Roklan a Roklanské jezero

Roklan (Velký Roklan) / Rachel (Grosser Rachel) (1 453 m. n. m.)
 
Když se řekne Roklan, vybaví se každému z nás výrazná hora s nezaměnitelnou siluetou. Dva pahorky nebo chcete-li dva vrcholy dělají z Roklanu pozoruhodný útvar. Na jihovýchod je situován Velký Roklan (obecně Roklan) a k severozápadu Malý Roklan (nazýván i jako Roklanec). Oba vrcholy odděluje mělké sedlo zvané jako Roklanská louka. Na vrchol Velkého Roklanu vede několik turistických tras.
 
Roklan popisuje první česky psaný průvodce Šumavou z roku 1878 od Tomáše Cimrhanzla: „Z temena hory této, která je co do výše druhým obrem v Šumavě, máme dalekou vyhlídku po Šumavě až ku Plöckensteinu a za Podunajskou kotlinu až ku Alpám. Rokle má také jako ostatní hory šumavské své jezero, jehož chmurný pohled dal příčinu ku pověsti, že tam čert přebývá.“ Šumavský průvodce z roku 1923 popisuje Roklan takto: „rulová hora se skalnatým temenem až v samé podtemení porostlá. Severozápadně zvedá se nižší, lesem zarostlý vrchol této hory Roklanec zvaný, ten však nemá charakteristického znaku a jest turisticky bezvýznamný. Temeno Roklanu jest bodem triangulačním. Roku 1905 (28. srpna) vztyčili tu železný kříž s pozlaceným Kristem P. Celestýn a farář Duschl. Bohaté dary umožnily zbudovati kříž ve velkých rozměrech. V proslovu slavnostním pravil Duschl, že kříž tento má býti znakem smíření národů, kteří se zde stýkají. Kříž byl smrští 1922 sražen. Na svahu k jihu přímo pod vrcholcem jest stará turistická útulna.“
 
Velký Roklan je druhou nejvyšší horou česko-bavorské Šumavy, za Velkým Javorem zaostává o pouhé 3 metry. Velký Roklan je vskutku pozoruhodným geologickým útvarem. Metamorfóza hornin zde proběhla s mnohem větší intenzitou, než v ostatních částech Šumavy. Původní sedimenty byly po dobu 500 miliónů let opakovaně vystavovány vysokému horotvornému tlaku a při teplotě až 650 stupňů se proměnily v plastickou hmotu. Na profilu skalních útvarů i ležících balvanů jsou dobře patrné silně zprohýbané vrstvy zdejší tzv. roklanské pararuly. V nich jsou rozloženy hlavní druhy minerálů – šupiny tmavého biolitu, modravý až šedozelený cordierit, světlé vrstvy křemene, živce a šedobílý silimanit. Německý název hory Rachel se často odvozuje od keltského termínu „rachia“, což má znamenat něco jako drsný, holý, skalnatý. Velký Roklan je rulovým hřebenem. Vrcholová plošina je tvořena protáhlou rulovou skálou, která vykukuje nad stromy. Na svazích jsou četné skalní stěny a balvany. Nejprudší svahy jsou situovány k jihovýchodu – jsou přemodelované činností ledovce na kar s Roklanským jezerem. Na svazích Velkého Roklanu pramení přítoky Malé Řezné a Grosse Ohe, v jezerní stěně pramení Jezerní potok, který protéká Roklanským jezerem.
 
Na vrcholové skále je osazen velký dřevěný kříž. Navzdory okolním stromům je panoramatický výhled z vrcholu nezapomenutelným zážitkem. Ale i naopak. Dvouhlavý Roklan je krásně pozorovatelný z Filipovy Hutě nebo Podroklanské mýtiny. U vrcholové skalky je umístěna dřevěná bouda, která slouží německé obdobě Horské služby. Bavorsko je silně katolická země. Příležitostně se u boudy pořádají náboženské obřady.
 
400 metrů jihozápadně od vrcholové skály Velkého Roklanu se nachází horská chata Waldschmidt Haus. Chata v nadmořské výšce 1 360 metrů poskytuje občerstvení. Postavena byla v roce 1912 a pojmenována po bavorském spisovateli Maximilianu Schmidtovi.
 
Jak již bylo řečeno, od vrcholku Malého Roklanu je hora oddělena Roklanskou loukou. Horská louka sloužila dříve jako pastvina. Na okraji Roklanské louky stojí starý mezník – vyznačuje probíhající správní hranici mezi obcemi Frauenau (zemský okres Regen) a Spiegelau (zemský okres Freyung-Grafenau). Tato hranice probíhá i na vrcholové skále Velkého Roklanu. Staré správní mezníky lze vypozorovat na bavorské pěšině, která propojuje oficiální bavorskou turistickou cestu a státní hranici (ke hraničnímu mezníku č. 25). Tato bavorská pěšina kopíruje popisovanou správní hranici.
 
