Březník, Březnické a Luzenské údolí

Březník / Pürstlink
 
Vznik samoty na Březníku je spjat s dřevařským průmyslem v okolních lesích a s tím spojeným organizovaným lesním hospodářstvím, ke kterému přistoupil kníže Schwarzenberg po koupi Prášilského panství v roce 1799. Ještě před tím je na Březníku doložena malá dřevařská osada, na mapě Franze Traxlera z roku 1796 označená jako Pürstling Hütten. V roce 1804 schwarzenberský nadlesní František Janovský rozdělil lesy Prášilského panství na 5 polesí z nichž jedním z nich se stává i Březník. Se vznikem polesí Březník je spjata i výstavba dřevěné myslivny v roce 1804 pro knížecí lesní personál a právě tato myslivna je spjata se vznikem samoty na Březníku.
 
Prvním revírníkem na Březníku byl v letech 1804-1810 Jan Eisner. Ze začátku byla hlavní náplní služebních povinností myslivost, zejména pak tok a pohyb tetřevů pro knížecí hosty. Teprve později to byla činnost spjatá kolem těžby a plávky dřeva, odvodňování slatí a obnova v zalesňování vykácených ploch. Služba na Březníku, to byla velká odlehlost a samota, kterou ještě více ztrpčovaly velmi tvrdé klimatické podmínky. V zimě vysoký sníh zahradil cesty na několik týdnů a znemožňoval pohyb i v okolí myslivny. Karel Klostermann k zimě na Březníku v románu Ze světa lesních samot dodává: „Mezi myslivnou a obydlím hajného přerušeno všecko spojení, ohromné závěje položily se mezi budovy v nepřekročitelných, desateronásobných hradbách. Kdyby kde byl oheň vypukl, kdyby nemoc byla přišla, neštěstí jakékoli bylo přikvačilo, nebyli by si lidé mohli navzájem pomoci. I dřevaři, uvěznění v chatách svých, zasypaných sněhem, že jedva komín vyčníval, trávili čas jako syslové v zimním pelechu. Líně plížil se čas, od rána do večera hořely bukové louče, noci černé jako stíny podsvětí, bez svitu luny, bez třepetavého kmitu hvězdiček.“ Na dlouho zimu pak navazovalo již zpravidla léto, ale to bývalo krátké, jelikož chladný podzim na sebe nenechal dlouho čekat. Březník byl a i nyní je uváděn jako nejdeštivější místo v Čechách.
 
Dalšími revírníky na Březníku byli: Francz Zoltarz (sloužil 15 let), Francz Pankratz (sloužil 1 rok), Augustin Trampus (sloužil 18 let), František Grantl (sloužil 19 let), Jan Kolář (sloužil 2 roky), Václav Wolf (sloužil 2 roky). V roce 1870 nastoupil na Březník Matyáš Říha, který byl přímým účastníkem větrné smrště na Březníku. Pak na Březníku sloužil Adolf Schimann, a to v letech 1885-1891. Na Březníku se vystřídal i početný pomocný lesnický personál, zejména pak příručí. Za všechny příručí jmenujme syna Augustina Trampuse Josefa, který na Březníku působil v letech 1858-1861. Mimo revírníků a příručích působil v polesí ještě hajný. Za všechny jmenujme Waltera Palečka, jehož celý rod zasvětil život lesu a službě u knížete Schwarzenberga. Všichni tito lesní úředníci mělo jedno společné – museli být velmi otrlí a oddáni knížecí službě. Velkou zajímavostí je skutečnost, že všichni sloužící lesáci na polesí Březník byli Češi.
 
