Zemská hranice

16. století bychom mohli označit za období, kdy široké pohraniční hvozdy přechází v zemskou hranici v podobě bodů a čar. Přichází doba vyznačení hranice hraničními kameny. I ty procházely vývojem – od neopracovaných a nepravidelných balvanů po ručně tesané a zdobené zemské a panstevní kameny. Pod mezníky se někdy ukládaly figurky vojáčků. Proč to? Mohlo tomu tak být po válkách, kdy se poškozené hraniční kameny obnovovaly a vojáčci byli miniaturami těch skutečných, kteří bojovali o naše hranice.

Se Šumavou je v období od 16. do 18. století spojováno množství hraničních sporů na Železnorudsku. V této době se šumavská hranice Královského hvozdu táhla od Ostrého ke Svarohu a dále probíhala jižním horským hřebenem na Javor. Odtud klesala hranice k bavorskému městečku Zwiesel. Dále pokračovala k hoře Roklan a Luzný a odtud probíhala k nynější bavorské obci Finsterau. Je to už hodně dávno, kdy zemská hranice mezi Čechami a Bavorskem probíhala na odvrácených svazích Šumavy směrem k Bavorsku. Čechám tak patřil šumavský horský masív a řídce obydlené území v lesích pod horami. Dlouhé a krvavé spory probíhaly zejména o jižní svahy Javoru. Při oslavách posvícení na březích sporného Javorského jezera vznikaly mezi Čechy a Bavory potyčky. Prý byly do jezera házeny všechny oběti těchto srážek. Spor byl i o Roklanský prales. Bavorsko jej požadovalo celý pro sebe, aby tak byla zachována celistvost území, které skrývalo nerostné bohatství v podobě drahých kovů. Dolovací práce na Roklanu vyvrcholily v 18. století.

Dílčí hraniční práce na česko-bavorské hranici se vážou k počátku 18. století. Zaměření a vytyčení zemských hranic v letech 1706-1708 se na Šumavě dotklo Železnorudska a Roklanského lesa. Stalo se tak na podkladě hraniční dohody z roku 1707, kdy sporná území byla dočasně připojena k Čechám. Pro další vývoj česko-bavorských hranic byl rozhodný rok 1764. K velkým a pro Šumavu klíčovým změnám zemských hranic a ztrátám českého území došlo za vlády Marie Terezie. Příčinou byly války o španělské a rakouské dědictví. Na hranici s Bavorskem se tak stalo na základě smlouvy mezi Rakouskem a Bavorskem z 3. března 1764. Na Šumavě byla dohoda uplatněna tak, že zemská hranice byla nově vedena horským masívem. Bavorsko tak získalo zejména celý Javor a Roklan. Hranice na Železnorudsku byla přímočaře prosekána mezi Svarohem a Plesnou. Roklanský prales byl rozdělen napůl mezi obě země, i tady byla hraniční linie přímočaře vytyčena. Nezvykle rychle bylo provedeno i omezníkování – stalo se tak v následujících letech po podepsání smlouvy, tj. 1765 a 1766. Některé hraniční kameny na Šumavě z této doby, včetně těch v lokalitě Roklanského lesa, přetrvaly až do současnosti – uvedené letopočty 1765 a 1766 na nich jsou tichými svědky ztrát českého území. V dalších letech byly činěny ještě společné pochůzky a sporné hraniční body byly zpřesňovány. Ke hranici za nynější Modravou se váže takováto souvislá pochůzka k roku 1772, jelikož tento rok je uveden na některých hraničních kamenech.

Spory o česko-bavorské zemské hranice probíhaly dále. Ale nebyl to jediný důvod k novému omezníkování hraniční linie. Chyběla podrobná hraniční dokumentace a zeměměřické metody postoupily o nějaký ten krok dopředu. Nashromážděné hraniční spory a nedostatky ve vymezení česko-bavorských hranic tak vedly k potřebě jejich zaměření, omezníkování a zdokumentování do příslušných hraničních dokumentů. Mezi Rakouskem a Bavorskem byla uzavřena dne 24. června 1862 nová hraniční smlouva. Zemské hranice Českého a Bavorského království byly rozděleny na 9 hraničních sekcí, přičemž do hranic za Modravou se promítly hned 3 sekce: VII. Svaroh (hlavní mezník č. 1) – VIII. Počátek kamerálních lesů na hoře Roklan (hlavní mezník č. 1) – IX. Luzný (hlavní mezník č. 10) – Trojmezí hranic Království českého, bavorského a arcivévodství rakouského. Ve čtyřech hraničních sekcích (III, VI, VII a VIII) byly ponechány staré hraniční kameny z tereziánského období. Ve hraniční sekci IX (nyní je to úsek hranice od Luzného ke Trojmezí pod Plechým) byly nově osazeny hraniční kameny v souladu s protokolem z 2. srpna 1842. Kromě dalších jsou jimi na několika místech mezníky s letopočtem 1844. Na základě hraničních prací a podepsání smlouvy byla malinko pozměněna (v podstatě napřímena) hranice jižně od Černé hory a v oblasti Pramenů Vltavy – důkazem toho je vedení hranice v přímých liniích a původní mezník s letopočtem 1844. Smlouvou z roku 1862 se v podstatě česko-bavorská hranice ustálila.

Vogtova mapa Čech z roku 1712 s výřezem hranice Roklan-Luzný

Mapa Stabilního katastru z roku 1837 s výřezem hranice Roklanského lesa (žlutá přímočará linie)

Františkovské mapování z let 1836-1852 s výřezem hranice u Černé hory a Pramenů Vltavy (původní hranice byla napřímena)

Mapa z přelomu 18. a 19. století s výřezem trojmezí Čech, Bavor a Pasovského biskupství (trojmezí pod horou Luzný)

Mapa Stabilního katastru z roku 1837 s výřezem historického trojmezí Čech, Bavor a Pasovského biskupství (trojmezí pod horou Luzný)