Obecně o plavebních nádržkách

Dřevo svoji plávku započalo již na tocích horských potoků v povodí Vydry na Modravských pláních. Právě sem, do lokality Modravských plání, byly situovány širé a do té doby člověkem nedotčené lesy bez přístupových cest a komunikací. Zpracované dříví se v zimě sváželo (sáňkovalo) na saních k vodním tokům. K sáňkování dlouhého dříví se používaly dvoje saně spojené za sebou. Řízení takovýchto saní, zejména z prudkých svahů, byla velmi nebezpečná činnost. U Modravy se dříví sáňkovalo ještě po 2. světové válce. Po roce 1950 se již započalo s výstavbou nových přístupových cest.
 
Na horních tocích horských potoků na Modravských pláních byly vystavěny vodní nádržky (tzv. švele nebo klausy). Nádržky vydatně vypomáhaly plavení dřeva. Tyto rezervoáry vody byly jakousi přívalovou vlnou Vchynicko-tetovského plavebního kanálu a s vydatnou sítí modravských horských potůčků utvářely motor celého komplexu plavebního kanálu.
 
V minulosti bylo v povodí Vydry na Modravských pláních vybudováno 10 nádrží, které dokázaly zadržet k 90 000 m3 vody. Nádržky pomocí výpustního zařízení zvyšovaly průtok vody v úzkých korytech potoků. Jsou pojmenovány podle potoků, jehož vody zadržovaly – švele na Luzenském, Cikánském, Ptačím, Černohorském, Roklanském, Rokyteckém, Novohuťském, Studeném, Javořím a Tmavém potoce. Nádrže vznikly na počátku budování plavebního systému na přelomu 18. a 19. století - byly budovány, jak postupovala těžba do hloubky původních pralesovitých lesů. Výjimku tvořily nádrže na Luzenském a Javořím potoce, které byly zbudovány až v roce 1931. Naopak nádrž na Cikánském potoce zanikla už v polovině 19. století. Voda z plavebních nádrží byla využívána i po celou dobu první republiky a během války. V letech 1945 a 1946 sloužily nádržky k výuce. Dále na Modravsko přicházely v letech 1946-1951 lesní výukové brigády lesnických škol z Tábora, Písku a Jemnice. Výukově bylo zařazeno i plavení dřeva. Plavilo se na Modravském potoce s použitím vody z Ptačí a Černohorské nádrže a na Roklanském potoce s použitím vody z Roklanské a Rokytecké nádrže. Úplně poslední plávka dřeva se váže k roku 1958, kdy bylo použito vody z Roklanské švele.
 
Dnes jsou vodní nádržky nefunkční. Z provozu je vyřadil buď člověk nebo sama příroda. Na jejich dně rostou vlhká luční společenstva s nastupujícím lesem.
 
Plavební nádržky na Modravsku (zdroj: Jiří Běl a kolektiv / Plavení dříví na střední Šumavě), absentuje zde zákres plavebních nádržek na Cikánském a Tmavém potoce