Filipova Huť / Philipps Hütten
Filipova Huť byla založena jako sklářská osada. Vznikla v místech, kudy procházela obchodní stezka z Kašperských Hor do Pasova. V roce 1785 zde skláři Franz Denk a Franz Weber z Hrádku zbudovali skelnou huť na duté sklo. Jméno osada nebo tenkráte spíše huť dostala podle tehdejšího majitele Prášilského panství hraběte Filipa Kinského z Vchynic a Tetova.
S příchodem nového pána ze Schwarzenberga na přelomu 18. a 19. století sklárny na panství postupně zastavují provoz – Filipova Huť tak činí už v roce 1800, mimo jiné i proto, že huť nikterak významně neprosperuje. Nastupuje doba dřevařského průmyslu a tak i z Filipovy Hutě se stává typická dřevařská osada. Největšího rozmachu Filipova Huť dosáhla někdy okolo roku 1880, kdy zde žilo 1 620 obyvatel. V letech 1929-1930 zde stálo 47 domů s 337 obyvateli (336 německé národnosti). Počet domů a obyvatel zde výrazně převyšoval osídlení na Modravě. To bylo zřejmým důvodem pro skutečnost, že úřad obce se nacházel v období první republiky na Filipově Huti. V obrazové galerii na první staré fotografii si povšimněte dvou stavení v okénkách - jsou jimi myslivna a škola. Do školy docházely pěšky děti z celého okolí, mj. i z Roklanské hájenky. Po 2. světové válce byli odtud, stejně jako z ostatních pohraničních obcí, vysídleni Němci a opuštěné domy byly zlikvidovány. Z dochovaných staveb byla v roce 1958 prohlášena venkovská usedlost č. p. 12 jako nemovitá kulturní památka, která má pozoruhodný a u nás již málokde dochovaný zvýšený nájezd do stodoly.
Plán pozemků bývalé sklárny ve Filipově Huti z roku 1804 - rozparcelované pozemky jsou určeny k osídlení dřevařskými kolonizátory (zdroj: Tereza Blažková / Proměna Šumavy za industrializace - zapomenuté stopy dřevařů)
Typické šumavské osady, které jsou dnes z mapy Šumavy vymazány, byly tvořeny domy roztroušenými volně do krajiny. Pokud osadou procházela cesta nebo silnička, byly některé (hlavní) domy při této cestě – například škola, hostinec nebo domek představitele osady. Filipova Huť si tento charakter typické horské šumavské osady přenesla do současnosti. Stavení jsou volně roztroušena do Filipohuťských luk, kterými protéká Filipohuťský potok. Při hlavní silničce jsou také domky. Filipovu Huť a Modravu spojuje, kromě silnice, naučná stezka se třemi zastaveními – o horských loukách, podmáčených smrčinách a Filipohuťském potoce.
Na okraji Filipovy Hutě se rozkládá několik domů tvořící menší osadu Korýtko. Název je odvozen od korýtek a koryt, která sloužila k napájení soumarů a jejich zvířat. Osada Korýtko (včetně Penzionu Korýtko) patří administrativně k obci Horská Kvilda. Při silnici mezi Filipovou Hutí a Modravou se nacházelo několik usedlostí s kapličkou, které patřily k Filipově Huti. Malinkaté osadě dominoval Kortusův statek s pilou, ke které vedl náhon z Filipohuťského potoka. Filipova Huť je nejvýše položenou osadou se svými 1 100 metry nadmořské výšky. Je odtud překrásný výhled na vrcholky Velkého a Malého Roklanu. Počáteční historie Filipovy Hutě je zobrazena ve znaku obce Modrava – je jí sklářská píšťala.
V roce 2018 jsem vytvořil sérii porovnávacích snímků Filipovy Hutě, kde předlohou byly obrazy z doby tzv. staré Šumavy (od konce 19. století do 30. let 20. století). K dispozici jsou na tomto webu i fotografie Filipovy Hutě pořízené z nebes.
Mapa Stabilního katastru z roku 1837
Letecká mapa z roku 1949
Letecká mapa ze současnosti
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: staré fotografie (1-12, z toho škola 10, obchod 11, usedlosti s kapličkou při silnici mezi Filipovou Hutí a Modravou 12, zdroj 2-4, 11-12: Fotobanka Seidel, zdroj 8-10: Franz Krickl), staré fotografie z 80. let (13-16, z toho usedlost č. p. 12 16, zdroj 14: Pavel Petržela, zdroj 15-16: Antonín Schubert), současný stav (17-81, z toho bývalá škola 49-51, usedlost č. p. 12 52-53, Kortusův statek s pilou 72-81), současný stav v zimním období (82-116, z toho bývalá škola 105, usedlost č. p. 12 106).
