Válečné období

Poklidný život horalů a turistů na Modravě se ve druhé polovině 30. let minulého století začal postupně měnit. I do kraje okolo Modravy začal pronikat fašismus společně s myšlenkami sudetoněmeckých henleinovců.
 
Na podzim roku 1936 vznikly vojenské prapory Stráže obrany státu. Jeden z těchto praporů sídlil ve Strakonicích a měl chránit mimo jiné oblast Modravska. Rovněž byly ustanoveny pohotovostní četnické oddíly, jejich velitelství bylo rovněž ve Strakonicích. Příslušníci Stráže obrany státu se formovali mimo jiné i z příslušníků Finanční stráže. Modrava měla své oddělení Finanční stráže. Budova financů byla zajímavá tím, že ze přední strany měla pevnůstku se zabudovanými střílnami – tato železobetonová přístavba měla umožnit efektivnější obranu budovy a postřelování okolního terénu. Financové z Modravy organizačně patřili pod Inspektorát Finanční stráže Kvilda. Se vznikem Stráže obrany státu se organizace pozměnila - družstvo Modrava bylo zařazeno pod samostatnou četu Srní a ještě výš byl prapor ve Strakonicích. Protože modravská opevněná budova financů nebyla v září 1938 ještě dokončena, muselo být družstvo sosáků ubytováno v modravské škole.
 
Od září roku 1938 mnoho českých Němců nelegálně přecházelo hranice do Bavorska, kde se v oddílech Sudetoněmeckého Freikorpsu připravovali na záškodnické akce vůči Čechoslovákům. Z hlášení četnické stanice se dovídáme, že 15. září 1938 masivně odcházejí němečtí občané z Modravy do lesů. Někteří s sebou berou i dobytek a ves se stává liduprázdná. Obecně však odlehlé a vysoko položené Modravsko bylo jedno z mála oblastí, kde nacistická ideologie nenašla své stoupence a většina obyvatel zůstala věrná Československé republice. S Modravou je spojena záškodnická akce, která se datuje k 22. září 1938. Příslušníci VI. praporu Freikorps Zwiesel plánovali na tento den napadení Klostermannovy chaty. Ta byla pro Němce symbolem českého pronikání na Šumavu. Ovšem díky přílišné vzdálenosti se henleinovci k útoku nakonec neodhodlali. Dne 28. září 1938 napadli henleinovci spojku modravského družstva Stráže obrany státu Jaroslava Marka, který byl na motorce vyslán na poštu do Kvildy. Sosák palbu opětoval z připravené pistole a ubránil se, nebyl nikterak zraněn. Událost se stala u zatáčky na hranici klatovského a prachatického okresu.
 
V noci z 29. na 30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda a šumavské pohraničí bylo odstoupeno Němcům. Celé území Modravských plání tak bylo přičleněno k Velkoněmecké říši za nemalého nadšení německých obyvatel. Dne 2. října 1938 dorazily do nedalekého Srní první oddíly německých vojáků, byl oslavován jejich příchod. Celé pohraniční území postoupené Německu bylo spravováno německými úřady s německými úředníky. I lesní personál, který mimo jiné zabral Březnickou myslivnu, byl čistě německý. Na Modravsku se po celou dobu protektorátu těžilo dříví pro Velkoněmeckou říši. Dokonce se z velmi kvalitních poražených stromů dělaly výřezy pro stavbu kabin letadel Messerschmitt a dovážely se do podzemní továrny na Františkov poblíž Kvildy. Po roce 1938 začala Klostermannova chata sloužit říšské branné moci. S Mnichovskou zradou taktéž zanikly československé státní hranice - v roce 1939 se z nich staly hranice protektorátní.
 
V rámci obrany republiky byla na Modravsku vybudována ve dvou lokalitách zvláštní zařízení. První lokalitou byl Modrý sloup v závěru Luzenského údolí - nedaleko hraničního kamene č. 30 byly v roce 1937 postaveny dvě třířadé uzávěry z kolejnic s příkopy ve vzdálenosti do 150 metrů od státní hranice. Druhou lokalitou byl Poledník - nedaleko hraničního kamene č. 16 byly dodatečně v roce 1938 vybudovány dva příkopy ve vzdálenosti do 140 metrů od státní hranice. Hraniční průsek u Poledníku jednotky německé armády pro průchod skutečně využily, a to při přesunu do Prášil. Dne 2. října 1938 byla ke hraničnímu průseku u Poledníku vyslána jednotka německé pracovní služby, která připravila cestu pro průchod - cesta na bavorské a československé straně byla zpevněna pro povozy, byly zasypány příkopy a před samotným průchodem přes hranici byl vykopán hraniční kámen č. 16. Pochod do Prášil se uskutečnil ještě ten den. Díky značné odlehlosti jsou zvláštní zařízení v obou lokalitách dochována, byť u Poledníku se zachovala pouze část jednoho příkopu jež nebyla zasypána.
 
Z období let 1940 až 1945 toho moc nevíme – Karel Petráš v této věci připomíná, že rozsáhlý prášilský knížecí archiv uskladněný na Modravě v 50. letech shořel a s ním i písemnosti z válečné doby. Karel Petráš odkazuje na svědectví německých občanů, kteří na Modravě během války žili. Od nich se dovídáme, že na Modravě a Březníku byl za války pracovní tábor. Zajatců bylo využíváno v lesích při těžbě dřeva a jeho plávce. Prý zvláště na Březníku s nimi bylo velmi krutě nakládáno. Nelze pochybovat o tom, že zejména práce v zimních měsících byly na Březníku pro zajatce velmi náročné. A k tomu ještě nutno připočíst nenávist modravských občanů a německého lesního personálu. Dozorci prý byli civilisté, kteří se po týdnech střídali. Mnoho zajatců zde ukončilo svůj život.
 
V roce 1945 skončily útrapy války a do kraje okolo Modravy se pomalu začal vracet život. Život a turistika Čechoslováků. Živobytí však netrvalo dlouho v souvislosti s rozdělením Evropy a zřízením železné opony. S poválečným Modravskem jsou spojováni především poslední obyvatelé Březnické myslivny – manželé Vrabcovi, kteří v hájence žili do roku 1951. Mnohé pasáže v knize o vyprávění ze života na Březníku (Emilie Vrabcová / Z mého života na Březníku) dávají poznat, že do kraje okolo Březníku dolehla studená atmosféra poválečných let.
 
 
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: stanice Finanční stráže na Modravě v roce 1946 (1-2, zdroj 1: Jan Lakosil / Utajená obrana Šumavy, zdroj 2: Antonín Schubert), obecní a mateřská škola coby stanoviště Stráže obrany státu na Modravě (3), poškozené hraniční kameny pod Luzným v souvislosti se zabráním pohraničí v roce 1938 (4-5, zdroj 4: Radan Lášek / Ztracené varty,  zdroj 5: Jan Lakosil / Utajená obrana Šumavy), vrchol Roklanu v roce 1939 s malůvkou hákového kříže (6-7), hraniční průsek u Poledníku dne 2. října 1938 (8, zdroj: Jan Lakosil / Šumava 1938), současný stav obranného zvláštního zařízení u Modrého sloupu (9-22, z toho první objekt 9-17, druhý objekt 18-22), současný stav obranného zvláštního zařízení u Poledníku (23-26).
01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg
16.jpg
17.jpg
18.jpg
19.jpg
20.jpg
21.jpg
22.jpg
23.jpg
24.jpg
25.jpg
26.jpg