„Tam, kde zklamaná černovlasá Annamirl hledala konec v korytu zpěněné řeky, protože se nedostala za mládence, který se stal lesníkem kdesi u Pürstlingu nebo v horách za Štubenbachem a slovo jí dané nedodržel, dnes se v teplých letních dnech noří do prudké vody lidé, které tam poslalo na zotavenou Revoluční odborové hnutí. Zmizely už i ty Pürstlingy a Štubenbachy, Aussergefildy a Madry. Do hor se vrátila stará jména obcí, potoků i vrchů: Modrava, Luzný, Křemelná… A tam, kde statný bavorský horal Vastl vlekl ztěžka pašeráckou stezkou pod Roklanem ranec s pašem, hledí na západní stranu bdělá záštita toho kraje – Pohraniční stráž.“
Rudolf Kalčík / V hraničních horách
Po druhé světové válce se Evropa rozdělila na východ a západ a započalo období studené války. Podél šumavské hranice se vytvořila železná opona a činnost strážců našich hranic se začala ubírat jiným směrem. Po příslušnících Sboru národní bezpečnosti, kteří sváděli boje se šumavskými Králi, nastoupil na hranice vojenský sbor Pohraniční stráže. Padesátá a šedesátá léta jsou nazývána první linií železné opony. Pohraniční roty stály u hraničních hor a lesů, služba byla náročná a šumavskou hranici obepínaly dráty s vysokým napětím. Na první linii železné opony navázala v sedmdesátých a osmdesátých letech druhá linie. Byla to doba, kdy se koncepce ochrany a ostrahy hranic stala dokonalejší prakticky po všech stránkách. Roty v blízkosti hranic se začaly bourat a budovaly se nové prostorné objekty (tzv. horské hotely) v pohraničních obcích. Smrtící dráty se vypnuly a již bez elektrického proudu se posunuly do schůdnějšího terénu dál od hranice. Materiální podmínky, výstroj a výzbroj byla dokonalejší.
Období železné opony je samostatnou kapitolou historie Modravských plání. Toto období lze vymezit od druhé poloviny 40. let do přelomu 80. a 90. let 20. století. Hned na úvod je třeba si ohraničit Modravské pláně pro potřeby povídání o železné oponě, a to od východu k západu. Promítnuto do pole je to lokalita probíhající od západních svahů Černé hory až k Poledníku.