Lesy a hospodaření v nich je nepochybně spojeno i s Bavorským lesem. I zde byly nejprve hluboké lesy s nekontrolovatelným lesním hospodářstvím. I tady postupem času a v souvislosti se sklářskou a dřevařskou kolonizací bylo přistoupeno ke kontrolovatelnému lesnímu hospodaření. Na našem území hospodařili Schwarzenbergové, dále pak stát (České království) v lokalitě Roklanského lesa. Na bavorském území byli tři vlastníci pohraničních lesů. Mezi Poledníkem a Roklanem to byl sklářský rod Poschingerů, mezi Roklanem a Blatným vrchem sklárna v Riedlhütte. Zbytek území patřil pod stát (Bavorské království). V podstatě lze konstatovat, že bavorské lesní hospodaření mělo stejné charakteristické rysy jako to české. Na druhou stranu některé odchylky by se určitě našly. K bavorským lesům postačí toto uvedené.
Horské pastviny Schachten
V Bavorském lese u státní hranice jsou roztroušeny bývalé horské pastviny (lady). Obydlených míst v horách bylo v Bavorsku dost, pro obživu místních obyvatel se sem soustřeďoval i hospodářský dobytek. V lesích vznikla umělým odlesněním asi desítka míst s název Schachten. Tady se pásl mladý dobytek. Sedláci z okolí měli právo k lesní pastvě. Na počátku června pastevci vyháněli skot na pastviny a trávili s ním zde celé léto až do září. Pastevec zde měl primitivní boudu k nocování (Hütte). Pasení dobytka se na bavorských Schachten místně udrželo až do 60. let minulého století. V současnosti jsou tyto pastviny vnímány jako historická památka a doklad hospodaření předků.
Pastva na Rukowitzschachten nedaleko Debrníku
Naproti Modravským pláním (mezi Poledníkem a Roklanem) se přes hranici nacházely pastviny pojmenované jako Kohl Schachten, Hoch Schachten, Alm Schachten a Verlorener Schachten (Ztracená louka). Pastviny dlouhou dobu vlastnil sklářský statek rodiny Poschingerů. Pastvina Kohl Schachten měla původní rozlohu 16 hektarů (nyní 7.5 hektarů) a první zmínka o pastevectví se u ní váže k roku 1733, naposledy byla louka využita v roce 1961. Hoch Schachten byla využívána v období 1733-1961, Alm Schachten 1773-1920 a Verlorener Schachten 1829-1963. V současnosti bývalými pastvinami, na kterých se rozprostírají osamocené stromy s často bizardními tvary, prochází turistická cesta. Listnaté solitéry jsou velmi staré, některé rostou, jiné už odumřely. Byly tu kdysi při mýcení lesa ponechány jako opěrné body, aby poskytovaly stín pro dobytek a odpočívající pastevce. U Verlorener Schachten se nachází dřevěná chaloupka (Verlorener Hütte), která vznikla přestavbou zchátralé boudy v roce 1976. O chalupu a její okolí pečuje spolek Bavorského lesa ze sekce Frauenau. Verlorener Schachten je z jihovýchodu ohraničena státní hranicí (hraniční kámen č. 22/4). Na okraji louky, kousek od hranice, lze vypozorovat řádku kamenných snosů – jedná se o pozůstatek ohrady pastvy. Kamenné snůšky lze zhlédnout i na Alm Schachten. K louce Alm Schachten existuje autentické video z roku 1965 (na konci této stránky). V této době tady už převládl turismus nad pasením, i tak můžeme zhlédnout původní pasteveckou boudu se stájí.
Do sedla mezi Velkým Roklanem a Malým Roklanem je situována bývalá horská pastvina Rachel Wiese (Roklanská louka). V roce 1831 měla rozlohu přes 5 hektarů a byla jednou z nejvýše položených pastvin na Šumavě (1 360 metrů nad mořem). Nyní je její plocha sotva poloviční. Louka je porostlá travinou, trsy borůvčí a jednotlivými smrky. Na okraji Roklanské louky stojí starý mezník - v minulosti rozhraničoval lesy patřící Poschingerům a Hilzům z Klingenbrunnu, v současnosti tudy vede správní hranice mezi obcemi Frauenau a Spiegelau.
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: Kohlschachten (1-65), Hochschachten (66-131), Almschachten (132-212), Verlorener Schachten (213-270), Roklanská louka (271-299).