Roklanské jezero
 
Roklanské jezero (Rachel See) je jedním z osmi šumavských ledovcových jezer. Leží na jihovýchodních svazích Velkého Roklanu v nadmořské výšce 1 071 metrů. Jméno jezera vzniklo podle starých pověstí, v nichž byla okolní divoká a těžko přístupná krajina označována jako „Rachel des Todes“ (Chřtán smrti). Velikost jezera činí 5.7 hektarů a maximální hlouba vody dosahuje k 13.5 metrům. Maximální délka jezera je 350 metrů a maximální šířka 200 metrů.
 
Šumavský průvodce z roku 1923 popisuje Roklanské jezero jako „zasmušilé jezero, obklopené hlubokými pralesními hvozdy. Mnohé pověsti strašidelného rázu obestírají jezero, o němž domorodec bájí, že nemá dna a v něm žijí jednooké ryby.“
 
Roklanské jezero vzniklo v důsledku prohloubení zemského povrchu ledovcem. Jezerní kar prošel komplikovaným vývojem. V době vrcholného zalednění se na horském hřebeni vytvořilo rozlehlé firnové pole a sněhové převisy, které na přilehlých svazích přecházely do tří ledových proudů. Ty se pak spojily v obrovský ledovec a vyhloubily trojdílný kar. V důsledku toho vznikly kromě Roklanského jezera ještě další vodní plochy. Pojďme si o nich něco povědět.
 
Pod jihovýchodním svahem Velkého Roklanu a zároveň na jihozápad od Roklanského jezera vznikla kotlina tzv. Starého jezera (Felsensturz). Kotlina, exponovaná k východu až k jihovýchodu, má strmou karovou stěnu s mělkou jezerní pánví. Kotlina leží v nadmořské výšce 1 056 metrů a je hrazena skalnatým prahem, čelní i boční morénou. Protéká jí (bavorský) Roklanský potok (Rachel Bach), který Staré jezero po celá další tisíciletí dotvářel a ukládal na jeho dně sedimenty. Vodní hladina zarůstala rašelinnou vegetací vrchovištního typu a jezero postupně zanikalo. Druhá kotlina, tzv. Seebuchet, leží na východním okraji jezerního karu Roklanského jezera. Kotlina je exponovaná k jihozápadu a je rovněž velmi mělká. Ledovec tu zanechal zřetelné stopy své činnosti a obnažil asi 150 metrů vysokou stěnu s četnými skalními stupni, plošinami a výčnělky. I tato kotlina je dnes zarostlá mokřadní vegetací. Kotlinou protéká levostranný bezejmenný přítok Jezerního potoka (See Bach). Třetí vodní útvar se váže k severovýchodním svahům Malého Roklanu, kde vznikl bezvodý kar tzv. Zazemněného jezera. Leží v nadmořské výšce 1 100 až 1 300 metrů a má strmou skalnatou stěnu. V něm pramení a jeho reliéf dotváří jeden z přítoků řeky Malá Řezná (Kleiner Regen).
 
Zpět k Roklanskému jezeru. Karová stěna probíhá na severozápad k Velkému Roklanu. Vypíná se do výšky 229 metrů a je velmi strmá (průměrný sklon je 46 %) s četnými stupni a plošinami. Ledovec vyhloubil dva bazény, které jsou příčně odděleny skalnatým povrchem. Severní bazén pod jezerní stěnou je karový, hluboký až 3 metry a má čtvercovitý tvar. Jeho dno je pokryto vrstvou sedimentů, které v okolí jezerních přítoků dosahují mocnosti až 6.5 metru. Vzdálenější bazén je oválný, hluboký až 13 metrů, je hrazený čelní morénou.
 
Roklanské jezero je napájeno Jezerním potokem, který pramení v karové stěně v nadmořské výšce cca 1 300 metrů. V balvanité strži pod jezerem se spojuje s (bavorským) Roklanským potokem a dalšími přítoky. V úseku dlouhém cca 4.5 km překonává Jezerní potok výškový rozdíl 300 metrů.
 
Roklanské jezero, jeho karová stěna a vrchol Velkého Roklanu, jsou velmi cenným přírodním útvarem. Zatímco dole k jezeru jsou situovány zbytky smíšeného horského pralesa, ve vrcholových partiích tyto dřeviny přecházejí do tradičního klimatického porostu smrčiny.
 
