Vchynicko-tetovský plavební kanál

„Na svahu Malého Špicberka bylo narubáno několik set sáhů dříví, pokáceno tolikéž set kmenů, to vše musí se dopraviti dolů k potoku, odtud k nádržkám. Perná, strašná práce, avšak Bůh dal světlo! Klády i polena hluboko leží pod sněhem, dlužno je vyhrabati, vykopati do sněhu cestu, upraviti sanici se svahu dolů, naložiti dříví na saně, saně pustit i s člověkem, který krkolomný let jejich řídí a mírní. Vše, co má nohy a ruce, musí do díla, i ženy a děti od desíti do čtrnácti let.“ „Sta a sta kmenů mělo se dovléci v zimě strašnými divočinami až k nádržce vogelsteinské, aby odtud, když stavidla nádržky jarními přítoky zmohutnělé se pustila, byly do Mádru po vodě dopraveny. A hajný ručil za všecky ty klády a dřeva, které po kalných vodách plavaly, do břehů se ryly, ve slapech vázly, se hromadily a kupily, vyžadujíce pomoci lidské, aby dále plovati mohly, než opadne voda. U nádržky stál revírník a spočítal dvě stě dřev, jež do vody byla vržena, do Mádru jich přišlo sto! Taková liknavost! Počkej, Vavruchu!“
 
Karel Klostermann / Ze světa lesních samot
 
Plavení dřeva a jeho prodej na stavbu a palivo se stalo od 18. století důležitým odvětvím staré Šumavy. Cest a dalších přístupových komunikací pro stahování a dopravu dřeva nebylo a tak se využívaly vodní toky. V korytech horských řek při plavbě dřeva ovšem docházelo ke značným škodám a ztrátám na dřevě. Na konci 18. století zakupuje rozsáhlé Prášilské panství knížecí rod Schwarzenbergů. Zkušený knížecí ředitel vodní plavby Josef Rosenauer je pověřen navržením a výstavbou kanálu, který by umožnil dopravu dřeva po modravských potocích.
 
Vchynicko-tetovský plavební kanál je historickým vodním dílem určeným pro plavbu (dopravu) dřeva z téměř nedotčených šumavských lesů na Modravě až do Prahy. Plavební kanál na panství rodu Schwarzenbergů byl vybudován inženýrem Rosenauerem v letech 1799-1800. Celý systém kanálu byl vystavěn tak, aby spojil řeku Vydru s řekou Křemelnou a zároveň obešel nesplavné a divoké koryto Vydry.
 
Začátek plavebního kanálu byl situován pod osadu Vchynice-Tetov. Ta dala název nové plavební stoce. Na začátku kanálu, šikmo k proudu toku řeky Vydry, byl postaven hradlový most (tzv. hrable nebo rechle). Rechle sloužily k zachycování a usměrňování volně plaveného dřeva z řeky Vydry do plavebního kanálu. Dřevěné tyče zasunuté v prahu mostu umožňovaly průtok vody, ale zároveň zabraňovaly vplutí dříví do Vydry. Tyčová konstrukce přehrazovala řeku jen v době plavení. Až do roku 1953 po hradlovém mostu vedla silnička z Rokyty na Modravu. V tomto roce byl most pro nevyhovující stav stržen. Rekonstrukce se dočkal až v roce 2001, kdy byl obnoven jako replika podle starého strženého mostu a slouží pro turistiku. Jeho novou součástí je také tzv. rybí přechod, který umožňuje migraci ryb proti proudu řeky Vydry.  
 
Plavební kanál, na svém 14.4 km dlouhém toku, překonává výškový rozdíl 243 metrů. Šířka koryta kanálu kolísá od 1 do 5 metrů a průměrný spád je většinou pouhých 8 promile. Prudší úseky plavebního kanálu (tzv. skluzy) jsou tři – na Rokytě, u Mechova a posledním skluzem do řeky Křemelné je zakončen celý plavební kanál. Modravě je nejblíže skluz na Rokytě. Nyní je zakrytý z důvodu bezpečnosti návštěvníků. V minulosti při plávce dřeva tomu tak nebylo, jelikož bylo zapotřebí plavená polena kontrolovat. Vlastní plavení dřeva probíhalo na tzv. plavební vlně. Před skluzy se nechalo dříví nahromadit a pomocí stavidel pak bylo pouštěno dále po proudu. Na vzniklé plavební vlně se polena pohybovala rychleji a dokonce s menším poškozením, než při klasické plavbě. Překážky na trase se odstraňovaly plavebním hákem. Plavená polena měla délku od 75 cm do 1 m a byla určena především na palivo. Kanál měl také tři nouzové výpusti pro případ havárií. Vchynicko-tetovský kanál nebyl přizpůsoben pro plavení dlouhých klád. Ty byly nejčastěji sváženy na volských potazích a u řeky Otavy vázány do vorů a plaveny dále do vnitrozemí po Vltavě. Ostatně i polena byla na vazištích vorů na řece Otavě nakládána na vory a dopravována až na pražský trh.
 
V současnosti je Vchynicko-tetovský kanál zrekonstruován a vede podle něj naučná stezka. Kromě hradlového mostu u Modravy, byly obnoveny původní mostky s kamennou klenbou. Od 40. let minulého století slouží část kanálu jako přivaděč vody pro elektrárnu Vydra na Čeňkově Pile. Celé dílo Vchynicko-tetovského plavebního kanálu je chráněno jako kulturní technická památka.
 
 
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: staré fotografie (1-6, z toho svážení dřeva v Luzenském údolí 1-2, u hradlového mostu 3-6, zdroj 1-2: Fotobanka Seidel), staré fotografie z 50. let 20. století (7-12, z toho Modrava 7, Roklanský potok 8, u hradlového mostu 9, skluz do Křemelné 12), stav v roce 1996 (13, zdroj: Jan Reichardt), současný stav (14-51), současný stav v zimním období (52-61).
01.jpg
02.jpg
03.jpg
04.jpg
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg
16.jpg
17.jpg
18.jpg
19.jpg
20.jpg
21.jpg
22.jpg
23.jpg
24.jpg
25.jpg
26.jpg
27.jpg
28.jpg
29.jpg
30.jpg
31.jpg
32.jpg
33.jpg
34.jpg
35.jpg
36.jpg
37.jpg
38.jpg
39.jpg
40.jpg
41.jpg
42.jpg
43.jpg
44.jpg
45.jpg
46.jpg
47.jpg
48.jpg
49.jpg
50.jpg
51.jpg
52.jpg
53.jpg
54.jpg
55.jpg
56.jpg
57.jpg
58.jpg
59.jpg
60.jpg
61.jpg