V roce 1918 vzniklo Československo a ze zemských hranic se staly státní. Hranice s Bavorskem byla omezníkována novými hraničními kameny, ponechány byly i ty z původní demarkace. Změnou prošly mezníky s letopočtem 1844 – původní nápisy K BÖHMEN (Království české) a K BAYERN (Království bavorské) zmizely a namísto nich (tak jako na ostatním hraničním značení včetně toho tereziánského s letopočty 176x a 177x) byly vytesány iniciály obou států (CS a DB). Nové omezníkování československo-německé státní hranice v bavorském dílu bylo provedeno v letech 1932-1933, proto se můžeme ještě na některých prvorepublikových pohlednicích datovaných do období před těmito pracemi, setkat s vyobrazením původních (královských) nápisů.
Velmi chladným obdobím pro naše hranice bylo podepsání Mnichovské dohody v roce 1938 a odstoupení pohraničí Němcům. Na Šumavě se ze státních hranic v roce 1939 staly hranice protektorátní, které byly posunuty do vnitrozemí. V následujících letech byla nová hranice sice vytyčena, avšak na omezníkování již nedošlo. Po fyzické stránce naše původní (prvorepublikové) hranice sice zanikly, ale po právní stránce nikoliv – Mnichovská dohoda a další akty navazující na ni, byly od počátku v rozporu s mezinárodním právem a tudíž neplatné.
Po skončení 2. světové války došlo k plné obnově československých státních hranic. Československá strana po poraženém Německu požadovala na Šumavě posunutí hraniční čáry na odvrácené svahy pohoří - dotčeno mělo být minimálně území, které Čechám kdysi patřilo a navždy bylo ztraceno v roce 1764 za vlády Marie Terezie. Požadovaná linie kopíruje čáru Svaroh-Javor-Velké Javorské jezero-Falkenstein-Plesná. Maximální požadavek sahal ještě více do hloubky bavorského území - na území Modravských plání se dotýkal Roklanu a Luzného a dále území pod hřebenem až k obci Finsterau. Posunutím hranice z hřebenů na jejich úpatí směrem do Německa se sledovalo zlepšení jejich celkové ostrahy, obrany i přehlednosti. Změny však Šumavu nepostihly a tak bylo přistoupeno „pouze“ k obnově hraničního značení, které bylo po válce výrazně poškozené.
Do 50. let spadá počátek barevného zvýrazňování symbolů (erbů) na původních tereziánských kamenech (český bílý lev na červeném podkladě a bavorská modrobílá šachovnice). V této době československé státní hranice opanovala Pohraniční stráž, která se do jisté míry ve vztahu ke hranicím vrátila o několik století zpátky. Totiž v době, kdy hranici střežila Pohraniční stráž, bylo třeba hraniční čáru v zimě zviditelnit. Napadl sníh a hraniční kameny zůstaly skryty pod sněhem. Z vyprávění jsem se dozvěděl, že na podzim se umisťovaly šipky na stromy a tam, kde byly holé pláně, se ke hraničním kamenům přivazovaly kůly. Bylo tak použito primitivního hraničního značení.
V roce 1993 vznikla samostatná Česká republika a ze stěn hraničních kamenů přivrácených k českému území zmizelo písmenko „S“. V roce 1994 byla podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o společných státních hranicích.
Hraniční rozcestí pod Luzným ve 20. letech 20. století s hraničním mezníkem nesoucí nápis království a letopočet 1844, v pozadí trojmezní kámen (zdroj: Vilém Heckel)
Tentýž hraniční mezník pod Luzným, ale poškozený v souvislosti se zabráním pohraničí v roce 1938, původní trojmezní kámen zůstal nepoškozený (zdroj: Radan Lášek / Ztracené varty)
Hraniční rozcestí pod Luzným v 60. letech, státní hranice byla v době železné opony ohrazena
Poválečný projekt hranic centrální Šumavy navržený československou stranou (zdroj: Čeněk M. Kadlec / Hry o hranice)