V roce 1844 přijel do Prášilských lesů majitel panství kníže Jan Adolf Schwarzenberg na zevrubnou prohlídku hospodaření s lesy. Byl překvapen velkými nezalesněnými plochami, spousty zbytků dříví na pasekách, přestárlými a usychajícími stromy. Nápravné kroky na sebe nenechaly dlouho čekat. Do funkce lesního hospodáře jmenoval kníže Vincence Schönauera. Nový knížecí lesmistr zpracoval v roce 1850 nový plán hospodaření pro polesí Březník. Do tohoto období spadá výstavba nové pohodlné cesty z Modravy na Březník podél Modravského potoka. Ta byla z Březníku prodloužena dále až na Podroklanskou mýtinu. Kromě toho byla nad původní dřevěnou myslivnou dostavěna v roce 1856 rozsáhlá kamenná myslivna. Její část byla používána jako hájovna. V nové myslivně byl byt revírníka, příručího a hajného, dále kancelář polesí a reprezentační místnost pro lovce. Celá stavba je přes 50 metrů dlouhá a její součástí byla i stáj pro hovězí dobytek, konírna, stodola na suché krmení a přístřešek pro kočáry a saně.
 
V původní dřevěné budově byly ubytovány rodiny dřevařských dělníků a další pomocný personál. Krátce v ní bydlel i hajný, proto bývá původní dřevěná budova nazývána i jako hájovna.
 
Nová i původní myslivna nebyly jedinými staveními na Březníku. Na horských svažitých lukách se nacházely ještě dva dřevařské domky a zvonička. V prvorepublikovém období v nich žila rodina Frintova a Hanzova. V původní dřevěné myslivně žila v téže době dřevorubecká rodina Kriklova. V roce 1890 je uváděno na Březníku 5 domů s 38 obyvateli a v roce 1910 3 domy se 13 obyvateli.
 
V období první republiky začala do kraje okolo Březníku pronikat turistika. Z Březníku se dalo jít na všechny světové strany – Luzenským údolím na Luzný, prudkým stoupáním přes Malou Mokrůvku k Pramenům Vltavy a přes Podroklanskou mýtinu na Roklan nebo Javoří Pilu. Schwarzenberská myslivna v této době poskytovala ubytování a kuchyni (známé jsou vynikající palačinky paní Palečkové, obohacené o merendu z malin a jahod). Z turistického ruchu na Březníku se dochovala návštěvní kniha. Pojďme si připomenout alespoň tři chvíle zlaté turistiky na Modravsku. Zápis z 26. února 1934: „Svět je krásný. Pod Luzným je však překrásně, takže jsme nutkáni na oslavu psáti básně. Šumavské hvozdy kol dokola šumí – Ládik mi ze zadu do péra hledí. Přijeli jsme sem z Javoří Pily, potom jsme ještě na Luzným byli. Všude se v každém směru moc dobře máme, kdo se nás zeptá, tomu dobrou radu dáme. Lyže maž ve dne, sebe pak v noci, jinak si dělej, co je v Tvé moci! Čtyřčlenná lyžařská četa KČST Praha.“ Zápis z 15. března 1936: „Počet účastníků 11, mezi nimi 1 cizinec neznámý – prý učitel z Kvildy – Josef Chmelík, který se ukázal jako výborný rekordman. Na věčnou paměť tu budiž zaznamenáno, že ten cizinec snědl 15 palačinek v čase 9:46:23 minut, čímž se úplně zmrzačil – bylo mu blond. Slepice za ním běžely až na Morkopf. Lyžaři KČST, odboru ve Strakonicích furt na Březníku.“ Zápis z 10. června 1937: „Jedna hora vysoká, druhá hora nízká, já tam na ní nepolezu, když ji vidím z blízka. Zoubková z Horažďovicka.“
 
