameny Vltavy s číslem 13 byla přiřazena pod Sušickou brigádu, umístění praporu se nezměnilo. Pramenská jednotka zanikla k 20. únoru 1966, to už pod číslem 12.
 
V kronice obce Kvilda jsem dohledal kresbu roty Prameny Vltavy. Byla pořízena v 60. letech. V kronice roty Prameny Vltavy se píše, že v roce 1961 proběhla výstavba nové roty. Dokončena byla v říjnu téhož roku. Z archivních informací lze dovodit tento závěr. Rota byla na počátku 50. let postavena systémem tzv. UBA baráků. Jednalo se o dřevěné baráky. Jednotlivé díly, ze kterých se tyto objekty skládaly, byly vyrobené a projektované vzhledem ke snadné rozložitelnosti. Na určeném místě se upravil terén (vymýcení, odvodnění, zarovnání) a baráky se vybudovaly. Stavba mohla být smontována i rozložena v poměrně krátké době. V 50. letech byly UBA baráky základním ubytováním pro pohraničníky. Od začátku 60. let se začaly modernizovat na tzv. TUBA objekty - zpravidla modernizace proběhla tak, že dřevěné baráky se zbořily a na místo nich se na kvalitních základech vystavěly dvě zděné podlouhlé budovy a propojily se spojovací chodbou, další modernizace mohla být provedena například obezděním dřevěné konstrukce baráků. A právě systém TUBA baráků je na zažloutlém obrázku z obecní kroniky vidět, na pravé straně od cesty stál finský domek pro ubytování důstojníků a jejich rodin. V kronice roty je pak přiložena fotografie zobrazující výstavbu nového útvaru. Nová pramenská rota je patrná i z dobruškovského leteckého snímku z roku 1962.
 
Takřka hned u roty Prameny Vltavy probíhala linie elektrifikovaného drátěného zátarasu (EZOH). Dráty u dnešní cesty z jedné strany stoupaly na Černou horu (v nadmořské výšce 1 315 metrů byla nejvýše položeným místem v československém pohraničí, kudy elektrifikovaný zátaras vedl) a z druhé strany na Poštovní horu. V kronice roty se píše, že na Černé a Poštovní hoře bylo vybudováno jeden čas předsunuté hlídkové stanoviště.
 
Na místě bývalé roty Prameny Vltavy lze dohledat nějaké pozůstatky – rozvaliny stavebního materiálu zarůstajícího do kořenů stromů, zbytky asfaltových ploch a nějaké haraburdí. Za cenný pozůstatek roty lze považovat stojící řadu dřevěných kůlů s otvorem. Tento, dnes již v hustém lese za podmáčenou mýtinkou zarůstající artefakt, plnil funkci prvku cvičiště roty – jednalo se o překážkovou dráhu pro pohraničníky a jejich psy. Po elektrifikovaném zátarasu zůstal jen průsek.
 
 
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: letecká mapa z roku 1962 (1), kresba roty v kronice obce Kvilda (2), výstavba nové roty v roce 1961 (3, zdroj: kronika roty Prameny Vltavy), současný stav (4-19), průseky po EZOH na Černé hoře (20-27, z toho pohled na Černou horu z Poštovní hory 20, pozůstatek po EZOH 27).
01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg
16.jpg
17.jpg
18.jpg
19.jpg
20.jpg
21.jpg
22.jpg
23.jpg
24.jpg
25.jpg
26.jpg
27.jpg