Vysoko nad hladinou Roklanského jezera, na severním skalnatém výběžku karové stěny, se v nadmořské výšce 1 200 metrů vypíná Roklanská kaplička (Rachel Kapelle). Za svou existenci vděčí především Ludwigu Leythäuserovi, který se na tomto místě takříkajíc podruhé narodil. Ludwig Leythäuser byl bavorský lesní správce a k jeho činnosti patřil i dohled nad místními lesy. Někdy kolem roku 1885 vyjel na obhlídku na koni. Zaskočila jej mlha a než se nadál, neviděl na metr před sebe. Při představě nocování v horách se rozhodl v cestě pokračovat. Jeho kůň klopýtal cestou, aby jej donesl k domovu. Ušli již pěkný kus cesty, když se najednou kůň zastavil. Ač jej polesný vydatně pobízel, nechtěl kůň udělat ani krok vpřed. Leythäuser sesedl a když koně obešel, všiml si, že s koníkem stojí na samém okraji srázu jezerní stěny Roklanského jezera. Jako poděkování Boží prozřetelnosti, která zastavila koně včas, nechal právě na místě své záchrany vystavět dřevěnou kapli.
 
Kaple byla orientovaná k jezeru. Ke kapli vedla cesta srázem odspodu, což nám dokazují i staré pohlednice, kde se pod kapličkou, ve strmém srázu nacházela lávka se zábradlím. Dřevěná kaple vyhořela po 2. světové válce. V roce 1951 byla kaple obnovena, byla orientována ke svahu jako v současnosti. Interiér kaple byl ozdoben dřevořezbami Johanna Lentnera ze Spiegelau, tzv. řezbáře pána Boha. Existence druhé dřevěné kaple skončila 19. března 1972. Příčinou byl opět požár, tentokrát z nedbalosti. Bavorský lesní spolek ze Spiegelau vystavěl kapli znovu a řezbář Lentner ji vyzdobil. Dřevořezby zachycují Svatou rodinu, ukřižování Ježíše Krista a Matku Boží. Na konci 90. let se vlivem počasí a stářím materiálu stav kaple natolik zhoršil, že bylo nezbytné provést generální opravu. Ta byla zahájena v roce 1999 a zahrnovala v podstatě vybudování nové, leč stále věrné kopie kaple. Kaple, v pořadí již čtvrtá, byla slavnostně otevřena 24. června 2000.
 
V roce 2018 jsem vytvořil sérii porovnávacích snímků Roklanu a Roklanského jezera, kde předlohou byly obrazy z doby tzv. staré Šumavy (od konce 19. století do 30. let 20. století).
 
 
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: Roklan na starých fotografiích (1-14), Roklan (15-54), Waldschmidt Haus (55-60), Roklanská louka (61-81), Roklanské jezero a kaple na starých fotografiích (82-96), Roklanské jezero (97-112), Roklanská kaple a pohledy od ní (113-130).
001.jpg
002.jpg
003.jpg
004.jpg
005.jpg
006.jpg
007.jpg
008.jpg
009.jpg
010.jpg
011.jpg
012.jpg
013.jpg
014.jpg
015.jpg
016.jpg
017.jpg
018.jpg
019.jpg
020.jpg
021.jpg
022.jpg
023.jpg
024.jpg
025.jpg
026.jpg
027.jpg
028.jpg
029.jpg
030.jpg
031.jpg
032.jpg
033.jpg
034.jpg
035.jpg
036.jpg
037.jpg
038.jpg
039.jpg
040.jpg
041.jpg
042.jpg
043.jpg
044.jpg
045.jpg
046.jpg
047.jpg
048.jpg
049.jpg
050.jpg
051.jpg
052.jpg
053.jpg
054.jpg
055.jpg
056.jpg
057.jpg
058.jpg
059.jpg
060.jpg
061.jpg
062.jpg
063.jpg
064.jpg
065.jpg
066.jpg
067.jpg
068.jpg
069.jpg
070.jpg
071.jpg
072.jpg
073.jpg
074.jpg
075.jpg
076.jpg
077.jpg
078.jpg
079.jpg
080.jpg
081.jpg
082.jpg
083.jpg
084.jpg
085.jpg
086.jpg
087.jpg
088.jpg
089.jpg
090.jpg
091.jpg
092.jpg
093.jpg
094.jpg
095.jpg
096.jpg
097.jpg
098.jpg
099.jpg
100.jpg
101.jpg
102.jpg
103.jpg
104.jpg
105.jpg
106.jpg
107.jpg
108.jpg
109.jpg
110.jpg
111.jpg
112.jpg
113.jpg
114.jpg
115.jpg
116.jpg
117.jpg
118.jpg
119.jpg
120.jpg
121.jpg
122.jpg
123.jpg
124.jpg
125.jpg
126.jpg
127.jpg
128.jpg
129.jpg
130.jpg