Co o turistické základně na Březníku praví staří šumavští průvodci? Nejstarší průvodce z roku 1883 žádné služby pro turisty nezmiňuje - je pouze psáno, že „Pürstlink jest myslivna a hájovna, kde nelze dostati noclehu. Pouze ten, kdo má doporučující list od knížete Švarcenberka, nalezne v myslivně výtečný nocleh a pohostění.“  Průvodce z roku 1896 hovoří o „myslivně Pürstlingské. Zde možno dostati malé občerstvení (chléb, vejce, máslo, pivo), ale žádného noclehu.“ Průvodce z roku 1908 říká o Pürstlinku: „Samota lesní v krásné poloze na levém břehu potoka Lužného (Lužná), který odtud slove Modrá nebo Modrý. Jest zde hájovna a myslivna. Soukromý telefon. V hájovně dostane se českým turistům vřelého uvítání bodrými hajnými Kohoutem a Vláškem. Dostati tu možno pivo, máslo, chléb, mléko, vejce, vůbec vše jako v každém horském hostinci šumavském a za ceny velmi mírné. Znaveným uchystáno jest stále as 10 noclehů. Poplatek za nocleh pro členy Národní jednoty pošumavské 70 haléřů. Českým turistům doporučuje se k přenocování Pürstlink vřeleji, než Modrá, v níž není té pohostinnosti jako v hájovně českého hajného pürstlinkského.“ Průvodce z roku 1923 hovoří o „hájovně se dvěma dřevorubeckými chalupami (ve všech noclehy, celkem 21 a studentský nocleh 7 loží), idylické místo, snad nejkrásnější z celé Šumavy. Širé luhy k jihu obrácené s lysým temenem Lužného v pozadí.“ Průvodce z roku 1935 uvádí „v hájovně restauraci a 13 lůžek (ve dvou sousedních chalupách 8 lůžek).“ Průvodce z roku 1938 zmiňuje i trvalé osídlení Březníku, když konstatuje, že se zde nachází 21 obyvatel a osada patří k Filipově Huti. Dále jsou tu „chalupy a státní hájenka, v ní 13 lůžek ve 3 světnicích, občerstvení, vyhlášené palačinky. Idylické místo je dějištěm „Ze světa lesních samot“ Karla Klostermanna. Hájovna bývala myslivnou, kde bydlel revírník Kořán a lesní příručí Svijanský, pod ní chatka byla obydlím hajného Vavrucha.“ Povšimněte si, jak se s postupem času (a vývojem turistiky) služby na Březníku zkvalitňovaly. Je zde rovněž poukazováno na to, že na Březníku byli čeští turisté rodinou lesního personálu vítáni, na rozdíl od Modravy, která byla rejdištěm německých Čechů.
 
Během 2. světové války Březník obsadily správní orgány Bavorska respektive němečtí lesníci. Po válce se však na Březník vrátila nepřerušená tradice českých lesníků. Na podzim roku 1945 se na Březnickou myslivnu stěhuje hajný Bohuslav Vrabec s manželkou Emilií. Rodina Vrabců zde působí 6 let až do roku 1951, kdy území zabírá Pohraniční stráž. V den, kdy se rodina Vrabců stěhuje z Březníku, je paní hajné Vrabcové předán lesním radou Kaizlerem do opatrování zvon, který visel ve zvoničce u jednoho z dřevařských domků. Do doby začátku 50. let 20. století zřejmě spadá důkladná demolice staré dřevěné myslivny a dřevařských domků.
 
Od roku 1951 březnickou myslivnu zabrala Pohraniční stráž. Sídlila v ní pohraniční rota Březník. V myslivně byly umístěny mimo jiné stáje pro koně pohraničníků. Nad myslivnou byly postaveny dva baráky pro ubytování pohraničníků a důstojníků. V letech 1960-1961 byla cca 200 metrů západně od bývalé myslivny vystavěna nová zděná budova (rota) pro pohraničníky. Myslivna sloužila jako stáje, dřevěné baráky nad ní byly zdemolovány. Rota Březník zanikla v roce 1978 v rámci reorganizace ochrany a ostrahy hranic (roty se stěhovaly více do vnitrozemí). Po odchodu vojáků zděný areál roty i myslivna chátraly. Až na konci 90. let 20. století se přikročilo k rekonstrukcím. Správou Národního parku Šumava byl celý areál roty zbourán a myslivna byla v letech 1999-2002 zrekonstruována. 24. května 2002 byla myslivna otevřena veřejnosti jako Informační centrum Národního parku Šumava. O rok později byla v horním patře otevřena expozice spisovatele Karla Klostermanna, jehož jméno a román Ze světa lesních samot je s Březníkem, Luzenským údolím a Podroklaním spjat. Dále je zde koutek s občerstvením.
 
