Východní hranice Modravských plání

Od hraničního přechodu na Modrém sloupu hranice stoupá ke hraničnímu rozcestí pod horou Luzný. Hraniční rozcestí pod Luzným je známé také pod označením Markfleckl. Přítomnost kuželovitého kamenného vrcholu Luzného a shluk tří historických hraničích kamenů dělá z tohoto místa nejkrásnější hraniční přechůdek na Šumavě a možná i v celé České republice.

 

Jak již bylo řečeno, pod Luzným se nacházejí tři historické hraniční kameny. Ten největší z nich má tři stěny, což svádí ke správné úvaze, že v minulosti vyznačoval hranice tří zemí. Hraniční rysky na trojmezním historickém kameni výrazně lomí (více jak o 90 stupňů) státní hranici z východu na sever. Na západní straně kamene je český dvouocasý lev s úředním číslem kamene 30/18-0/1 a letopočtem 1772. Na jižní straně kamene je bavorská šachovnice. Na severovýchodní straně kamene je erb se psy. Tento kámen označoval trojmezí mezi Českým královstvím na západě, Bavorskou zemí na jihu a Pasovským biskupským knížectvím na severovýchodě v Pasově. V době vztyčení hraničního kamene byl biskupem v Pasově Johann Philipp, hrabě z Lambergu, a proto hraniční kámen nese erb s jeho psy. Letopočet 1772 upomíná na pochůzku, na základě níž se zpřesňovala česko-bavorská zemská hranice, stanovená okolo roku 1764 v souvislosti s tereziánskými územními změnami v neprospěch Českého království. Trojmezní kámen je zakreslen na mapě Stabilního katastru z roku 1837 jako Hauptstein (hlavní kámen) s letopočtem 1772 a zkratkami obou zemí KB (Königreich Böhmen – Království české) a CB (Churfürstentum Bayern – Kurfiřtství bavorské). Dále jsou u trojmezního kamene ve staré mapě zakresleny číslice 10 a 1. Označují původní číslo kamene a zároveň začátek nového úseku hranice. Tato čísla jsou na české a bavorské straně kamene vytesána. 

 

Druhý hraniční kámen je z historického hlediska zajímavý tím, že nese letopočet 1844. Hraniční kámen má úřední číslo XI/1 a vyznačuje konec desátého a začátek jedenáctého úseku česko-bavorské státní hranice. Letopočet 1844 souvisí s definitivním stanovením česko-bavorských hranic po dlouhotrvajících sporech. Na mapě Stabilního katastru z roku 1837 je tento mezník taktéž zakreslen – je u něj letopočet 1844, číslice 1 a nápisy K Bayern (Království bavorské) a K Böhmen (Království české). Tyto historické nápisy byly (bohužel) ve 20. a 30. letech 20. století po vzniku Československé republiky odstraněny. Dost možná, že původní hraniční kámen byl vyměněn za nový.

 

Třetí mezník se pod Luzným jeví jako zcela nenápadný. Uvedený letopočet 1692 dělá z tohoto kousku kamene nejstarší ručně tesaný mezník na Šumavě. Mezník má dvě stěny s erby – vyznačoval zemskou hranici mezi Bavorskem (erb bavorského kurfiřta Maxmiliána II. Emanuela) a Pasovským biskupstvím (erb Johanna Philippa, hraběte z Lambergu). Letopočet 1692 se váže k vymezení často sporné hranice mezi Bavorskem a Pasovským biskupstvím.

 

Od hraničního rozcestí pod Luzným (Markfleckl) státní hranice pozvolně stoupá k Velké Mokrůvce (1 370 m. n. m.). Velká Mokrůvka je nejvyšší horou Plzeňského kraje. K Velké Mokrůvce je situován hlavní hraniční kámen č. 2 (vrcholová plošina probíhá v úseku mezi hraničními znaky č. 1/6 až 2/2 – délka hraniční linie je cca 300 metrů). Ještě před dosažením Velké Mokrůvky je poblíž hraničního kamene č. 1/3 na bavorskou stranu vyšlapaná cesta – vede na bavorskou horu Steinfleckberg a odtud dále do vnitrozemí Bavorska.

 

Z Velké Mokrůvky hranice klesá do výrazného sedla, které je situováno ke hraničnímu kameni č. 2/7. Ze sedla státní hranice stoupá na Malou Mokrůvku (1 330 m. n. m.). K Malé Mokrůvce je situován hlavní hraniční kámen č. 3, ve kterém se hranice lomí ze severu na východ. Vrcholová plošina je z větší části orientována na českou stranu. Pod ohbím státní hranice se na bavorské straně nachází menší kamenné moře (kamenná suť zasahuje až ke hraničnímu mezníku č. 2/10).

 

Z Malé Mokrůvky hranice klesá až k nevýraznému Mrtvému vrchu (1 254 m. n. m.). K Mrtvému vrchu je situován hraniční kámen č. 4. Vrcholová plošina se nachází plně na české straně hranice. S Mrtvým vrchem je na státní hranici spjata hraniční skalka, do které je zasazen hraniční kámen č. 3/5.

