Javoří Pila

Javoří Pila
 
„Bažinaté louky, klečí porostlé slatiny, jimiž protéká několik potoků, naplněných brunátnou vodou, a nekonečný počet menších struh a vodotoků. Údolina je sevřena se všech stran lesem pokrytými vrchy, otvírajícími se pouze k jihovýchodu, kde propuštějí mocný potok, řečený Gross-Müllner, v nějž se všecky tyto vody slily, a jenž teče k Madru, kde, spojiv se s Lusenbachem a jinými lesními potoky, tvoří Vydru, na severu a severozápadu strmí mocný Steining, na západě nyní zčásti holé, tehdá ještě neprostupným houštím pokryté divočiny Fallbaumu, jih uzavírají menší výšiny, vesměs slatinaté, dopouštějící pohled na ohromnou dvojitou báň Roklanu. V zimě jest celý tento kraj jediná sněžná poušť, černými lesy přerušena, toky nikdy nemrznoucích vod odrážejí se co černé stuhy od nekonečné bílé pokrývky. Dnes tudy vede dosti pěkná upravená silnička ze Stubenbachu do Madru, jiná odtud přes Schätzenreit do Rehberku a třetí k weitfällské nádržce, všecky tyto cesty počaly se tehdá stavěti a upravovati, jediná ze Stubenbachu do Madru už existovala, ale v jakém stavu! Hrůza pomyslit! Takové kamení, takové výmoly, že jízda po ní mívala účinek důkladné masáže. Ostatní cesty, vedoucí k tomuto středisku, kde skládalo se z hlubokých hvozdů vyvážené dříví, byly pouze dočasné, ujeté ponejvíce jenom v zimě, kdy mráz klenul mosty přes bahniska, sníh vyplňoval mezery mezi šedými balvany rulovými.“
 
Karel Klostermann / V ráji šumavském
 
Vznik samoty na Javoří Pile je spjat s dřevařskou kolonizací Šumavy na začátku 19. století. Samota se v podstatě členila na tři části – pilu na zpracování dřeva pro resonanční továrnu na Modravě, hájenku s hostincem U Tetřeva a usedlosti, které stály u soutoku Javořího a Tmavého potoka.
 
V roce 2018 jsem vytvořil sérii porovnávacích snímků Javoří Pily, kde předlohou byly obrazy z doby tzv. staré Šumavy (od konce 19. století do 30. let 20. století).
 
Je třeba doplnit, že k samotě na Javoří Pile nepatřilo dodnes stojící stavení, které se nachází při cestě z Javoří Pily na Poledník. Toto stavení bylo postaveno začátkem 60. let 20. století coby jeden z objektů pohraniční roty Javoří Pila.
 
Pila na zpracování dřeva pro resonanční továrnu na Modravě / Ahornsäge
 
Pila na Javořím potoce je spjata s osobou Františka Bienerta, který v roce 1827 na Modravě zřídil továrnu na resonanční dřevo. S nárůstem výroby tohoto specifického dřeva na hudební nástroje se Bienert rozhodl zřídit dvě menší pily – první v roce 1852 v Prášilech a tu druhou v roce 1856 na Javořím potoce u Modravy. Pila se nacházela na levém břehu Javořího potoka a zpracovávala dřevo z okolních lesů. Po skončení provozu továrny na Modravě v roce 1880 ukončila provoz i Javoří Pila. Pila byla zbourána v roce 1892. Na dobruškovském leteckém snímku z roku 1949 stojí pomocná stavba (kůlna) již bývalé pily. Dnes tu po objektu pily zůstaly pozůstatky zarůstajícího náhonu, který byl napojen na Javoří potok.
 
Hájenka a hostinec U Tetřeva / Ahornsäge
 
Objekt hájenky a hostince U Tetřeva se nacházel naproti pile na zpracování dřeva, přes cestu.
 
Hájenka byla zřízena knížetem Schwarzenbergem pro lesnický personál někdy na začátku 19. století. Hájenka později (zejména v období prvorepublikové turistiky) sloužila i jako hostinec U Tetřeva s turistickou noclehárnou. Zatímco nejstarší průvodce z roku 1883 hovoří o „domku u cesty, kde lze dostati pivo, chléb a máslo,“ průvodce z roku 1908 už zmiňuje hostinec U Tetřeva „se dvěma pokoji o 8 lůžkách a studentskou noclehárnou, jednoduchá strava.“  Průvodce z roku 1938: „státní hájenka, jídlo (pstruzi), noclehy, ve 3 místnostech 15 lůžek.“ 
 
Objekt hájenky a hostince zanikl po 2. světové válce v souvislosti se zřízením hraničního pásma. Stalo se tak zřejmě v roce 1950. Na dobruškovském leteckém snímku z roku 1949 objekt hájenky a hostince, společně s dalšími domky, stojí. Dnes nám ho připomíná rozvalina kamenné podezdívky stavení.
 
Usedlosti u soutoku Javořího a Tmavého potoka / Ahornstall
 
U soutoku Javořího a Tmavého potoka se nacházely dvě až tři usedlosti, které vznikly v 19. století v souvislosti se zpracováním dřeva z okolních lesů. I tyto objekty zanikly po 2. světové válce v souvislosti se zřízením hraničního pásma. Na dobruškovském leteckém snímku z roku 1949 domky ještě stojí. V místě soutoku obou potoků dnes lze dohledat základové zdivo. Blízké jezírko nebo chcete-li rybníček měl zřejmě hospodářský význam. Když už jsme u těch jezírek, tak s lokalitou Javoří Pila je spojeno ještě jedno jezírko nebo spíše nádržka - navršenou hráz s betonovým stavidlem najdeme kousek od soutoku Javořího a Roklanského potoka. Nádržka byla vybudována v době, kdy území zabrala Pohraniční stráž a měla hospodářský význam - chovaly se v ní ryby.
 
Mapa Stabilního katastru z roku 1837 revidovaná v 2. polovině 19. století
 
 
 
Mapa panství Prášily-Dlouhá Ves z roku 1872
 
 
 
Letecká mapa z roku 1949
 
 
 
Letecká mapa ze současnosti
 
 
 
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: stará fotografie pily na Javořím potoce (1, zdroj: Zdeněk Roučka / Šumavou Karla Klostermanna), staré fotografie hájenky (2-3), staré fotografie usedlostí u soutoku (4-5), umístění pily na zpracování dřeva (6-16), umístění hájenky (17-21), umístění usedlostí u soutoku (22-32), nádržka u soutoku Javořího a Roklanského potoka (33-36).
05.jpg
06.jpg
07.jpg
08.jpg
09.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg
16.jpg
17.jpg
18.jpg
19.jpg
20.jpg
21.jpg
22.jpg
23.jpg
24.jpg
25.jpg
26.jpg
27.jpg
28.jpg
29.jpg
30.jpg
31.jpg
32.jpg
33.jpg
34.jpg
35.jpg
36.jpg
37.jpg
38.jpg
39.jpg
40.jpg