Poledník

Poledník (Polední hora) / Mittags Berg (1 315 m. n. m.)
 
Polední hora se nachází v samotném severozápadním cípu Modravských plání.
 
Ve svazích Polední hory pramení množství šumavských potůčků – Jelení potok, Tmavý potok, Smrkový potok, několik pravostranných přítoků Prášilského potoka a Jezerní potok. Jezerní potok stéká z jezerní stěny do Prášilského jezera, které je jedním z osmi šumavských ledovcových jezer.
 
Z geografického hlediska je Polední hora nepravidelným vrcholem a zároveň součástí mohutného Jezerního hřbetu se zbytky zarovnaného povrchu. Na svazích se nacházejí skalní výchozy, sutě a mrazové sruby (zejména na severním hřbetu táhnoucím se ke kótě Skalka). Východní svahy jsou prudké – přemodelované činností ledovce na kar s Prášilským jezerem. Vrcholová plošina s vyhlídkovou věží je odlesněná. Na vrcholové skalce se nachází dřevěný kříž a geodetický bod s letopočtem osazení 1949.
 
Polední hora má pestrou historii a současné turistické využití. Svoje jméno hora dostala patrně od prášilských dřevorubců, kteří tvrdili, že jakmile slunce vystoupí nad temeno této hory, je poledne a tedy čas k obědu. Vrchol Polední hory byl původně zalesněn, snad i proto nevybízel k vyhlídkám. I přesto turistický průvodce z roku 1938 hovoří o náhorní rovině Poledníku s tabulkou pobízející k vyhlídce.
 
Zásadní zlom přišel se studenou válkou - ta udělala z hory, s výhodnou polohou a nadmořskou výškou, vojenské stanoviště elektronické ostrahy státní hranice. Pozemní stanoviště rádiového a radiotechnického průzkumu na Poledníku bylo určeno pro odposlech radiových prostředků potenciálního protivníka - odposlech „vykrýval“ hlavně jižní a jihovýchodní směr. První průzkumné úkoly se nejdříve plnily z polních podmínek - stanů a dřevěných automobilových nástaveb, přikrytých maskovací sítí. Stanoviště na Poledníku bylo stavěno a vybaveno na tu dobu novými technologiemi. Stavba probíhala od roku 1964, kolaudace stanoviště proběhla v září 1968. Na Poledníku sloužily průzkumné jednotky z více organizačních stupňů, plnící proto i různé úkoly. Poledník i s okolím byl tabu pro veškerou veřejnost i místní obyvatele. Utajení stanoviště bylo dáno jeho relativní nepřístupností - velkou šířkou hraničního pásma a zejména přítomností Vojenského újezdu Dobrá Voda. Areál byl obehnán linií drátů a střežen proti vniknutí signální stěnou se slaboproudým vedením. Stanoviště na Poledníku mělo krycí název TOPAS. Nebylo jediné při hranici s Bavorskem, další stanoviště byla umístěna například na Čerchově, Havranu nebo Dyleni.
 
V 80. letech se stanoviště na Poledníku skládalo z následujících objektů: pozemní anténní prostor v půlkruhové hale (technika byla kryta před klimatickými změnami i vizuálním průzkumem protivníka), provozní budova spojená s věží (logistické zázemí stanoviště - kuchyně, ložnice a provozní kanceláře), betonový skelet trupu věže s nástavbou místností (tady byly umístěny analyzační a radiové prostředky), a konečně budova s garážemi, náhradním zdrojem elektrické energie (dva dieselagregáty) a trafostanicí. Mezi menší objekty, roztroušené okolo těchto hlavních staveb, patřily dvě nádrže na topnou naftu (každý rok se navážely zásoby na zimu). Ve svahu se nacházela muniční kobka s uloženou municí pro obranu Poledníku. Neposlední součástí vrcholového stanoviště bylo i pomocné zemědělské hospodářství. Převážná část techniky byla umístěna v půlkruhové hale. Plášť haly, stejně jako věžová nástavba, byla vytvořena ze sklolaminátu (ten ovšem stárnutím materiálu zvyšoval odpor vůči průchodu radiových vln, proto se experimentovalo i s použitím dalších materiálů, například speciální foukané pryskyřice). Konstrukci tvořily lepené nosníky z tvrdého dřeva. Namísto kovového spojovacího materiálu (kterým by byla rušena průchodnost radiových vln) se používaly silonové šrouby.
 
