Válečné období

Poklidný život horalů a turistů na Modravě se v druhé polovině 30. let 20. století začal postupně měnit. I do kraje okolo Modravy začal pronikat fašismus společně s myšlenkami sudetoněmeckých henleinovců.

 

Na podzim roku 1936 vznikly vojenské prapory Stráže obrany státu. Jeden z těchto praporů sídlil ve Strakonicích a měl chránit oblast Modravska. Rovněž byly ustanoveny pohotovostní četnické oddíly, jejich velitelství bylo rovněž ve Strakonicích. Příslušníci Stráže obrany státu se formovali mimo jiné i z příslušníků Finanční stráže. Modrava měla své oddělení Finanční stráže. Budova financů byla zajímavá tím, že ze přední strany měla pevnůstku se zabudovanými střílnami – tato železobetonová přístavba měla umožnit efektivnější obranu budovy a postřelování okolního terénu. Financové z Modravy organizačně patřili pod Inspektorát Finanční stráže Kvilda.

 

S počátkem roku 1938 mnoho československých občanů německé národnosti nelegálně přecházelo hranice do Bavorska, kde se v oddílech Sudetoněmeckého Freikorpsu připravovali na záškodnické akce vůči Čechoslovákům. Z hlášení četnické stanice se dovídáme, že 15. září 1938 masivně odcházejí němečtí občané z Modravy do lesů. Někteří s sebou berou i dobytek a ves se stává liduprázdná. S Modravou je spojena záškodnická akce, která se datuje k 22. září 1938. Příslušníci VI. praporu Freikorps Zwiesel plánovali na tento den napadení Klostermannovy chaty. Ta byla pro Němce symbolem českého pronikání na Šumavu. Ovšem díky přílišné vzdálenosti se henleinovci k útoku nakonec neodhodlali. Napadli střelbou „jen“ spojku družstva Stráže obrany státu Modrava Jaroslava Marka, který byl na motorce vyslán na poštu do Kvildy. Sosák palbu opětoval a ubránil se.

 

V noci z 29. na 30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda a šumavské pohraničí bylo odstoupeno Němcům. Celé území Modravských plání tak bylo přičleněno k Velkoněmecké říši za nemalého nadšení německých obyvatel. Za velkého nadšení a volání díků dorazily 2. října 1938 do nedalekého Srní první oddíly německých vojáků, byl oslavován jejich příchod. Celé pohraniční území postoupené Německu bylo spravováno německými úřady s německými úředníky. I lesní personál, který mimo jiné zabral Březnickou myslivnu, byl čistě německý. Na Modravsku se po celou dobu protektorátu těžilo dříví pro Velkoněmeckou říši. Dokonce se z velmi kvalitních poražených stromů dělaly výřezy pro stavbu kabin letadel Messerschmitt a dovážely se do podzemní továrny na Františkov poblíž Kvildy. Po roce 1938 začala Klostermannova chata sloužit říšské branné moci. S Mnichovskou zradou taktéž zanikly československé státní hranice – staly se z nich hranice protektorátní.

 

Z období let 1940 až 1945 toho moc nevíme – Karel Petráš v této věci připomíná, že rozsáhlý prášilský knížecí archiv uskladněný na Modravě v 50. letech 20. století shořel a s ním i písemnosti z válečné doby. Karel Petráš odkazuje na svědectví německých občanů, kteří na Modravě během války žili. Od nich se dovídáme, že na Modravě a na Březníku byl za 2. světové války pracovní zajatecký tábor. Zajatců bylo používáno v lesích při těžbě dřeva a při jeho plávce. Prý zvláště na Březníku s nimi bylo velmi krutě nakládáno. Nelze pochybovat o tom, že zejména práce v zimních měsících byly na Březníku pro zajatce velmi náročné. A k tomu ještě nutno připočíst nenávist modravských občanů a německého lesního personálu. Dozorci prý byli civilisté, kteří se po týdnech střídali. Mnoho zajatců zde ukončilo svůj život.

 

V roce 1945 skončily útrapy války a do kraje okolo Modravy se pomalu začal vracet život. Život a turistika Čechoslováků. Živobytí však netrvalo dlouho v souvislosti s rozdělením Evropy a zřízením železné opony. S poválečným Modravskem jsou spojováni především poslední obyvatelé Březnické myslivny – manželé Vrabcovi, kteří v hájence žili do roku 1951. Mnohé pasáže v knize o vyprávění ze života na Březníku (Emilie Vrabcová / Z mého života na Březníku) dávají poznat, že do kraje okolo Březníku dolehla studená atmosféra poválečných let.

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: stanice Finanční stráže na Modravě v roce 1946 (1-2, zdroj 1: Jan Lakosil / Utajená obrana Šumavy, zdroj 2: Antonín Schubert), poškozený hraniční kámen pod Luzným v souvislosti se zabráním pohraničí v roce 1938 (3, zdroj: Jan Lakosil / Utajená obrana Šumavy), vrchol Roklanu v roce 1939 s malůvkou hákového kříže (4-5).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz