Východní hranice Modravských plání

Od hraničního přechodu na Modrém sloupu hranice stoupá ke hraničnímu rozcestí pod horou Luzný. To je známé také pod označením Markfleckl. Je významným topografickým bodem na česko-bavorských hranicích. Na mapě zaujme svým lomením hraniční linie z východu na sever. Na místě pak přítomností vrcholu Luzného, který je odtud coby kamenem dohodil (300 metrů). Především ale shlukem tří původních hraničních kamenů.

Největší kámen má tři stěny, což svádí ke správné úvaze, že v minulosti vyznačoval hranice tří zemí. Hraniční rysky na trojmezníku výrazně lomí (více jak o 90 stupňů) státní hranici z východu na sever. Na západní straně kamene je český dvouocasý lev, číslo hraničního znaku 30/18-0/1 a letopočet 1772. Na jižní straně kamene je bavorská šachovnice. Na severovýchodní straně kamene je erb se psy. Kámen označoval trojmezí mezi Českým královstvím na západě, Bavorským kurfiřtstvím na jihu a Pasovským biskupským knížectvím na severovýchodě v Pasově. V období demarkace hranice byl v Pasově u moci kardinál Leopold Ernst hrabě z Firmianu - hraniční kámen nese jeho erb (i když vyobrazení třech psů neodpovídá znaku tehdejšího biskupa). Letopočet 1772 upomíná na pochůzku, na základě níž se zpřesňovala česko-bavorská zemská hranice stanovená podle smlouvy z roku 1764. Trojmezí se tady nacházelo do začátku 19. století (v roce 1803 bylo Pasovsko sekularizováno a roku 1806, souběžně se vznikem Bavorského království, připadlo Bavorsku). Trojmezní kámen je zakreslen na mapě Stabilního katastru z roku 1837 jako Hauptstein (hlavní kámen) s letopočtem 1772 a zkratkami obou zemí KB (Königreich Böhmen) a CB (Churfürstentum Bayern). Dále jsou zakresleny číslice 10 a 1. Označují pořadové číslo kamene (10) a zároveň začátek nového úseku hranice (1 - v minulosti zde začínal IX. úsek česko-bavorské hranice pojmenovaný jako Lusenberg). Tato čísla jsou na české a bavorské straně kamene vytesána.

Druhý hraniční kámen je z historického hlediska zajímavý tím, že nese letopočet 1844. Hraniční kámen má číslo XI/1 a vyznačuje začátek jedenáctého úseku česko-německé hranice v bavorském dílu. Letopočet 1844 souvisí s definitivním stanovením hranice na základě smlouvy z roku 1862 a demarkačního protokolu z roku 1842. Na mapě Stabilního katastru z roku 1837 je tento mezník taktéž zakreslen – je u něj letopočet 1844, číslice 1 a nápisy K Bayern (Království bavorské) a K Böhmen (Království české). Tyto historické nápisy byly ve 30. letech po vzniku Československé republiky odstraněny.

Třetí mezník se pod Luzným jeví jako zcela nenápadný. Uvedený letopočet 1692 dělá z tohoto kousku kamene nejstarší ručně tesaný mezník na Šumavě. Má dvě stěny s erby – vyznačoval zemskou hranici mezi Bavorskem (erb bavorského kurfiřtství) a Pasovským biskupstvím (erb se dvěma psy biskupa Johanna Philippa hraběte z Lambergu). Letopočet 1692 se váže k vymezení často sporné hranice mezi oběma celky. Nedaleko odtud, v linii bývalé bavorsko-pasovské hranice, nalezneme dva hraniční kameny nesoucí letopočet 1767, který se váže k další regulaci hranice mezi Bavorskem a Pasovským biskupstvím.

Od hraničního rozcestí pod Luzným (Markfleckl) státní hranice pozvolně stoupá k Velké Mokrůvce (1 370 m. n. m.). Velká Mokrůvka je nejvyšší horou Plzeňského kraje. K vrcholu je osazen hlavní hraniční mezník č. 2 (vrcholová plošina probíhá v úseku mezi hraničními znaky č. 1/6 až 2/2 – délka hraniční linie je 300 metrů). Ještě před dosažením Velké Mokrůvky je poblíž hraničního mezníku č. 1/3 na bavorskou stranu vyšlapaná cesta – vede na bavorskou horu Steinfleckberg a odtud dále do vnitrozemí Bavorska.

Z Velké Mokrůvky hranice klesá do výrazného sedla, které je situováno ke hraničnímu mezníku č. 2/7. Ze sedla státní hranice stoupá na Malou Mokrůvku (1 330 m. n. m.). K Malé Mokrůvce je osazen hlavní hraniční mezník č. 3, ve kterém se hranice lomí ze severu na východ. Vrcholová plošina je z větší části orientována na českou stranu. Pod ohbím hraniční linie se na bavorské straně nachází menší kamenné moře (kamenná suť zasahuje až ke hraničnímu mezníku č. 2/10).

Z Malé Mokrůvky hranice klesá až k nevýraznému Mrtvému vrchu (1 254 m. n. m.). K Mrtvému vrchu je situován hraniční mezník č. 4. Vrcholová plošina se nachází plně na české straně hranice. S kótou je na státní hranici spjata hraniční skalka, do které je zasazen hraniční mezník č. 3/5.

Od Mrtvého vrchu již státní hranice pokračuje takřka po rovině k Biskupské slati. Biskupská slať v soustavě Modravských slatí zaujímá zvláštní postavení – revitalizovaným odvodňovacím příkopem prochází státní hranice. Mokřad je tvořen rašeliništěm s mrazovou formou smrku a podmáčenou smrčinou. Obě rašelinné plochy (česká i bavorská) jsou odděleny hraničním revitalizovaným kanálem – děje se tak mezi hraničními znaky č. 4/5, 5 a 5/1. Společná česko-bavorská revitalizace příkopu proběhla v roce 2005, a to oběma správami Národních parků Šumava a Bavorský les. V době Pohraniční stráže, kdy sem byl vstup zakázán, představoval hraniční příkop na Biskupské slati jeden z obranných prvků proti nepříteli na druhé straně hranice. V důsledku toho byl prohlouben až na dvoumetrovou hloubku.

Od Biskupské slatě státní hranice probíhá po rovině ke hlavnímu hraničnímu mezníku č. 6, který nese letopočet 1844. Změna hranice, na základě smlouvy z roku 1862 a demarkačního protokolu z roku 1842, se váže k tomuto místu - lokalitě u Černé hory a Pramenů Vltavy. Důkazem toho je nejen tento mezník a vedení hranice v (umělých) přímých liniích, ale i zakreslení původní hranice (Alte Grenze) v mapě Františkovského mapování z let 1836-1852. Hraniční mezník č. 6 rozhraničuje správní hranici obcí Modrava (okres Klatovy, Plzeňský kraj) a Kvilda (okres Prachatice, Jihočeský kraj).

S popisem východní hranice Modravských plání souvisejí dvě staré stezky – obchodní a turistická. Při státní hranici v úseku Pod Luzným-Velká Mokrůvka-Malá Mokrůvka lze vypozorovat souvislé široké těleso cesty, které je místy doplněno o kamenné obložení. V době vlády Karla IV. těmito místy vedla obchodní cesta, probíhala z Kašperských Hor do Pasova. Spíše než o cestě by se dalo hovořit o silnici nebo dálnici středověku – byla široká asi 2.5 metru, vydlážděna kameny a určena zejména pro vozy. Kromě úpravy terénu a dláždění silničky se musely vybudovat dřevěné mostky přes potoky a hatě přes rašeliniště. Z Kašperských Hor silnička vedla na Horskou Kvildu a dále na dnešní Filipovu Huť. Odtud vedla k jihu do míst, kde později stávala Ptačí nádržka na plavení dřeva. Následovalo stoupání na hory Malá a Velká Mokrůvka až k Luznému, kterého obcházela po východním svahu. Putování po Karlově cestě bylo náročné a pro osamělé soumary nebezpečné. Ti se proto sdružovali do menších skupin a cestu procházeli společně. Převoz zboží po Karlově cestě nebyl sezónní záležitostí, provoz na stezce neutuchal ani v zimě. Záznamy říkají, že v roce 1593 zemský správce z Bärnsteinu nechal stezku prohrnout od sněhu. Tuto práci tehdy provedla stovka poddaných a přes 40 koní. Nicméně kopcovitá trasa Karlovy cesty byla nevyhovující a proto byla okolo roku 1572 dokončena výstavba nové trasy. Karlova cesta postupně zanikla. Nová trasa se stala jakousi odnoží a zároveň konkurencí Kašperskohorské cesty. Probíhala z Kašperských Hor a Horské Kvildy dále na Modravu a Březník. Z Březníku cesta stoupala úbočím Malého Špičníku ke hranici a podél hranice pokračovala do míst dnešního Modrého sloupu.

Takřka s celým výše popsaným úsekem východní hranice Modravských plání je spjata prvorepubliková turistika. Při státní hranici od Modrého sloupu až k Biskupským slatím probíhala červená turistická značka. Spojovala významné turistické lokality – Březník, Luzný, Prameny Vltavy a Bučinu. Pro tyto účely byla stezka v úseku Luzný-Mokrůvka upravena do podoby kamenného chodníčku, a to vojáky v roce 1923.

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: hraniční rozcestí pod Luzným ve 20. a 30. letech (1-2), hraniční rozcestí pod Luzným v 80. letech (3-7), hraniční rozcestí pod Luzným (8-46, z toho linie bavorsko-pasovské hranice 41-46), hraniční rozcestí na Steinfleckberg (47), Velká Mokrůvka (48-58, z toho česká strana 50-53, bavorská strana 54-56), pozůstatky obchodní a turistické cesty na Velké Mokrůvce (59-70), sedlo mezi Mokrůvkami (71-72), Malá Mokrůvka (73-83, z toho česká strana 76-78, bavorská strana 79-80), pozůstatky obchodní a turistické cesty na Malé Mokrůvce (84), Mrtvý vrch (85-94, z toho česká strana 87-88, bavorská strana 89-90, hraniční skalka 93-94), Biskupská slať (95-107), historický hraniční kámen č. 6 (108-111), vedení státní hranice v popisovaném úseku (112-137).