Poledník jako strategické vojenské zařízení

V době prvorepublikové turistiky byla na vrcholu Polední hory jednoduchá dřevěná rozhledna, avšak zásadní zlom v dějinách Poledníku přišel až se studenou válkou. Ta udělala z Polední hory strategické vojenské zařízení elektronické ostrahy státní hranice. Hora měla výhodnou polohu a nadmořskou výšku. Z Poledníku se tak záhy stalo zařízení tzv. elektronické války. Zařízení bylo po strategické stránce dostavěno v září roku 1968 a umožňovalo sledovat rádiový provoz na území Spolkové republiky Německo. Vojenská posádka na vrcholu se věnovala odposlechu rádiových provozů na jižním a jihozápadním směru. Vojáci dokázali zachytit vysílání až do vzdálenosti několik stovek kilometrů. V praxi tak měla socialistická vojska Varšavské smlouvy přehled o komunikaci vojsk Severoatlantické aliance. Signálové příjmové podmínky na vrcholu Poledníku byly vynikající. Objekt byl stavěn a vybaven na tu dobu novými technologiemi. Vytápěl se naftou, jako náhradní zdroj energie sloužily agregáty. Objekt byl obehnán dvojitou linií drátů a střežen proti vniknutí signální stěnou se slaboproudým vedením. Zařízení na Poledníku (s krycím názvem TOPAS) bylo přísně tajné a silně střežené. Utajení šlo až tak daleko, že na většině map nebyl Poledník zakreslen a cesty k němu chyběly nebo byly záměrně zkreslovány. Poledník měl nedalekou leteckou ochranu prostřednictvím letky vrtulníků. Letka měla základnu na nedalekém Zhůří. K zařízení na vrcholu Poledníku dále náležela průzkumná rota a vidová hláska protivzdušné obrany státu. Objekt na Poledníku nebyl jediným při hranici s Bavorskem, další radary byly umístěny například na Čerchově, Havranu nebo Dyleni. Na druhou stranu ani Němci nezaháleli a mimo jiné vybudovali vojenské zařízení na Velkém Javoru.

 

Státní hranice je od vrcholu Poledníku vzdálena 1 kilometr. Umístění radaru, blízkost státní hranice, šumavské vrcholky a pláně bez osídlení, to přitahovalo německé a americké vzdušné síly ke kontrole hraničního prostoru a taktéž k provokacím. Provokace zpravidla probíhala tak, že protivník přiletěl z vnitrozemí v malé výšce ke státní hranici, kde čekal na soupeře. Po jeho příletu letěly oba stroje rovnoběžně s hranicí. Z podobné situace vzešla i nehoda na Poledníku dne 12. září 1985. Československý pilot vrtulníku Mil Mi-24 Hind se chtěl pokusit o podobný manévr jako pilot americké Cobry, avšak jeho stroj se zřítil do tenkrát vysokého lesního porostu na vrcholu Poledníku. Hrůzostrašný pád přežil.

 

Izolace a střežení Poledníku skončilo po roce 1989. Objekt armáda opustila se snahou o prodej. Mezitím však stavba chátrala vlivem nevlídného počasí, ale zejména zásahem člověka, který si chtěl prohlédnout dříve tajnou základnu. Spousta zařízení byla rozkradena a zničena. V roce 1997 objekt Poledníku odkoupila Správa Národního parku Šumava a provedla rozsáhlou rekonstrukci. Okolní pomocné stavby byly demolovány a samotná věž upravena tak, aby mohla být využívána veřejností. V laminátových stavbách utvářející typický vzhled Poledníku, kde byla dříve umístěna technika pro odposlechy a radary, byla vyřezána okna a na vrchol věže byl pomocí vrtulníku umístěn nový ochoz. Slavnostní otevření proběhlo 18. července 1998. Výška věže je 37 metrů a na vrchol vede 227 schodů. V budově věže se nachází Informační centrum Národního parku Šumava, koutek s občerstvením, expozice o historii Poledníku a expozice rostlinná a živočišná.

 

 

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: staré fotografie (1-4), vnitřní prostory v letech 1989-1990 (5-8, zdroj: Antonín Pacholík), demolice v roce 1997 (9-10), současný stav (11-15).

© 2016-2017 Zdeněk Šmída Vytvořeno systémem web-rychle.cz