„Rozložitá bahna zůstala, jakými od věku byla, a přes širé lysiny burácí v zimě divá vichřice, nanášející děsné spousty sněhu, a ranní i podzimní mrazy pálí nemilosrdně letorostky dorostu, takže na mnohých místech les snad už nikdy se nevzmůže. Půda jest po většině mokrá a bahnitá, tu a tam porostlá neprůchodnou klečí a zchátralými smrčky. Jednotvárná, smutná divočina, jejíž pohled tísní duši.“
Karel Klostermann / Črty ze Šumavy
„Střed černých jiv a plazivé kleči, pohlížejí k nebesům nesčíslné černé tůně, oči močálu. Hluboké jsou a zamlklé a zároveň tuhé a hamižné, co v sebe pojaly, v sobě podrží, nikdy již nepouštějí. Běda tomu, jehož mlha obloudí a jim dovede.“
Karel Klostermann / Lístky ze šumavské epopeje
Šumavská rašeliniště patří k nevšedním a jedinečným prvkům přírody. Udržují si svébytné životní prostředí a do svých niter vtahují od nepaměti umělce, vědce, ale i běžné turisty. Šumavské slatě určovaly od prvopočátků životní a kulturní prostředí obyvatel Šumavy. Každého vnímavého diváka ovlivní neopakovatelná atmosféra rašelinišť – těchto vývojově starých a člověkem jen málo pozměněných posledních rájů naší přírody. V dobách staré Šumavy lidé v bažinách předpokládali sídlo čarodějnic a zlých duchů, vídali tam tajuplná světýlka, která lákala k následování. Šumavské slatě představují poslední ostrovy severského typu mokřadů v české přírodě z konce poslední doby ledové. Neopomenutelnou součástí rašelinišť jsou specifické druhy rostlin a živočichů.
Přírodní památka Modravské slatě byla vyhlášena Ministerstvem kultury dne 28. prosince 1989. Modravské slatě jako takové představují nejvýše položenou část Šumavských plání v pramenné oblasti řeky Vydry mezi obcí Modrava a státní hranicí. Území se rozkládá na návětrné straně Šumavy v nadmořských výškách přes 1 000 metrů, a vlivem toho se vyznačuje velmi vlhkým podnebím s vysokým množstvím srážek. Podíl všech rašelinišť na celkové rozloze území dosahuje 20 % a je srovnatelný s některými regiony na severu Evropy. Modravské slatě jsou symbolem šumavských rašelinišť – jsou charakteristické četnými strukturovanými vrchovišti s mnoha jezírky a členitými nelesními plochami, pro území jsou také typické rozsáhlé komplexy rašelinných a podmáčených smrčin, které obvykle obklopují vrchoviště a propojují je ve větší rašelinné celky. Modravská rašeliniště jsou většinou svahová a zásobena převážně prosakující vodou a vodou z pramenišť horního toku Vydry.
Popis Modravských slatí a počátky měření zdejších drsných klimatických poměrů (zdroj: časopis Naší přírodou ze dne 1. 2. 1938)
Šumava, to byly v dávné minulosti husté lesy, ale také rašeliniště. Dřevo tenkrát dávalo lidem práci a tak, pokud chtěli pěstovat nové lesy, museli rašeliništní komplexy odvodňovat. Tyto neuvážené zásahy do přírody a zejména vodního režimu nepříznivě ovlivnily vývoj Modravských slatí. Proto jsou mnohá rašeliniště protkána sítí odvodňovacích příkopů a kanálů. Na začátku 21. století bylo započato s revitalizačními opatřeními – odvodňovací rýhy byly přehrazeny kaskádou dřevěných hrází s cílem opětovně zvýšit hladinu podzemní vody a zadržet vodu v území. Do života Modravských slatí negativně zasáhla i železná opona, která se v 50. a 60. letech minulého století táhla, v podobě elektrifikovaného drátěného zátarasu, napříč rašeliništními komplexy. Ještě nyní lze dohledat na slatích, kromě průseků, i dřevěné kůly, keramické izolátory nebo klubka ostnatých drátů.
Kolik vlastně těch Modravských slatí je? Plnohodnotná odpověď na tuto otázku neexistuje. Modravské slatě se v proměnách času vyvíjely. Ve starých i současných mapách lze vypozorovat odlišnosti v jejich členění, uspořádání a dokonce i pojmenování. Moji prezentaci Modravských slatí proto berme s ohledem na tato fakta. Při hledání a pojmenování Modravských slatí jsem vycházel z oficiálních (schwarzenberských) revírních map a tam, kde tyto nepomohly, z topografických map 3. vojenského mapování. Všechny tyto mapy zobrazují Modravské slatě v kontextu 2. poloviny 19. století a přelomu 19. a 20. století. Na základě těchto podkladů, promítnutých do současných map, je prezentováno celkem 28 Modravských slatí, z nichž některé se dále ještě člení. Není to konečný počet, další rašeliniště zkrátka a dobře nemají svoje jméno anebo jsou dávno zapomenuta.
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: bezejmenná slať pod Palečkovnou u Modravy (1-21), revitalizace odvodňovacích rýh na slatích (22-27, z toho Cikánská slať v roce 2011 22-23, Blatenská slať v roce 2011 24-25, Hraniční slať v Luzenském údolí v roce 2013 26-27, zdroj: NP Šumava), pozůstatky prvorepublikové vodočetné stanice na Rokytecké slati (28-31).
