Pohraniční rota

V lokalitě Pramenů Vltavy působila stejnojmenná rota. Umístěna byla 600 metrů od turistického pramene Vltavy, u nynější modré turistické značky severním směrem. Od zaujetí sestavy Pohraniční stráže k 1. lednu 1951 to byla 2. rota 1. praporu Kvilda 10. brigády Volary, dislokace platila až do zrušení Volarské brigády v roce 1962, v roce 1965 to byla 12. rota 2. praporu Kvilda 7. brigády Sušice. Rota Prameny Vltavy byla zrušena k 20. únoru 1966 a jako náhrada za ni vznikla rota na Kvildě, která fungovala až do zániku Pohraniční stráže.

Rota stála v nadmořské výšce 1 162 metrů. Pro první léta Pohraniční stráže na Šumavě se budovaly roty v blízkosti státních hranic, a to na odlesněných a odvodněných mýtinách uprostřed lesů. Domovem pohraničníků tady byly jednoduché dřevěné UBA baráky, které se v průběhu 50. let a zejména od první poloviny 60. let začaly modernizovat na zděné TUBA objekty. Modernizace probíhala tak, že se dřevěné baráky zbořily a na místo nich se na kvalitních základech vystavěly nové zděné podlouhlé budovy a propojily se spojovací chodbou. Někdy se obezdily dřevěné konstrukce původních baráků a některé z nich tak přežily až do konce existence Pohraniční stráže. Modernizací procházely i finské domky pro funkcionáře roty. Hlavním objektem útvaru na Pramenech Vltavy byly dva UBA baráky s finským domkem, pak na stejném místě proběhla modernizace na budovu TUBA (dvě křídla propojená chodbou). V kronice obce Kvilda jsem dohledal kresbu roty Prameny Vltavy, byla pořízena v 60. letech. V kronice roty Prameny Vltavy se píše, že v roce 1961 proběhla výstavba nového útvaru, je tady přiložena i fotografie staveniště. Na leteckých snímcích z let 1959 a 1962 jsou k vidění obě stavební varianty roty. Po zrušení jednotky proběhla její demolice. V současnosti na místě vyrůstá smrkový porost a nenajdeme zde žádné velké stavební základy. V lese, který navazuje na mýtinu můžeme dohledat rozvaliny a součásti příslušenství jednotky.

Hned u roty probíhala linie elektrifikovaného drátěného zátarasu (EZOH). Zátaras u nynější turistické cesty z jedné strany stoupal na Černou horu a z druhé strany na Poštovní horu (Stráž). Od roku 1957 byla Černá hora ve výšce 1 315 metrů nejvýše položeným místem v československém pohraničí kudy elektrifikovaný drátěný zátaras vedl (předtím to byl zátaras nad Plešným jezerem ve výšce 1 329 metrů, ale v roce 1957 byl přetrasován). Po drátěném zátarasu v prostoru Pramenů Vltavy zůstal jen průsek.

Vojenský život u Pramenů Vltavy (zdroj: časopis Mladý svět ze dne 12. 10. 1976)

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: letecká mapa z roku 1959 a 1962 (1-2), kresba roty v kronice obce Kvilda (3), výstavba nové roty v roce 1961 (4, zdroj: kronika roty Prameny Vltavy), současný stav (5-20), průseky po EZOH na Černé hoře (21-28, z toho pohled na Černou horu z Poštovní hory 21, pozůstatek po EZOH 28).