Ostře střežená hranice a vysoká koncentrace vojsk v její blízkosti, měla za následek kontrolní oblety hranice pomocí vrtulníků a také záminky k všemožnému provokování. Jakýkoliv větší pohyb na stanovišti nebo rozvinování nové techniky okamžitě přilákal minimálně jeden vrtulník z druhé strany. Častý přelet bojových vrtulníků z druhé strany hranice zapříčinil, že v pohraničí vznikla stanoviště protiletecké obrany. Obrana chtěla mít možnost rychlejší reakce ve členitém horském pohraničním terénu. Na Šumavě takto působila základna s vrtulníky na Zhůří. Samotná provokace zpravidla probíhala tak, že protivník přiletěl z vnitrozemí v malé výšce ke státní hranici, kde čekal na soupeře. Po jeho příletu letěly oba stroje rovnoběžně s hranicí. Z podobné situace vzešla i nehoda na Poledníku dne 12. září 1985. Československý pilot vrtulníku Mil Mi-24 Hind ze základny na Zhůří se chtěl pokusit o podobný manévr jako pilot americké Cobry, který na druhé straně hranice přešel „do visení“, avšak jeho stroj se zřítil do tenkrát vysokého lesního porostu na vrcholu Poledníku. Hrůzostrašný pád přežil.
 
Izolace a střežení Poledníku skončilo po roce 1989. Objekt armáda opustila se snahou o prodej. Mezitím však stavba chátrala vlivem nevlídného počasí, ale zejména zásahem člověka, který si chtěl prohlédnout dříve tajnou základnu. Spousta zařízení byla rozkradena a zničena. V roce 1997 objekt Poledníku odkoupila Správa Národního parku Šumava a provedla rozsáhlou rekonstrukci. Okolní stavby byly zbourány a samotná věž upravena tak, aby mohla být využívána veřejností. V laminátových stavbách utvářející typický vzhled Poledníku, kde byla dříve umístěna průzkumná technika, byla vyřezána okna a na vrchol věže byl pomocí vrtulníku umístěn nový ochoz. Slavnostní otevření proběhlo 18. července 1998. Výška věže je 37 metrů a na vrchol vede 227 schodů. V přízemí věže se nachází Informační centrum Národního parku Šumava. Ve třech obloukových podlažích je umístěna poznávací galerie, poslední fáze výstupu je po žebříku.
 
K dispozici jsou na tomto webu fotografie Poledníku pořízené z nebes, a to včetně doplnění časového sběru, který dokládá vývoj lokality postižené orkánem Kyrill a následnou kůrovcovou kalamitou.
 
 
OBRAZOVÁ GALERIE K TÉMATU: Poledník (1-88, z toho rekonstrukce v roce 2021 51-55, pohled na Prášilské jezero 82-83, severní hřbet Skalka 84-88), Poledník v zimním období (89-161).
001.jpg
002.jpg
003.jpg
004.jpg
005.jpg
006.jpg
007.jpg
008.jpg
009.jpg
010.jpg
011.jpg
012.jpg
013.jpg
014.jpg
015.jpg
016.jpg
017.jpg
018.jpg
019.jpg
020.jpg
021.jpg
022.jpg
023.jpg
024.jpg
025.jpg
026.jpg
027.jpg
028.jpg
029.jpg
030.jpg
031.jpg
032.jpg
033.jpg
034.jpg
035.jpg
036.jpg
037.jpg
038.jpg
039.jpg
040.jpg
041.jpg
042.jpg
043.jpg
044.jpg
045.jpg
046.jpg
047.jpg
048.jpg
049.jpg
050.jpg
051.jpg
052.jpg
053.jpg
054.jpg
055.jpg
056.jpg
057.jpg
058.jpg
059.jpg
060.jpg
061.jpg
062.jpg
063.jpg
064.jpg
065.jpg
066.jpg
067.jpg
068.jpg
069.jpg
070.jpg
071.jpg
072.jpg
073.jpg
074.jpg
075.jpg
076.jpg
077.jpg
078.jpg
079.jpg
080.jpg
081.jpg
082.jpg
083.jpg
084.jpg
085.jpg
086.jpg
087.jpg
088.jpg
089.jpg
090.jpg
091.jpg
092.jpg
093.jpg
094.jpg
095.jpg
096.jpg
097.jpg
098.jpg
099.jpg
100.jpg
101.jpg
102.jpg
103.jpg
104.jpg
105.jpg
106.jpg
107.jpg
108.jpg
109.jpg
110.jpg
111.jpg
112.jpg
113.jpg
114.jpg
115.jpg
116.jpg
117.jpg
118.jpg
119.jpg
120.jpg
121.jpg
122.jpg
123.jpg
124.jpg
125.jpg
126.jpg
127.jpg
128.jpg
129.jpg
130.jpg
131.jpg
132.jpg
133.jpg
134.jpg
135.jpg
136.jpg
137.jpg
138.jpg
139.jpg
140.jpg
141.jpg
142.jpg
143.jpg
144.jpg
145.jpg
146.jpg
147.jpg
148.jpg
149.jpg
150.jpg
151.jpg
152.jpg
153.jpg
154.jpg
155.jpg
156.jpg
157.jpg
158.jpg
159.jpg
160.jpg
161.jpg