Zemská hranice

16. století bychom mohli označit za období, kdy široké pohraniční hvozdy přechází v zemskou hranici v podobě bodů a čar. Přichází doba vyznačení hranice hraničními mezníky nebo chcete-li kameny. I hraniční kameny procházely vývojem – od neopracovaných a nepravidelných balvanů po ručně tesané a zdobené zemské a panstevní kameny. Pod kameny se někdy ukládaly figurky vojáčků. Proč to? Mohlo tomu tak být po válkách, kdy se poškozené hraniční kameny obnovovaly a vojáčci měli vyjadřovat jakési odhodlání pro příští generace bojovat za naše hranice.

 

Se Šumavou je v období od 16. do 18. století spojováno množství hraničních sporů na Železnorudsku. V této době se šumavská hranice Královského hvozdu táhla od Ostrého ke Svarohu a dále probíhala jižním horským hřebenem na Javor. Odtud klesala hranice k bavorskému městečku Zwiesel. Dále pokračovala k hoře Roklan a Luzný a odtud probíhala k dnešní bavorské obci Finsterau. Je to už hodně dávno, kdy zemská hranice mezi Čechami a Bavorskem probíhala na odvrácených svazích Šumavy směrem k Bavorsku. Čechám tak patřil šumavský horský masív a řídce obydlené území v lesích pod horami. Dlouhé a krvavé spory probíhaly zejména o jižní svahy Javoru. Při oslavách posvícení na březích sporného Javorského jezera vznikaly mezi Čechy a Bavory potyčky. Prý byly do jezera házeny všechny oběti těchto srážek.

 

Pro další vývoj česko-bavorských hranic byl rozhodný rok 1764. K velkým a pro Šumavu klíčovým změnám zemských hranic a ztrátám českého území došlo za vlády Marie Terezie. Příčinou byly války o rakouské dědictví. Na hranici s Bavorskem se tak stalo na základě smlouvy mezi Rakouskem a Bavorskem z 3. března 1764. Na Šumavě byla dohoda uplatněna tak, že zemská hranice byla nově vedena horským masívem. Bavorsko tak získalo zejména Javor a celý Roklan. Hranice na Železnorudsku byla přímočaře prosekána mezi Svarohem a Plesnou. Nezvykle rychle bylo provedeno nové vytyčení a omezníkování zemských hranic – stalo se tak v následujících letech po podepsání smlouvy, tj. 1765 a 1766. Některé hraniční kameny na Šumavě z této doby přetrvaly až do současnosti – uvedené letopočty 1765 a 1766 na nich jsou tichými svědky ztrát českého území. V dalších letech byly činěny ještě další společné pochůzky a sporné hraniční body byly zpřesňovány. Ke hranici za dnešní Modravou se váže zřejmě takováto souvislá pochůzka k roku 1772, jelikož tento rok je uveden na některých hraničních kamenech.

 

Spory o česko-bavorské zemské hranice probíhaly dále. Dokazuje nám to souvislá linie hraničních kamenů nesoucí letopočet 1844. V podstatě někdy kolem roku 1844 byla česko-bavorská zemská hranice znovu vytyčena a omezníkována – byly vyřešeny sporné hraniční otázky a v některých místech byla hranice osázena mezníky s letopočtem 1844. V podstatě lze říci, že v této době se česko-bavorská zemská hranice ustálila. Mezi Čechami a Bavorskem byla uzavřena dne 24. června 1862 hraniční smlouva a její přílohou byly hraniční protokoly z let 1845, 1846 a 1849. Zemské hranice českého a bavorského království byly rozděleny na 9 hraničních úseků, přičemž do hranic za Modravou se promítly hned 3 úseky: VII. Svaroh (hlavní hraniční mezník č. I) – VIII. Počátek kamerálních lesů na hoře Roklan (hlavní hraniční mezník č. I) – IX. Luzný (hlavní hraniční mezník č. 10) – Trojmezí hranic Království českého, bavorského a arcivévodství rakouského. Ve čtyřech hraničních úsecích (III, VI, VII a VIII) byly ponechány staré hraniční kameny (což je důkazem toho, že dnes od Luzného k Mokrůvkám a dále nenalezneme původní kameny z tereziánské doby). Na základě těchto hraničních prací a podepsání smlouvy byla malinko pozměněna hranice jižně od Černé hory v oblasti Pramenů Vltavy – důkazem toho je vedení hranice v (umělých) přímých liniích a původní mezník s letopočtem 1844.

 

Vogtova mapa Čech z roku 1712 s výřezem zemské hranice Roklan-Luzný

 

 

 

Mapa z přelomu 18. a 19. století s výřezem trojmezí Čech, Bavor a Pasovského biskupství (trojmezí pod horou Luzný)

 

 

 

Františkovské mapování z let 1836-1852 s výřezem hranice u Pramenů Vltavy (znázorněna změna hranice k roku 1844)

 

 

 

Mapa Stabilního katastru z roku 1837 s výřezem trojmezí Čech, Bavor a Pasovského biskupství (trojmezí pod horou Luzný)

 

 

 

Mapa Stabilního katastru z roku 1837 s výřezem hraničního kamene č. 6 u kóty V Koutě

 

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz