Pohraniční rota

V 50. a 60. letech minulého století působila v lokalitě Pramenů Vltavy pohraniční rota. Rota Prameny Vltavy se nacházela v nadmořské výšce 1 165 metrů a asi 600 metrů od turistického pramene při cestě směrem na Kvildu. V současnosti je zde zamokřená mýtinka, která zarůstá mladou smrčinou a v pozadí hustý les.

Pohraniční jednotka vznikla k 1. lednu 1951 jako 2. rota 10. brigády Pohraniční stráže Volary, rota spadala pod prapor ve Kvildě. V roce 1962 Volarská brigáda zanikla a rota Prameny Vltavy s číslem 13 byla přiřazena pod Sušickou brigádu, umístění praporu se nezměnilo. Pramenská jednotka zanikla k 20. únoru 1966, to už pod číslem 12.

V kronice obce Kvilda jsem dohledal kresbu roty Prameny Vltavy. Byla pořízena v 60. letech. V kronice roty Prameny Vltavy se píše, že v roce 1961 proběhla výstavba nové roty. Dokončena byla v říjnu téhož roku. Z archivních informací lze dovodit tento závěr. Rota byla na počátku 50. let postavena systémem tzv. UBA baráků. Jednalo se o dřevěné baráky. Jednotlivé díly, ze kterých se tyto objekty skládaly, byly vyrobené a projektované vzhledem ke snadné rozložitelnosti. Na určeném místě se upravil terén (vymýcení, odvodnění, zarovnání) a baráky se vybudovaly. Stavba mohla být smontována i rozložena v poměrně krátké době. V 50. letech byly UBA baráky základním ubytováním pro pohraničníky. Od začátku 60. let se začaly modernizovat na tzv. TUBA objekty - zpravidla modernizace proběhla tak, že dřevěné baráky se zbořily a na místo nich se na kvalitních základech vystavěly dvě zděné podlouhlé budovy a propojily se spojovací chodbou, další modernizace mohla být provedena například obezděním dřevěné konstrukce baráků. A právě systém TUBA baráků je na zažloutlém obrázku z obecní kroniky vidět, na pravé straně od cesty stál finský domek pro ubytování důstojníků a jejich rodin. V kronice roty je pak přiložena fotografie zobrazující výstavbu nového útvaru. Z dobruškovských leteckých snímků z let 1959 a 1962 jsou patrné obě stavební varianty pramenské roty.

Takřka hned u roty Prameny Vltavy probíhala linie elektrifikovaného drátěného zátarasu (EZOH). Dráty u nynější cesty z jedné strany stoupaly na Černou horu (v nadmořské výšce 1 315 metrů byla nejvýše položeným místem v československém pohraničí, kudy elektrifikovaný zátaras vedl) a z druhé strany na Poštovní horu. V kronice roty se píše, že na Černé a Poštovní hoře bylo vybudováno jeden čas předsunuté hlídkové stanoviště.

Na místě bývalé roty Prameny Vltavy lze dohledat nějaké pozůstatky – rozvaliny stavebního materiálu zarůstajícího do kořenů stromů, zbytky asfaltových ploch a nějaké haraburdí. Za cenný pozůstatek roty lze považovat stojící řadu dřevěných kůlů s otvorem. Tento, nyní již v hustém lese za podmáčenou mýtinkou zarůstající artefakt, plnil funkci prvku cvičiště roty – jednalo se o překážkovou dráhu pro pohraničníky a jejich psy. Po elektrifikovaném zátarasu zůstal jen průsek.

Vojenský život u Pramenů Vltavy (zdroj: časopis Mladý svět ze dne 12. 10. 1976)

OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: letecká mapa z roku 1959 a 1962 (1-2), kresba roty v kronice obce Kvilda (3), výstavba nové roty v roce 1961 (4, zdroj: kronika roty Prameny Vltavy), současný stav (5-20), průseky po EZOH na Černé hoře (21-28, z toho pohled na Černou horu z Poštovní hory 21, pozůstatek po EZOH 28).