Paní Emilie Vrabcová, manželka posledního hajného na Březníku, na Březník nezapomněla. V roce 2008 vydala knížečku o vyprávění ze života na Březníku (Emilie Vrabcová / Z mého života na Březníku). V knížce popisuje vzpomínky na život v této odlehlé krajině a dále krásy zdejší přírody, a to v období po 2. světové válce až do roku 1951. Jsou zde pasáže zachycující textově i obrazově život na samotě, jenž dával prožívat nejen radost a uchvacující krásu, ale i strach. V rok vydání knížky paní Vrabcová předala Národnímu parku Šumava zvon z Březnické zvoničky, který tenkráte pro obyvatele Březníku, lesní zaměstnance a turisty byl jakýmsi starostlivým zvukovým majákem – svolával obyvatele rozptýlené po loukách a lesích k obědu, životně důležitým se stal v mlhách a zimních vánicích, když naváděl obyvatele a pocestné. Zvon je dnes zavěšen na střechu slavné Březnické myslivny, která jako jediná přežila radosti a strasti zapomenutého kraje na Březníku.
 
Dovolím si na závěr ocitovat malý úryvek z knihy paní Vrabcové, a to z kapitol Po odsunu německých občanů, Přijíždějí noví turisté a Políbení z okouzlení. „Po odsunu bavorských pohraničních lesních pracovníků zůstal Březník prakticky odkázán na lesní brigády různých závodů, vojáků nebo maloskupinových dobrovolníků či pracovníků našeho bývalého lesního hospodářství z Třeboně. K tomuto účelu nechalo právě toto ředitelství postavit nad hájovnou velkou dřevěnou ubytovnu pro brigádníky. Tak pro třicet lidí i s kuchyní. Od té doby bylo u nás stále veselo, sloužili jsme jako hostinec.“ „Když v roce 1947 k nám chodilo takové množství turistů, už je nebylo ani kde ubytovat. Ještě, že jsme měli u hájovny stodolu, kde bylo seno dole a ne až pod střechou jak jinde. Turistů byla plná stodola. Každý den ze sebe venku obírali seno, ať to byli studenti, nebo páni doktoři, či jiní. Nikomu to nevadilo, dostali snídani a s chutí se vypravili dál.“ „Je rok 1951 a brzy se rozloučíme s Březníkem. Tím také skončí naše riziková, ale dobrovolná činnost, která spočívala v předávání pošty jedenkrát měsíčně na pašerácké stezce na smluveném místě „u kamene“. Byly to dopisy od dětí, třeba až z Austrálie, jejichž rodiče zůstali zde a netrpělivě očekávali zprávy, jak se jim v té cizině daří. Normální poštou nebyly dopisy doručovány.“
 
V roce 2018 jsem vytvořil sérii porovnávacích snímků Březníku, kde předlohou byly obrazy z doby tzv. staré Šumavy (od konce 19. století do 30. let 20. století) a rovněž 50. léta 20. století, kdy tady působila Pohraniční stráž.
 
