Zemská hranice

16. století bychom mohli označit za období, kdy široké pohraniční hvozdy přechází v zemskou hranici v podobě čar a bodů. Přichází doba vyznačení hranice hraničními kameny. Mezníky se postupně vyvíjely - od neopracovaných, hrubě otesaných a nepravidelných balvanů s hraničním křížkem po ručně tesané a zdobené zemské a panské kameny. Pod mezníky se někdy ukládaly figurky cínových vojáčků. Proč to? Byli miniaturami těch skutečných, kteří bojovali ve válkách o území.

Se Šumavou je v období od 16. do 18. století spojováno množství hraničních sporů na Železnorudsku. V této době se šumavská hranice Královského hvozdu táhla od Ostrého ke Svarohu a dále probíhala jižním horským hřebenem na Javor. Odtud klesala hranice k bavorskému městečku Zwiesel, dále pokračovala k hoře Roklan a Luzný, a odtud probíhala k nynější bavorské obci Finsterau. Je to už hodně dávno, kdy zemská hranice mezi Čechami a Bavorskem probíhala na odvrácených svazích Šumavy směrem k Bavorsku. Čechám tak patřil šumavský horský masív a řídce obydlené území v lesích pod horami. Dlouhé a krvavé spory probíhaly zejména o jižní svahy Javoru. Při oslavách posvícení na březích sporného Javorského jezera vznikaly mezi Čechy a Bavory potyčky, prý byly do jezera házeny všechny oběti těchto srážek. Spor byl i o Roklanský prales - Bavorsko jej požadovalo celý pro sebe, zřejmě aby tak byla zachována celistvost území, které skrývalo nerostné bohatství. Na úpatí Roklanu se kdysi dávno nacházelo nejvýše položené rýžoviště zlata v Čechách. Na Roklanu se i dolovaly drahé kovy - pyritová ruda, snad i zlato a stříbro. Historické zprávy o dolování rudy na Roklanu počínají rokem 1571, nejvíce zpráv se však datuje až do 18. století.

Částečné vyřešení hraničních sporů se na česko-bavorském pomezí váže k počátku 18. století. V roce 1707 byl dohodnut česko-bavorský hraniční reces (historická smlouva obsahující ustoupení v nárocích) a v letech 1706-1708 bylo provedeno zaměření a vytyčení zemských hranic, sporná oblast Železnorudska a dále Roklanského lesa byla dočasně připojena k Čechám. Pro další vývoj šumavských hranic Českého království a Bavorského kurfiřtství (od roku 1806 Bavorského království) byl rozhodný rok 1764. K velkým a pro Šumavu klíčovým změnám zemských hranic a ztrátám českého území došlo za vlády Marie Terezie. Příčinou byly války o rakouské dědictví. Na hranici s Bavorskem se tak stalo na základě smlouvy (tzv. Hauptgrenzvertrag - hlavní hraniční smlouva) mezi Rakouskem a Bavorskem z 3. března 1764. Dohodu podepsal hrabě František Xaver Věžník (český hraniční komisař) a Jan Adam svobodný pán von Ickstatt (bavorský hraniční komisař). Jeden exemplář byl poslán do Mnichova a tam 14. března 1764 ratifikován bavorským kurfiřtem Maxmiliánem III. Josefem. Druhý exemplář byl podepsán císařovnou Marií Terezií 20. března 1764 ve Vídni. Oba exempláře se vrátily do Prahy a zde byly slavnostně vyměněny. Na Šumavě byla dohoda uplatněna tak, že zemská hranice byla nově vedena horským masívem s návaznými údolími s potoky a průsmyky. Bavorsko tak získalo zejména Javor a celý Roklan. Hranice na Železnorudsku byla přímočaře prosekána mezi Svarohem a Debrníkem. Roklanský les patřil mezi poslední lokality, které byly v rámci česko-bavorských sporů v tomto období rozsouzeny. Jednání obou hraničních komisařů bylo zahájeno už 7. září 1763 a konečně do 3. února 1764 se podařilo vyřešit všechny sporné otázky kromě úpravy hranic Roklanu. Česká strana vyznačila na Roklanu sporné území, které mělo být rozděleno na půl. Ickstatt s tímto návrhem nesouhlasil, nicméně hrabě Rudolf Chotek ze zámku Veltrusy (ke kterému se oba komisaři chodili radit) mu jménem císařovny Marie Terezie naznačil, že pokud bude požadovat oblast Roklanu jen pro sebe, tak pak budou Češi nuceni požadovat celé Železnorudské údolí. Nakonec došlo k dohodě a území na Roklanu bylo rozděleno na polovinu. Aby se zabránilo dalším šarvátkám, bylo nezvykle rychle provedeno vysekání do té doby neprostupného pralesa, vytyčení a omezníkování nové hranice. Stalo se tak v následujícím roce 1765. Některé hraniční kameny na Šumavě z této doby přetrvaly až do současnosti - uvedený letopočet 1765 na nich je tichým svědkem ztrát českého území. V dalších letech byly činěny ještě společné pochůzky a sporné hraniční body byly zpřesňovány. Ke hranici za nynější Modravou se váže takováto revize k roku 1772, jelikož tento letopočet je uveden na některých hraničních kamenech. Zemská hranice od Luzného přes Mokrůvky a dále na jihovýchod až ke Trojmezí pod Plechým, byla předělem mezi Českým královstvím a Pasovským biskupským knížectvím. Klíčová regulace česko-pasovské hranice byla provedena v letech 1752, 1765 a 1767. V roce 1803 bylo Pasovsko sekularizováno a roku 1806 připadlo Bavorsku.

