Pohraniční roty na Modravských pláních

Pohraniční stráž na Modravských pláních je spojena zejména s první linií železné opony, tj. s padesátými a šedesátými léty. K 1. lednu 1951 se na Modravských pláních u státní hranice nacházelo celkem 7 pohraničních rot, a to na odlesněných a odvodněných mýtinách uprostřed lesů. Modravské pláně byly protkány linií elektrifikovaného drátěného zátarasu, který překonával lesy, podmáčené mýtiny, ale dokonce i půlil slaťová vrchoviště s jezírky. Jiná situace byla již ve druhé linii železné opony. V 70. letech Modravské pláně střežily jen dvě pohraniční roty – Březník a Javoří Pila. V 80. letech byla lokalita Modravska svěřena jedné rotě – Javoří Pile, která měla odloučená stanoviště (pikety) na Modravě a Švelské cestě. Drátěné zátarasy v této době kopírovaly vesměs linie dnešních turistických cest.
 
Pohraniční roty na Modravských pláních patřily k nejvýše položeným útvarům v československém pohraničí. Vlivem nepřítomnosti osad a drsných klimatických poměrů byly vybudovány nejprve jako dřevěné baráky UBA s pozdější modernizací na TUBA objekty. Ale přeci jen, některé samoty na Modravských pláních stály a pohraničníci si je upravili pro své účely – Březnickou myslivnu a Roklanskou chatu Klubu československých turistů.
 
S Modravskými pláněmi je spojována voda. A bez vody není života. U každé roty se nacházel nějaký vodní zdroj – potok nebo napuštěná nádržka (bývalá plavební nádržka nebo umělé jezírko). Vodní zdroje sloužily pohraničníkům ke každodennímu životu a hospodaření. Bez spojení není velení. Pohraniční roty byly propojeny sjízdnými cestami a dále elektrickým a telefonním vedením. Elektrické a telefonní vedení se vinulo podél cest, ale také podél drátěného zátarasu nebo úplně jiným (nejkratším) směrem. Drátěné zátarasy jsou samostatnou kapitolou dějin Pohraniční stráže na Modravských pláních, a proto je jim věnována zvláštní pozornost. Kolem každé roty byly vyhloubeny zemní okopy a kryty, které měly sloužit jako kruhová obrana pro případ ozbrojeného napadení roty.
 
Podstatná část pohraničních rot organizačně spadala pod prapor dislokovaný na Modravě. Kasárna na Modravě se nacházela v objektech, které vznikly přestavbou hostince U Pstruha - tady sídlila záložní rota a další jednotky při praporu Modrava jako spojovací četa, dopravní četa a ženijní družstvo. Velitelství praporu Modrava se nacházelo v budově bývalé stanice příslušníků Finanční stráže, přilehlé domky sloužily pro ubytování funkcionářů praporu. Modravský prapor byl zrušen k 1. říjnu 1962 v důsledku reorganizačních změn Pohraniční stráže.
 
Modrava jako pohraničářská vesnice (zdroj: časopis Československý voják ze dne 9. 7. 1960)
 
 
 
Prapor Modrava - velitelství s ubytovacími domky a kasárna
 
 
 
Na pohraničářskou vesnici Modrava upomíná tzv. hraničářský kámen, který se nachází kousek od bývalého velitelství praporu. Je na něm rudá hvězda, pes jako symbol pohraničníků, samopal a nápis „Sloužíme lidu.“ Hraničářský kámen se nacházel nejprve u roty Roklan a po jejím zrušení byl přestěhován na rotu Březník.
 
Hraničářský kámen na Modravě
 
 
 
Článek Rudolfa Kalčíka o pohraničářské vesnici Modrava (zdroj: časopis Československý voják ze dne 9. 7. 1960)
 
 
 
Příspěvky o životě na rotách
 
Článek Ladislava Vičara k rotě Březník (zdroj: časopis Československá armáda ze dne 11. 8. 1956)
 
 
 
Článek Rudolfa Kalčíka k rotě Březník (zdroj: časopis Květy ze dne 27. 3. 1958)
 
 
 
Článek Dušana Tomáška k rotě Březník (zdroj: časopis Květy ze dne 10. 9. 1966)
 
 
 
Článek Rudolfa Kalčíka k rotě Roklan (zdroj: časopis Československý voják ze dne 21. 12. 1957)
 
 
 
Článek Ladislava Tunyse k rotě Roklan (zdroj: časopis Československý voják ze dne 9. 7. 1960)
 
 
 
Článek Jaroslava Micky k rotě Soutok (zdroj: časopis Československý voják ze dne 4. 7. 1959)
 
 
 
Článek Ludvíka Uhlíře k rotě Jelení skok (zdroj: časopis Československý voják ze dne 15. 3. 1958)