Po první světové válce v roce 1918 české i bavorské království zaniklo a ze zemských hranic se staly hranice státní. Na Šumavě začala probíhat nová československo-německá státní hranice v bavorském dílu. Versailleská mírová smlouva z 28. června 1919 u hranic s Bavorskem odkazovala na jejich stav z roku 1914 a nepřímo tak potvrdila smlouvu mezi Rakouskem a Bavorskem z roku 1862. V letech 1926-1929 (rekognoskace a přezkoušení hranic) a 1932-1933 (samotné práce včetně omezníkování hranice) byly na Šumavě provedeny veškeré rozhraničovací práce. Ponechány byly i kameny z původní demarkace. Změnou prošly mezníky s letopočtem 1844 – původní nápisy K BÖHMEN (Království české) a K BAYERN (Království bavorské) zmizely a namísto nich, tak jako na ostatním hraničním značení včetně toho tereziánského s letopočty 176x a 177x, byly vytesány iniciály obou států (ČS a DB). Dalším důkazem vyznačení starých hranic jsou volně roztroušené kameny, do kterých je vytesáno číslo, hraniční křížek a rysky (zejména v úseku Roklanský les-Luzný). Výsledky z prvorepublikových hraničních prací na Šumavě na hranicích s Německem byly shrnuty do Smlouvy mezi republikou Československou a Německou Říší o hraničních tocích v saském a bavorském úseku hranic a o výměně částí území na hranicích (podepsána v Bad Elster 27. září 1935), do Zápisu o skončení hraničního dokumentárního díla v bavorském dílu hranic československo-německých (podepsán 9. listopadu 1937 v Berlíně) a konečně do Smlouvy mezi Republikou československou a Německou říší o úpravě hraničních poměrů (podepsána 12. listopadu 1937 v Berlíně). Poslední jmenovaná (klíčová) smlouva však nenabyla platnosti, protože nebyla do posledního dne československé svobody, tj. do 29. září 1938, ratifikována.
Velmi nepříznivým obdobím pro naše hranice bylo podepsání Mnichovské dohody z 29. na 30. září 1938 a následné odstoupení pohraničí Němcům. Už v říjnu 1938 bylo přistoupeno k pracím na nové okleštěné československo-německé hranici. Provizorní hraniční čára se vytyčovala v terénu dřevěnými kolíky (okleštěná hranice tak byla zvána i jako dřevěná). Druhá fáze rozhraničovacích prací měla spočívat ve vyznačení hranice hraničními mezníky. Tyto práce se předpokládaly v jarních měsících roku 1939, avšak již k nim nedošlo v důsledku okupace zbylých částí republiky. Po 15. březnu 1939 se ze státních hranic (Česko-Slovenské republiky a Německé říše) staly hranice vnitrostátní-protektorátní (okupované československé území Německo anektovalo a zřídilo autonomní Protektorát Čechy a Morava). V důsledku toho nebyla pro Německo agenda rozhraničovacích prací natolik důležitá - hranice již neměly plnit standardní úkol, ale pouze úlohu vnitrostátních hranic. S podzimem 1939 přišla 2. světová válka a Německo tak soustředilo síly a prostředky jinam než-li do vytyčování vnitrostátní hranice. V následujících letech byla tato hranice sice vytyčena, avšak na omezníkování také už nedošlo. Po fyzické stránce naše prvorepublikové hranice sice zanikly (hraniční značení bylo z velké části poškozeno nebo odstraněno úplně), ale po právní stránce nikoliv – Mnichovská dohoda a další akty navazující na ni byly od počátku v rozporu s mezinárodním právem a tudíž neplatné.
Po skončení druhé světové války došlo k plné obnově československých státních hranic. Československá strana po poraženém Německu požadovala na Šumavě posunutí hraniční čáry na odvrácené svahy pohoří - dotčeno mělo být minimálně území, které Čechám kdysi patřilo a navždy bylo ztraceno v roce 1764 za vlády Marie Terezie. Požadovaná linie kopíruje čáru Svaroh-Javor-Velké Javorské jezero-Falkenstein-Debrník. Maximální požadavek sahal ještě více do hloubky bavorského území - v lokalitě Modravských plání se dotýkal Roklanu a Luzného a dále území pod hřebenem až k obci Finsterau. Posunutím hranice z hřebenů na jejich úpatí směrem do Německa se sledovalo zlepšení jejich celkové ostrahy, obrany i přehlednosti. Změny však Šumavu nepostihly a tak bylo přistoupeno „pouze“ k obnově hraničního značení, které bylo po válce výrazně poškozené.