Spory o česko-bavorské zemské hranice probíhaly dále. Ale nebyl to jediný důvod k novému omezníkování hraniční linie. Chyběla podrobná hraniční dokumentace a zeměměřické metody postoupily o velký krok dopředu. Nashromážděné hraniční spory a nedostatky ve vymezení česko-bavorských hranic tak vedly k potřebě jejich zaměření, omezníkování a zdokumentování do příslušných hraničních dokumentů. Dne 24. června 1862 byla ve Vídni podepsána Státní smlouva mezi Rakouskem a Bavorskem o úpravě hraniční čáry a jiných teritoriálních poměrech mezi Zemí českou a Bavorskem. Neoddělitelnými přílohami smlouvy byly komisionální protokoly ze 40. let sledovaného století o zjištění soukromoprávních poměrů ovlivněných dotčenou smlouvou. Zemské hranice Českého a Bavorského království byly rozděleny na 9 hraničních sekcí, přičemž do hranic za Modravou se promítly hned 3 sekce: VII. Zwercheck (Svaroh, hlavní mezník č. 1) - VIII. Rachelwald (Roklanský les, hlavní mezník č. 1) - IX. Lusenberg (Luzný, hlavní mezník č. 10) - Trojmezí hranic Království českého, bavorského a arcivévodství rakouského. Ve čtyřech hraničních sekcích (III, VI, VII a VIII) byly ponechány původní hraniční kameny - což je důkazem toho, že v současnosti na hranicích za Modravou nalezneme původní kameny z tereziánského období (po Luzný, kde začínala hranice s Pasovskem). V hraniční sekci IX (nyní je to úsek hranice od Luzného ke Trojmezí pod Plechým) byly nově osazeny hraniční kameny v souladu s protokolem z 2. srpna 1842. Kromě dalších jsou jimi na několika místech mezníky s letopočtem 1844. Obecně se dbalo na to, aby hranice nevedla kostrbatě, ale aby měla souvislou podobu. Narovnáním hraniční linie se stala hranice přehlednější a spravedlivě se tím zahlazovaly šarvátky mezi sousedy a jejich grunty z obou stran hranice. Smlouva uvádí například sporné lesní pozemky, kdy vlastníci hraničního lesa nevěděli, čí dříví vysekávají. K takovýmto lesům patřilo i sporné právo myslivosti. Sporné byly i mokré hranice - potoky, studánky a rybníky. K tomuto období se váže změna hranice v prostoru Černé hory (od jihozápadního k jihovýchodnímu úbočí) - důkazem toho je vedení hranice v přímých liniích a původní mezník s letopočtem 1844. Smlouvou z roku 1862 se v podstatě česko-bavorská hranice ustálila.

Vogtova mapa Čech z roku 1712 s výřezem hranice Roklan-Luzný

Mapa Roklanského lesa s vytyčenou hranicí podle dohody z roku 1707 (žlutá linie zahrnující Velký Roklan) a definitivně stanovenou hranicí podle dohody z roku 1764 (červená přímočará linie) (zdroj: Národní archiv)

Mapa Roklan-Luzný z roku 1772 s česko-bavorskou hranicí (zdroj: Státní oblastní archiv Plzeň)

Mapa Luzný-Černá hora z 18. století s česko-pasovskou hranicí (zdroj: Státní oblastní archiv Plzeň)

Františkovské mapování z let 1836-1852 s výřezem hranice u Černé hory (původní hranice byla napřímena podle dohody z roku 1862)

Mapa Stabilního katastru z roku 1837 s výřezem historického trojmezí Čech, Bavorska a Pasovska pod horou Luzný