 

Od Mrtvého vrchu již státní hranice pokračuje takřka po rovině k Biskupské slati. Biskupská slať v soustavě Modravských slatí zaujímá zvláštní postavení – revitalizovaným odvodňovacím příkopem prochází státní hranice. Biskupská slať je tvořena rašeliništěm s mrazovou formou smrku a podmáčenou smrčinou. Obě rašelinné plochy (česká i bavorská) jsou odděleny revitalizovaným příkopem, kterým probíhá státní hranice – děje se tak mezi hraničními kameny č. 4/5, 5 a 5/1. Společná česko-bavorská revitalizace hraničního příkopu proběhla v roce 2005, a to oběma správami Národních parků Šumava a Bavorský les. Při práci bylo vyzkoušeno společného hledání cílů a nacházení kompromisů mezi pracovníky obou parků. V době Pohraniční stráže, kdy sem byl vstup zakázán, představoval hraniční příkop na Biskupské slati jeden z obranných prvků proti nepříteli na druhé straně hranice. V důsledku toho byl hraniční příkop prohlouben až na dvoumetrovou hloubku.

 

Od Biskupské slatě státní hranice probíhá po rovince ke hlavnímu hraničnímu mezníku č. 6, který nese letopočet 1844. Letopočet souvisí s definitivním stanovením česko-bavorských hranic po dlouhotrvajících sporech. Změny hranice se vážou i k tomuto místu respektive lokalitě jižně od Černé hory v oblasti Pramenů Vltavy. Důkazem toho je nejen historický letopočet a vedení hranice v (umělých) přímých liních, ale i zakreslení původní hranice (Alte Grenze) v mapě Františkovského mapování z let 1836-1852. Hraniční mezník č. 6 rozhraničuje správní hranici obcí Modrava (okres Klatovy, Plzeňský kraj) a Kvilda (okres Prachatice, Jihočeský kraj).

 

S popisem východní hranice Modravských plání souvisejí dvě staré stezky – obchodní a turistická. Při státní hranici v úseku Pod Luzným-Velká Mokrůvka-Malá Mokrůvka lze vypozorovat souvislý široký příkop, který je místy doplněný o souvislé kamenné obložení. Je to pozůstatek velmi staré obchodní cesty z dob vlády Karla IV. Obchodní cesta vedla z Kašperských hor do Pasova. Spíše než o cestě by se dalo hovořit o silnici nebo dálnici středověku – byla široká asi 2.5 metru, vydlážděna kameny a byla určena zejména pro vozy. Kromě úpravy terénu a dláždění silničky se musely vybudovat dřevěné mostky přes potoky a hatě přes rašeliniště. Z Kašperských Hor silnička vedla na Horskou Kvildu a dále na dnešní Filipovu Huť. Odtud vedla k jihu do míst, kde později stávala Ptačí nádržka na plavení dřeva. Následovalo stoupání na hory Malá a Velká Mokrůvka až k Luznému, kterého obcházela po východním svahu. Putování po Karlově cestě bylo náročné a pro osamělé soumary nebezpečné. Soumaři se proto sdružovali do menších skupin a cestu procházeli společně. Převoz zboží po Karlově cestě nebyl sezónní záležitostí, provoz na stezce neutuchal ani v zimě. Záznamy říkají, že v roce 1593 zemský správce z Bärnsteinu nechal stezku prohrnout od sněhu. Tuto práci tehdy provedla stovka poddaných a přes 40 koní. Nicméně kopcovitá trasa Karlovy cesty byla nevyhovující a proto byla okolo roku 1572 dokončena výstavba nové trasy. Karlova cesta postupně zanikla. Nová trasa se stala jakousi odnoží a zároveň konkurencí Kašperskohorské cesty. Nová trasa probíhala z Kašperských Hor a Horské Kvildy dále na Modravu a Březník. Z Březníku cesta stoupala úbočím Malého Špičníku ke hranici a podél hranice pokračovala do míst dnešního Modrého sloupu.

 

Takřka s celým výše popsaným úsekem východní hranice Modravských plání je spjata prvorepubliková turistika. Při státní hranici od Modrého sloupu až k Biskupským slatím probíhala červená turistická značka. Spojovala významné turistické lokality – Březník, Luzný, Prameny Vltavy a Bučinu.

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: hraniční rozcestí pod Luzným v 80. letech 20. století (1-5), hraniční rozcestí pod Luzným (6-34), hraniční rozcestí na Steinfleckberg (35), Velká Mokrůvka (36-46, z toho česká strana 38-41, bavorská strana 42-44), pozůstatky obchodní cesty na Velké Mokrůvce (47-58), sedlo mezi Mokrůvkami (59-60), Malá Mokrůvka (61-71, z toho česká strana 64-66, bavorská strana 67-68), pozůstatky obchodní cesty na Malé Mokrůvce (72), Mrtvý vrch (73-82, z toho česká strana 75-76, bavorská strana 77-78, hraniční skalka 81-82), Biskupská slať (83-95), historický hraniční kámen č. 6 (96-99), vedení státní hranice v popisovaném úseku (100-125).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz