Obecně o osadách a samotách

Novověká kolonizace šumavských pohraničních hvozdů se datuje do 17. století. Rozvoj šel v začátcích velmi pozvolně – na nové obyvatele čekaly horské polohy s lesy a močály, a s tím spojené drsné klimatické podmínky. I přesto ale zkoušeli tady žít. Původními obyvateli staré Šumavy byli lidé německé národnosti. Hlavní obživou obyvatelstva byl sklářský a dřevařský průmysl – Šumava je proto spojována se sklářskou, ale zejména pak s dřevařskou kolonizací, která vyvrcholila v 19. století.

I kraj okolo Modravy byl spojen se sklářskou a dřevařskou kolonizací – byly zakládány sklářské hutě, dřevařské osady a samoty. V prezentaci osad a samot je představeno celkem 9 sídelních jednotek. Dále jsou prezentovány dřevařské osady (kolonie), které jsem dohledal ve starých mapách.

V konkrétní rovině půjde o tyto sídelní jednotky respektive seskupení určité civilizace v jeden celek:

a) osada Modrava – tato sídelní jednotka je představena samostatně,

b) osady, jakožto menší sídla venkovského typu s usedlostmi, které vznikly vlivem sklářské a dřevařské kolonizace – Filipova Huť, Vchynice-Tetov a Preisleiten,

c) samoty, jakožto osamocená obydlí tvořená jednou nebo několika málo chalupami, které vznikly vlivem sklářské a dřevařské kolonizace – Březník, Podroklaní, Javoří Pila, Rybárna a Antýgl,

d) osady respektive kolonie, jakožto primitivní přístřešky a chatrče dřevařů uskupené ve větší celek, které vznikly vlivem dřevařské kolonizace jižně za Modravou – Josefstadt, Holzhauerhütten (3 kolonie), Hängrerhütten, Glaserhütten, Schmiedbachhütten a Neu Pürstling,

e) boudy, jakožto úschovny náčiní a dočasná nocležiště lesních zaměstnanců – Balzhütte.

Po výše uvedených sídelních jednotkách, vyjma Modravy, Filipovy Hutě a několika osamocených usedlostí, do nynější doby nepřetrvalo nic. Historie k nim byla neúprosná. Trpké osudy lidí žijících v pohraničí se začaly psát nejprve po 2. světové válce – původní německé obyvatelstvo bylo odsunuto do Bavorska a do opuštěných chalup se Čechoslováci vlivem drsných podmínek moc nehrnuli. A když už se někteří nastěhovali, tak ne na dlouho. Politika východu a západu zapříčinila vznik železné opony a s tím zřízení hraničního pásma. Mnoho chalup bylo zbouráno nebo se do nich nastěhovala Pohraniční stráž. Něco však jen přetrvalo. Jsou to původní cesty, které jsou lemovány křížky, základy kamenných zdí stavení, náhony pil, kamenné snůšky oddělující hranice pozemků, ale i části vybavení domácnosti a pracovní nástroje.