Mapa Franze Traxlera z roku 1796 (zdroj: Tereza Blažková / Proměna Šumavy za industrializace - zapomenuté stopy dřevařů)
 
 
 
Mapa Stabilního katastru z roku 1837
 
 
 
Mapa 3. vojenského mapování z 2. poloviny 19. století
 
 
 
Letecká mapa z roku 1962
 
 
 
Letecká mapa ze současnosti

 
 
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: staré fotografie (1-21, z toho původní dřevěná myslivna 15, zdroj 18-19: Petr Kuncl, zdroj 20: Fotobanka Seidel, zdroj 21: Emilie Vrabcová), pohraniční rota (22-26, z toho na přelomu 50. a 60. let 22-24, v 70. letech 25-26, zdroj 22: Viliam Kaszmány, zdroj 23: Rudolf Kalčík a Jaroslav Zima / Stráže na pomezí, zdroj 24: Lubomír Lezo, zdroj 25 Antonín Kraus, zdroj 26: film Boží mlýny z roku 2015), staré fotografie z 80. let 20. století (27-29), stav v roce 1990 (30-33, zdroj: Zdeňka Jeníčková), současný stav (34-105, z toho bývalá pohraniční rota 99-105), současný stav v zimním období (106-128).
006.jpg
007.jpg
008.jpg
009.jpg
010.jpg
011.jpg
012.jpg
013.jpg
014.jpg
015.jpg
016.jpg
017.jpg
018.jpg
019.jpg
020.jpg
021.jpg
022.jpg
023.jpg
024.jpg
025.jpg
026.jpg
027.jpg
028.jpg
029.jpg
030.jpg
031.jpg
032.jpg
033.jpg
034.jpg
035.jpg
036.jpg
037.jpg
038.jpg
039.jpg
040.jpg
041.jpg
042.jpg
043.jpg
044.jpg
045.jpg
046.jpg
047.jpg
048.jpg
049.jpg
050.jpg
051.jpg
052.jpg
053.jpg
054.jpg
055.jpg
056.jpg
057.jpg
058.jpg
059.jpg
060.jpg
061.jpg
062.jpg
063.jpg
064.jpg
065.jpg
066.jpg
067.jpg
068.jpg
069.jpg
070.jpg
071.jpg
072.jpg
073.jpg
074.jpg
075.jpg
076.jpg
077.jpg
078.jpg
079.jpg
080.jpg
081.jpg
082.jpg
083.jpg
084.jpg
085.jpg
086.jpg
087.jpg
088.jpg
089.jpg
090.jpg
091.jpg
092.jpg
093.jpg
094.jpg
095.jpg
096.jpg
097.jpg
098.jpg
099.jpg
100.jpg
101.jpg
102.jpg
103.jpg
104.jpg
105.jpg
106.jpg
107.jpg
108.jpg
109.jpg
110.jpg
111.jpg
112.jpg
113.jpg
114.jpg
115.jpg
116.jpg
117.jpg
118.jpg
119.jpg
120.jpg
121.jpg
122.jpg
123.jpg
124.jpg
125.jpg
126.jpg
127.jpg
128.jpg
129.jpg
130.jpg
131.jpg
132.jpg
133.jpg
 
Březnické a Luzenské údolí
 
„Vysoká pláň, lukami zelenými, šedým mechem prorostlými, vine se potok granátově zarudlé barvy: mladá Otava, která se prýští z útrob hory Luzného, kde prý jsou ještě zdroje zlata, jež za věků dávno zašlých přebytek drahého kovu „křivé“ řece dávaly. Ale teď přebytku zlata již není, vystoupíš ze dveří myslivny, stojí před tebou Luzný, směrem jižním pláň uzavíraje. Stojí tu, bělavou, kostrbatou hlavu maje v bílé mlhy neb černé mraky zahalenu. Stojí tu nehybně, věčně mlčí, jako by truchlil nad změnami posledních desítiletí. S pravé, západní strany ohraničuje pláň Plattenhausen, Velký a Malý Špicberk, s levé, východní, Moorkopf a Marberg, všecky lesem zarostlé až do těch temen, žádná hluboká roklina, žádná propast mezi horami těmito, jen úzká údolíčka na patách mírných svahů, samá slatinná poušť, příšerná, nehybná, vždy jednotvárná až k zoufání. Bídný les zimou a vlhkem ke vzrostu se nedostává, bují jen plazivá kleč, skrze niž žádná stezka nevede. Nesčíslné kmeny tlejí a hnijí po zemi, pod nimi i vůkol nich líně tekou černé vody, tu a tam v hluboké louže se stavíce. Žádný zvuk, žádný život, žádné ptáče, snad ani žádný hmyz – i těch štiplavých komárů, kteříž dál dole takovou jsou obtíží, marně bys tu hledal.“ „Jižní část pürstlinského revíru tvoří cíp podobající se nepravidelnému trojúhelníku. Na základnici, od západu k východu probíhající, právě v polovici její, leží myslivna sama, vrchol trojúhelníku, od myslivny přímou čarou k jihu, tvoří Luzný, strany pak jeho, úhel při vrcholu uzavírající, jsou jedna i druhá zároveň hranicemi země, takže kdo stojí na Luzném, vidí na jihu, západě i východě bavorskou půdu.“
 
