Pastevectví

Velmi důležitým příjmem z lesů v prvních dobách, větším nežli z těžby dřeva, byla pastva. Každé sedlácké stavení chovalo několik kusů hovězího dobytka, prase a drůbež. Les tenkrát jako producent dřeva neměl skoro žádnou hodnotu a sedlákům pro výživu velkých stavů dobytka jejich pozemky nestačily. Pastva byla prováděna na základě smluvního ujednání, kterým byl stanoven roční poplatek za 1 kus. Dále byla určena trať, ve které se mohlo pást. Nezávisle na vlastnictví lesa bylo i obvyklé vyhánět dobytek ve stádech do okolního lesa, a to přes celou pastevní sezonu. Páslo se od jara do zimy.

Jak pastevectví probíhalo? Dobytek bylo třeba nejdříve shromáždit do stáda a zajistit k němu pasáka. V lesním zákoně z roku 1852 se nedovolovala pastva v lese v noci, bylo zakázáno vhánět dobytek do lesa bez pasáků a také se nesmělo pást na pasekách. Od roku 1883 musel mít každý kus hovězího dobytka v lese zvonek. Za nepovolenou pastvu se ukládaly pokuty. Daní za pastevectví nebyl jen poplatek, ale i skutečnost, že dobytek lesu značně škodil – okusoval stromy, spásal mladé semenáčky stromů, starší stromy odíral, půdu sešlapával, spásal úrodu žaludů a bukvic. Lesy po pastvě vypadaly zuboženě.

Kam byly situovány největší pastevní plochy na Modravských pláních? Ze starých pohlednic můžeme odkázat například na louky okolo Modravy a Březníku. Pastva je rovněž doložena u Novohuťské slati nebo v prostoru lesní trati Kasperschachten (Schachten je označení pro bývalé horské pastviny, které vznikly umělým odlesněním). Z historických dokumentů a i pohledem na současné Modravské pláně, můžeme vydedukovat, kde se rozprostírala další odlesněná políčka a bylo zde možné pást – Březnické údolí, Luzenské údolí, Podroklanská mýtina, louky u Filipovy Hutě, Javoří Pila a další.

Postupem času, kdy dřevo mělo značnou tržní hodnotu, pastva ustupovala do pozadí. A majitelé panství tuto skutečnost dávali poddaným na vědomí. Například knížecí úřad reagoval na omezení pastvy přípisem, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno: „Jelikož také třeba zajistit dostatek dříví příštím generacím, nutno odlesněné plochy oseti semenem a obnoviti tak opět les.“ Na tento přípis reagovala Stodůlecká vesnice odůvodněním, že bez pastvy v panských lesích nemohli by občané uživit svoje rodiny. Žádali o přidělení pastevních ploch v místech, kde se těžby v tak rozsáhlé míře neprovádí. Část těchto ploch byla skutečně sedlákům přidělena.

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: pozůstatky pastevní plochy v prostoru lesní trati Kasperschachten (1-10).