Javoří Pila
„Bažinaté louky, klečí porostlé slatiny, jimiž protéká několik potoků, naplněných brunátnou vodou, a nekonečný počet menších struh a vodotoků. Údolina je sevřena se všech stran lesem pokrytými vrchy, otvírajícími se pouze k jihovýchodu, kde propuštějí mocný potok, řečený Gross-Müllner, v nějž se všecky tyto vody slily, a jenž teče k Madru, kde, spojiv se s Lusenbachem a jinými lesními potoky, tvoří Vydru, na severu a severozápadu strmí mocný Steining, na západě nyní zčásti holé, tehdá ještě neprostupným houštím pokryté divočiny Fallbaumu, jih uzavírají menší výšiny, vesměs slatinaté, dopouštějící pohled na ohromnou dvojitou báň Roklanu. V zimě jest celý tento kraj jediná sněžná poušť, černými lesy přerušena, toky nikdy nemrznoucích vod odrážejí se co černé stuhy od nekonečné bílé pokrývky. Dnes tudy vede dosti pěkná upravená silnička ze Stubenbachu do Madru, jiná odtud přes Schätzenreit do Rehberku a třetí k weitfällské nádržce, všecky tyto cesty počaly se tehdá stavěti a upravovati, jediná ze Stubenbachu do Madru už existovala, ale v jakém stavu! Hrůza pomyslit! Takové kamení, takové výmoly, že jízda po ní mívala účinek důkladné masáže. Ostatní cesty, vedoucí k tomuto středisku, kde skládalo se z hlubokých hvozdů vyvážené dříví, byly pouze dočasné, ujeté ponejvíce jenom v zimě, kdy mráz klenul mosty přes bahniska, sníh vyplňoval mezery mezi šedými balvany rulovými.“
Karel Klostermann / V ráji šumavském
Vznik samoty na Javoří Pile je spjat s dřevařskou kolonizací Šumavy na začátku 19. století. Samota se v podstatě členila na tři části – pilu na zpracování dřeva pro resonanční továrnu na Modravě, hájenku s hostincem U Tetřeva a usedlost, která stála u soutoku Javořího a bezejmenného potoka.
V roce 2018 jsem vytvořil sérii porovnávacích snímků Javoří Pily, kde předlohou byly obrazy z doby tzv. staré Šumavy (od konce 19. století do 30. let 20. století).
Je třeba doplnit, že k samotě na Javoří Pile nepatřilo dodnes stojící stavení, které se nachází u cesty z Javoří Pily na Poledník (při červené turistické značce). Toto stavení bylo postaveno v první polovině 60. let minulého století coby jeden z objektů pohraniční roty Javoří Pila.
Pila na zpracování dřeva pro resonanční továrnu na Modravě / Ahornsäge
Pila na Javořím potoce je spjata s osobou Františka Bienerta, který v roce 1827 na Modravě zřídil továrnu na resonanční dřevo. S nárůstem výroby tohoto specifického materiálu na hudební nástroje se Bienert rozhodl zřídit dvě menší pily – první v roce 1852 v Prášilech a tu druhou v roce 1856 na Javořím potoce u Modravy. Pila se nacházela na levém břehu Javořího potoka a zpracovávala dřevo z okolních lesů. Po skončení provozu továrny na Modravě v roce 1880 ukončila provoz i Javoří Pila. Byla zbourána v roce 1892. Na leteckém snímku z roku 1949 stojí pomocná stavba (kůlna) bývalé pily. Doposud tu po objektu pily zůstal zarůstající náhon, který byl napojen na Javoří potok.
Hájenka a hostinec U Tetřeva / Ahornsäge
Objekt hájenky a hostince U Tetřeva se nacházel naproti pile na zpracování dřeva, přes cestu.
Hájenka byla zřízena knížetem Schwarzenbergem pro lesnický personál někdy na začátku 19. století. Později (zejména v období prvorepublikové turistiky) sloužila i jako hostinec U Tetřeva s turistickou noclehárnou. Byla tady totiž významná křižovatka cest, které se rozbíhaly do všech světových stran. Zatímco průvodce z roku 1883 hovoří o „domku u cesty, kde lze dostati pivo, chléb a máslo,“ průvodce z roku 1908 už zmiňuje hostinec U Tetřeva „se dvěma pokoji o 8 lůžkách a studentskou noclehárnou, jednoduchá strava.“ Průvodce z roku 1938: „státní hájenka, jídlo (pstruzi), noclehy, ve 3 místnostech 15 lůžek.“
Po odsunu českých Němců, kteří pracovali v lesích, zůstal zdejší kraj odkázán na lesní brigády různých závodů. Za účelem ubytování pracovníků se zřizovaly jednoduché dřevěné baráky - jeden stál od roku 1947 na Javoří Pile před hájenkou, další například na Březníku. Pracovní a turistický ruch na Javoří Pile však netrval dlouho. Na leteckém snímku z roku 1949 hájenka s pracovní ubytovnou ještě stojí. Avšak se zřízením hraničního pásma usedlost zanikla. V současnosti nám ji připomíná rozvalina kamenné podezdívky stavení.
Usedlost u soutoku Javořího a bezejmenného potoka / Ahornstall
U soutoku Javořího a bezejmenného potoka se nacházela usedlost, která vznikla v 19. století v souvislosti se zpracováním dřeva z okolních lesů. I tento objekt zanikl v poválečných letech v souvislosti se zřízením hraničního pásma. Na leteckém snímku z roku 1949 ještě stojí. Avšak v 50. letech byly na místě dřevařské usedlosti postaveny dva podlouhlé baráky (boudy), které sloužily lesním zaměstnancům. Boudy jsou znázorněny na leteckém snímku z roku 1959. Nedaleko soutoku obou potoků lze dohledat linie zděných základů - avšak ty nejsou pozůstatkem chalupy, ale právě těchto dvou baráků. Blízké jezírko nebo chcete-li rybníček měl hospodářský význam.
S lokalitou Javoří Pila je spojeno ještě jedno jezírko nebo spíše nádržka. Navršenou hráz s betonovým stavidlem najdeme u cesty nedaleko soutoku Javořího a Roklanského potoka. Nádržka byla vybudována v době, kdy území ovládala Pohraniční stráž. Měla hospodářský význam a chovaly se v ní ryby.
Mapa Stabilního katastru z roku 1837 s reambulací ve 2. polovině 19. století
Mapa panství Prášily-Dlouhá Ves z roku 1872
Letecká mapa z roku 1949
Letecká mapa ze současnosti
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: stará fotografie pily (1), staré fotografie hájenky (2-8, z toho výstavba pracovní ubytovny v roce 1947 7-8, zdroj 6: Martin Leiš, zdroj 7-8: Antonín Schubert), staré fotografie usedlosti u soutoku (9-16, z toho v roce 1947 16, zdroj 12-15: Vilém Heckel, zdroj 16: Antonín Schubert), baráky pro lesní zaměstnance na letecké mapě v roce 1959 (17), nádržka na ryby u soutoku Javořího a Roklanského potoka v roce 1991 (18, zdroj: Věra Mátlová), umístění pily (19-29, z toho náhon 25-27), umístění hájenky (30-33), umístění usedlosti u soutoku s pozůstatky baráků pro lesní zaměstnance (34-44, z toho jezírko 42-44), nádržka u soutoku Javořího a Roklanského potoka (45-48).