Karel Klostermann / Ze světa lesních samot
 
Se samotou na Březníku je spjato Březnické a Luzenské údolí.
 
Březnické údolí je situováno ke svažitým loukám nebo spíše stráním, na kterých se nacházely Březnické samoty. Loukami protéká Březnický a Luzenský potok, které soutokem pod hlavní strání s Březnickou myslivnou vytvářejí Modravský potok.
 
Luzenské údolí navazuje na Březnické údolí a táhne se od severu na jih ke státním hranicím podél Luzenského potoka. Luzenské údolí je pokryto lučinami, které se vyznačují silným zamokřením. Celý tento mokřadní komplex, kterým protéká Luzenský potok (mimo jiné protéká umělou protrží navršené hráze, která je pozůstatkem plavební nádržky) a jeho přítoky, je zároveň rozsáhlým komplexem Hraniční slatě.  
 
Březnické a Luzenské údolí mají mnoho společného. Údolíčka jsou ze tří světových stran ohraničena hraničními horami – z východu Malou Mokrůvkou a Velkou Mokrůvkou, z jihu majestátným Luzným a Hraniční horou (Malým Špičníkem) a ze západu Špičníkem a Blatným vrchem. Ze severu jsou údolí ohraničena samotou na Březníku. Údolím vévodí kuželovitý kamenný vrchol Luzného.
 
Březnické a Luzenské údolí je uváděno jako nejdeštivější místo v České republice. Zdejší příroda je nádherná, ale tvrdá. Z informačních tabulí na Březníku se můžeme dočíst následující: průměrná nadmořská výška 1 150 metrů, průměrná roční teplota 3.7 stupňů, sněhová pokrývka se drží asi 140 dní v roce, roční úhrn srážek 1 436 milimetrů (jedno z nejdeštivějších míst vůbec), fyzická zima (méně než 0 stupňů) 149 dní, krátká vegetační doba aj.
 
Březnické a Luzenské údolí je po právu nazýváno jako drahokam Šumavy. Okouzlí každého návštěvníka ve slunných letních i zimních měsících, kdy na konci údolí jako klenot září skalní vrchol Luzného. Po celý takový den jsou údolíčka ozářena sluníčkem, které svitem začíná dole na lučinách a potocích a končí nahoře v lesnatých horách. Nenechme se však mýlit pěkným počasím. V údolích se počasí dokáže měnit během několika minut. Když nastoupí déšť a mlha, je po požitku. Vysoká poloha, blízkost hraničních hor, lesy, rozsáhlé slatě a mnoho dalších činitelů dělá z Březnického a Luzenského údolí nejdrsnější území celé Šumavy. I přesto je tento kout kouzelným místem Šumavy. Ne náhodou si toto místo vybral i spisovatel Karel Klostermann do románu Ze světa lesních samot. A nemusel si přitom příliš vymýšlet.
 