Bavorsko mělo v poválečných letech omezenou subjektivitu v otázkách státních hranic. I přes tuto a další těžkosti projevily československé orgány vlastní iniciativu a alespoň zkontrolovaly poškozené hraniční značení po válce bez účasti bavorské strany. V roce 1947 byly poničené a chybějící hraniční znaky nahrazeny provizorními tabulkami s vyznačením čísla hraničního znaku. Po intenzivních jednáních mezi československým hraničním referátem a bavorskými pohraničními orgány se přistoupilo v letech 1959-1960 a 1966-1967 k nezbytné obnově a údržbě hraničních znaků. Během prací nevznikly žádné sporné případy o vedení státní hranice. Po této redemarkaci nastala opět mnohaletá odmlka, což vedlo k novému hromadění závad zejména na hraničních vodních tocích. Vládami obou států byla vytvořena společná technická komise k řešení hraničních vodních toků a první zasedání se konalo v roce 1970. Spolupráce obou států v hraničních věcech se v tomto období uskutečňovala na pragmatickém základě s bavorskými orgány, a to výlučně na pracovní úrovni. Byl to přirozený důsledek napjatých vzájemných vztahů a neexistence diplomatického zastoupení. K pozitivnímu vývoji došlo v roce 1973, když byla podepsána Smlouva o vzájemných vztazích mezi ČSSR a SRN. Tato normalizační smlouva vytvořila politické předpoklady, a to i pro spolupráci v hraniční agendě - za Bavorsko začal konečně vystupovat německý stát jako celek. Postupně se obě strany dohodly na redemarkaci státní hranice, která by zahrnovala generální kontrolu a následnou obnovu hraničních znaků. Obě strany si v roce 1981 vyměnily diplomatické nóty o jmenování hraničních zmocněnců, kteří v roce 1983 jmenovali společné orgány povolané ke správě hranic. Bylo přistoupeno k redemarkaci, podkladem pro činnost se stalo hraniční dílo z roku 1937. Práce byly zahájeny na jaře 1983 rekognoskací stávajícího vyznačení hranic. Následně, v letech 1983 až 1989, byla provedena údržba vyznačení hranic a jejich nové zaměření. Všechny použitelné hraniční znaky byly ponechány a uvedeny do původního stavu, poškozené znaky se vyměnily. Až do této doby spadá počátek barevného nátěru symbolů (erbů) na původních tereziánských kamenech (český bílý lev na červeném podkladě a bavorská modrobílá šachovnice). Dále tereziánské znaky nesou původní iniciály státních útvarů - KB (Königreich Böhmen - Království české) a CB (Churfürstentum Bayern - Kurfiřtství bavorské). Státní hranici byla v této době nejblíže vojenská složka Pohraniční stráže. Pochůzku po státní hranici musel absolvoval každý nováček, aby se seznámil se střeženým úsekem a mimo jiné i se stykovými hraničními mezníky, které ohraničovaly prostor sousedních pohraničních rot. Pohraničníci, zejména pak funkcionáři pohraniční roty, v pravidelných intervalech procházeli státní hranici, aby zkontrolovali hraniční znaky a nahlásili případné závady na nich. Pohraničníci nahlašovali i další důležité skutečnosti jako například umělé i přirozené změny na hraničních vodních tocích. Jelikož československá státní hranice s Bavorskem byla pomyslnou demarkační čárou mezi západní a východní Evropou, pohraničníci používali pro výše uvedené úkoly termíny jako demarkační pochůzka nebo demarkačka.
Na počátku devadesátých let po politických změnách konečně nastaly podmínky pro právní završení hraniční agendy s Německem, které dlouhá desetiletí chybělo. V roce 1993 vznikla samostatná Česká republika a ze stěn hraničních znaků přivrácených k českému území zmizelo písmenko S (sice je tady vytesáno, ale přestalo být vyznačováno černou barvou). 3. listopadu 1994 byla v Bonnu podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o společných státních hranicích. Závazek aktualizace hraničních dokumentů byl naplněn Smlouvou mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o hraničním dokumentárním díle společných státních hranic (podepsána 3. června 1999 v Praze).
Technické práce na státní hranici včetně nátěru hraničních znaků provádějí pracovníci Zeměměřického úřadu, za Bavorsko je to Landesamt für Digitalisierung, Breitband und Vermessung. V socialistickém období plnila technické úkoly na západní hranici topografická služba armády, která splňovala na rozdíl od civilních složek kritéria spolehlivosti jež se vyžadovala při vstupu ke státním hranicím. Měřické skupiny hraničního oddělení vytvořeného u Vojenského topografického ústavu Dobruška, podřízeného topografickému oddělení generálního štábu Ministerstva národní obrany, plnily tyto úkoly až do roku 1994. Za Bavorsko technické práce v období socialismu vykonával Bayerischen Landesvermessungsamt. Právní otázky a řízení hraničních prací má na starosti Ministerstvo vnitra. V socialistickém období to bylo Federální ministerstvo vnitra.
Hraniční rozcestí pod Luzným s historickými hraničními mezníky ve 20. letech 20. století (zdroj: Vilém Heckel)
Hraniční rozcestí pod Luzným s historickými hraničními mezníky ve 30. letech 20. století po rozhraničovacích pracích (zdroj: Ústřední archiv zeměměřictví a katastru)
Hraniční rozcestí pod Luzným s historickými hraničními mezníky po roce 1938
Hraniční rozcestí pod Luzným s historickými hraničními mezníky v 60. letech, státní hranice byla v době železné opony ohrazena
Hraniční rozcestí pod Luzným s historickými hraničními mezníky v roce 1984 při údržbě hranice
Poválečný projekt hranic centrální Šumavy navržený československou stranou (zdroj: Čeněk M. Kadlec / Hry o hranice)
