Javoří Pila
„Bažinaté louky, klečí porostlé slatiny, jimiž protéká několik potoků, naplněných brunátnou vodou, a nekonečný počet menších struh a vodotoků. Údolina je sevřena se všech stran lesem pokrytými vrchy, otvírajícími se pouze k jihovýchodu, kde propuštějí mocný potok, řečený Gross-Müllner, v nějž se všecky tyto vody slily, a jenž teče k Madru, kde, spojiv se s Lusenbachem a jinými lesními potoky, tvoří Vydru, na severu a severozápadu strmí mocný Steining, na západě nyní zčásti holé, tehdá ještě neprostupným houštím pokryté divočiny Fallbaumu, jih uzavírají menší výšiny, vesměs slatinaté, dopouštějící pohled na ohromnou dvojitou báň Roklanu. V zimě jest celý tento kraj jediná sněžná poušť, černými lesy přerušena, toky nikdy nemrznoucích vod odrážejí se co černé stuhy od nekonečné bílé pokrývky. Dnes tudy vede dosti pěkná upravená silnička ze Stubenbachu do Madru, jiná odtud přes Schätzenreit do Rehberku a třetí k weitfällské nádržce, všecky tyto cesty počaly se tehdá stavěti a upravovati, jediná ze Stubenbachu do Madru už existovala, ale v jakém stavu! Hrůza pomyslit! Takové kamení, takové výmoly, že jízda po ní mívala účinek důkladné masáže. Ostatní cesty, vedoucí k tomuto středisku, kde skládalo se z hlubokých hvozdů vyvážené dříví, byly pouze dočasné, ujeté ponejvíce jenom v zimě, kdy mráz klenul mosty přes bahniska, sníh vyplňoval mezery mezi šedými balvany rulovými.“
Karel Klostermann / V ráji šumavském
Vznik samoty na Javoří Pile je spjat s dřevařskou kolonizací Šumavy na začátku 19. století. Samota se v podstatě členila na tři části – pilu na zpracování dřeva pro resonanční továrnu na Modravě, hájenku s hostincem U Tetřeva a usedlosti, které stály u soutoku Javořího a Tmavého potoka.
V roce 2018 jsem vytvořil sérii porovnávacích snímků Javoří Pily, kde předlohou byly obrazy z doby tzv. staré Šumavy (od konce 19. století do 30. let 20. století).
Je třeba doplnit, že k samotě na Javoří Pile nepatřilo dodnes stojící stavení, které se nachází při cestě z Javoří Pily na Poledník. Toto stavení bylo postaveno začátkem 60. let minulého století coby jeden z objektů pohraniční roty Javoří Pila.
Pila na zpracování dřeva pro resonanční továrnu na Modravě / Ahornsäge
Pila na Javořím potoce je spjata s osobou Františka Bienerta, který v roce 1827 na Modravě zřídil továrnu na resonanční dřevo. S nárůstem výroby tohoto specifického materiálu na hudební nástroje se Bienert rozhodl zřídit dvě menší pily – první v roce 1852 v Prášilech a tu druhou v roce 1856 na Javořím potoce u Modravy. Pila se nacházela na levém břehu Javořího potoka a zpracovávala dřevo z okolních lesů. Po skončení provozu továrny na Modravě v roce 1880 ukončila provoz i Javoří Pila. Byla zbourána v roce 1892. Na dobruškovském leteckém snímku z roku 1949 stojí pomocná stavba (kůlna) již bývalé pily. Dnes tu po objektu pily zůstal zarůstající náhon, který byl napojen na Javoří potok.
Hájenka a hostinec U Tetřeva / Ahornsäge
Objekt hájenky a hostince U Tetřeva se nacházel naproti pile na zpracování dřeva, přes cestu.
Hájenka byla zřízena knížetem Schwarzenbergem pro lesnický personál někdy na začátku 19. století. Později (zejména v období prvorepublikové turistiky) sloužila i jako hostinec U Tetřeva s turistickou noclehárnou. Zatímco nejstarší průvodce z roku 1883 hovoří o „domku u cesty, kde lze dostati pivo, chléb a máslo,“ ten z roku 1908 už zmiňuje hostinec U Tetřeva „se dvěma pokoji o 8 lůžkách a studentskou noclehárnou, jednoduchá strava.“ Průvodce z roku 1938: „státní hájenka, jídlo (pstruzi), noclehy, ve 3 místnostech 15 lůžek.“
Po odsunu německých Čechů, kteří pracovali v lesích, zůstal zdejší kraj odkázán na lesní brigády různých závodů. Za účelem ubytování pracovníků se zřizovaly dřevěné baráky - jeden stál od roku 1947 na Javoří Pile před hájenkou, další například na Březníku. Pracovní a turistický ruch na Javoří Pile však netrval dlouho. Na dobruškovském leteckém snímku z roku 1949 hájenka s hostincem, stodola a pracovní ubytovna ještě stojí. Avšak se zřízením hraničního pásma usedlosti zanikly. Stalo se tak zřejmě v roce 1950. Dnes nám je připomíná rozvalina kamenné podezdívky stavení.
Usedlosti u soutoku Javořího a Tmavého potoka / Ahornstall
U soutoku Javořího a Tmavého potoka se nacházely dvě až tři usedlosti, které vznikly v 19. století v souvislosti se zpracováním dřeva z okolních lesů. I tyto objekty zanikly v poválečných letech v souvislosti se zřízením hraničního pásma. Na dobruškovském leteckém snímku z roku 1949 ještě stojí. Nedaleko soutoku obou potoků dnes lze dohledat základové zdivo. Blízké jezírko nebo chcete-li rybníček měl zřejmě hospodářský význam. Když už jsme u těch jezírek, tak s lokalitou Javoří Pila je spojeno ještě jedno jezírko nebo spíše nádržka - navršenou hráz s betonovým stavidlem najdeme kousek od soutoku Javořího a Roklanského potoka. Nádržka byla vybudována v době, kdy území ovládala Pohraniční stráž. Měla hospodářský význam - chovaly se v ní ryby.
Mapa Stabilního katastru z roku 1837 revidovaná v 2. polovině 19. století
Mapa panství Prášily-Dlouhá Ves z roku 1872
Letecká mapa z roku 1949
Letecká mapa ze současnosti
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: stará fotografie pily na Javořím potoce (1, zdroj: Zdeněk Roučka / Šumavou Karla Klostermanna), staré fotografie hájenky (2-6, z toho výstavba pracovní ubytovny v roce 1947 5-6, zdroj 5-6: Antonín Schubert), staré fotografie usedlostí u soutoku (7-13, z toho v roce 1947 13, zdroj 9-12: Vilém Heckel, zdroj 13: Antonín Schubert), umístění pily na zpracování dřeva (14-24), umístění hájenky (25-29), umístění usedlostí u soutoku (30-40), nádržka u soutoku Javořího a Roklanského potoka (41-44).