 
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: staré fotografie (129-137), stav v roce 1990 (138-139, zdroj: Zdeňka Jeníčková), Březnické údolí (140-187, z toho Březnický potok 160-169, Luzenský potok 170-174, Modravský potok 175-176, soutok potoků 177-179), Luzenské údolí (188-303, z toho bývalá plavební nádržka 285-292, vrchoviště Hraniční slatě 293-303), Březnické údolí v zimním období (304-327, z toho Březnický potok 313-318, Luzenský potok 319-320, Modravský potok 321, soutok potoků 322-324), Luzenské údolí v zimním období (328-364, z toho bývalá plavební nádržka 363-364).
134.jpg
135.jpg
136.jpg
137.jpg
138.jpg
139.jpg
140.jpg
141.jpg
142.jpg
143.jpg
144.jpg
145.jpg
146.jpg
147.jpg
148.jpg
149.jpg
150.jpg
151.jpg
152.jpg
153.jpg
154.jpg
155.jpg
156.jpg
157.jpg
158.jpg
159.jpg
160.jpg
161.jpg
162.jpg
163.jpg
164.jpg
165.jpg
166.jpg
167.jpg
168.jpg
169.jpg
170.jpg
171.jpg
172.jpg
173.jpg
174.jpg
175.jpg
176.jpg
177.jpg
178.jpg
179.jpg
180.jpg
181.jpg
182.jpg
183.jpg
184.jpg
185.jpg
186.jpg
187.jpg
188.jpg
189.jpg
190.jpg
191.jpg
192.jpg
193.jpg
194.jpg
195.jpg
196.jpg
197.jpg
198.jpg
199.jpg
200.jpg
201.jpg
202.jpg
203.jpg
204.jpg
205.jpg
206.jpg
207.jpg
208.jpg
209.jpg
210.jpg
211.jpg
212.jpg
213.jpg
214.jpg
215.jpg
216.jpg
217.jpg
218.jpg
219.jpg
220.jpg
221.jpg
222.jpg
223.jpg
224.jpg
225.jpg
226.jpg
227.jpg
228.jpg
229.jpg
230.jpg
231.jpg
232.jpg
233.jpg
234.jpg
235.jpg
236.jpg
237.jpg
238.jpg
239.jpg
240.jpg
241.jpg
242.jpg
243.jpg
244.jpg
245.jpg
246.jpg
247.jpg
248.jpg
249.jpg
250.jpg
251.jpg
252.jpg
253.jpg
254.jpg
255.jpg
256.jpg
257.jpg
258.jpg
259.jpg
260.jpg
261.jpg
262.jpg
263.jpg
264.jpg
265.jpg
266.jpg
267.jpg
268.jpg
269.jpg
270.jpg
271.jpg
272.jpg
273.jpg
274.jpg
275.jpg
276.jpg
277.jpg
278.jpg
279.jpg
280.jpg
281.jpg
282.jpg
283.jpg
284.jpg
285.jpg
286.jpg
287.jpg
288.jpg
289.jpg
290.jpg
291.jpg
292.jpg
293.jpg
294.jpg
295.jpg
296.jpg
297.jpg
298.jpg
299.jpg
300.jpg
301.jpg
302.jpg
303.jpg
304.jpg
305.jpg
306.jpg
307.jpg
308.jpg
309.jpg
310.jpg
311.jpg
312.jpg
313.jpg
314.jpg
315.jpg
316.jpg
317.jpg
318.jpg
319.jpg
320.jpg
321.jpg
322.jpg
323.jpg
324.jpg
325.jpg
326.jpg
327.jpg
328.jpg
329.jpg
330.jpg
331.jpg
332.jpg
333.jpg
334.jpg
335.jpg
336.jpg
337.jpg
338.jpg
339.jpg
340.jpg
341.jpg
342.jpg
343.jpg
344.jpg
345.jpg
346.jpg
347.jpg
348.jpg
349.jpg
350.jpg
351.jpg
352.jpg
353.jpg
354.jpg
355.jpg
356.jpg
357.jpg
358.jpg
359.jpg
360.jpg
361.jpg
362.jpg
363.jpg
364.jpg
365.jpg
366.jpg
367.jpg
368.jpg
369.jpg