Pohraniční roty na Modravských pláních

Pohraniční stráž na Modravských pláních je spojena zejména s první etapou železné opony, tj. s padesátými a šedesátými léty. K 1. lednu 1951 se na Modravských pláních u státní hranice nacházelo celkem 7 pohraničních rot, a to na odlesněných mýtinách uprostřed lesů. Modravské pláně byly protkány linií elektrifikovaného drátěného zátarasu, který překonával lesy, podmáčené mýtiny, místy dokonce půlil vrchoviště se slaťovými jezírky. Jiná situace byla ve druhé etapě železné opony. V sedmdesátých letech Modravské pláně střežily jen dvě pohraniční roty, a to Březník a Javoří Pila, ostatní jednotky zanikly už v první polovině šedesátých let. V osmdesátých letech byla lokalita Modravska střežena jedinou rotou Javoří Pila se dvěma odloučenými stanovišti (pikety) na Modravě a Švelské cestě. Drátěné zátarasy v této době vesměs kopírovaly linie současných zpevněných (a mnohdy zároveň i turistických) cest a komunikací.

Pohraniční roty na Modravských pláních patřily k nejvýše položeným útvarům v československém pohraničí. Vlivem nepřítomnosti osad a drsných klimatických poměrů byly vybudovány nejprve jako dřevěné UBA baráky s pozdější modernizací na zděné TUBA objekty. Ale přeci jen, dvě samoty se na Modravských pláních nacházely a Pohraniční stráž je využila pro své účely - březnickou myslivnu a Roklanskou chatu.

S Modravskými pláněmi je spojována voda a bez vody není života. U každé roty se nacházel přírodní nebo umělý vodní zdroj. Od 50. let se stavěly studny a tlakové nádrže, do ubikací se voda dostávala železným potrubím, které na některých místech dodnes trčí ze země. Pohraničníkům byly k užitku i nádrže na plavení dřeva, jakož i další uměle vybudovaná jezírka. Společným jmenovatelem těchto vodních ploch na pohraničním území bylo zabezpečení větších zásob vody. Klauzy plnily v první řadě funkci požárních a stavebních nádrží (využití vody pro stavební účely). Sekundárně sloužily k napájení koní a hospodářských zvířat, dále ke koupání samotných pohraničníků. Bez spojení není velení. Pohraniční roty byly propojeny sjízdnými komunikacemi a cestami, dále sloupovým elektrickým a telefonním vedením. Vedení se vinulo podél cest nebo jiným (nejkratším) směrem, ale také podél drátěného zátarasu. Drátěné zátarasy jsou samostatnou kapitolou dějin Pohraniční stráže na Modravských pláních, a proto je jim věnována zvláštní pozornost. Kolem každé roty byly vyhloubeny zemní okopy a kryty, které měly sloužit jako kruhová obrana pro případ ozbrojeného napadení roty. Nezáleželo na tom, kdo agresorem byl, zda-li ozbrojená skupina z vnitrozemí nebo nepřítel z druhé strany hranice.

Většina pohraničních rot organizačně spadala pod prapor dislokovaný na Modravě. Tvořilo jej velitelství praporu, které obývalo opevněnou budovu po Finanční stráži. Zabezpečovací jednotkou praporu byla záložní rota, kterou tvořili pohraničníci pro kontrolu týlu v pohraničním území a jako záloha na pohraniční operace. Další pohraničníci zařazení v záložní rotě zajišťovali technickou, dopravní a další odbornou výpomoc. Kasárna záložní roty byla umístěna do bývalého hostince U Pstruha s přístavbou. Pro funkcionáře praporu byly na Modravě postaveny finské domky. Modravský prapor byl zrušen k 1. říjnu 1962 v důsledku reorganizace svazků Pohraniční stráže.

Modrava jako pohraničnická vesnice (zdroj: časopis Československý voják ze dne 9. 7. 1960)

Prapor Modrava - velitelství s finskými domky a kasárna záložní roty (obrázek 3 zdroj: Ivan Pechánek)

Na pohraničnickou vesnici Modrava upomíná tzv. hraničářský kámen, který se nachází před finským domkem vedle budovy bývalého velitelství praporu. Kámen z roku 1957 se nacházel nejprve u roty Roklan a po jejím zrušení byl přestěhován na rotu Březník. Zmiňuje se o něm kronika roty Roklan. Na jaře roku 1957 byla vyhlášena soutěž o nejlepší jednotku brigády a pohraničníci z Roklanu si začali zvelebovat okolí roty. Kámen byl jednou z ozdob. „Jednoho jarního dne proběhla našim útvarem zpráva, že se vyhlašuje soutěž o nejlepší jednotku pohraniční brigády. Jako odměnu nejlepší jednotce bude věnován od patronátního závodu ve Strakonicích motocykl. Pustili jsme se do toho, abychom v této soutěži co nejlépe obstáli, poněvadž si každý aspoň v mysli přál, aby ta motorka byla naše. Začala velká reorganizace našeho okolí. Vše bylo zaměřeno k tomu, abychom si trochu naše okolí upravili, aby se nám líbilo a bylo pěkné. Každý byl iniciátorem, podávaly se návrhy a ty nejlepší se pak realizovaly. Jedním z nejlepších, které jsme uskutečnili, byl pamětní kámen, který jsme postavili na naše nástupiště. Plné dva dny soustavné práce nám trvalo, než jsme jej dotáhli ze vzdálenosti jen asi 300 m. Bylo však třeba do kamene vytesat nějaká symbolická slova. Toho se ujal s. Ondra, kterému se to opravdu podařilo. Na dlouhé časy byl do kamene vryt náš symbol, to je náš věrný pes, pak samopal a prostý historický nápis „SLOUŽÍME LIDU.“ Jednotka Roklan soutěž skutečně vyhrála, zmínka o tom je obsažena níže ve článku Rudolfa Kalčíka z roku 1957.

Hraničářský kámen na Modravě, ve výřezech je jeho kresba v kronice roty Roklan

Článek Rudolfa Kalčíka o pohraničnické vesnici Modrava (zdroj: časopis Československý voják ze dne 9. 7. 1960)

Příspěvky o životě na rotách

Článek Ladislava Vičara k rotě Březník (zdroj: časopis Československá armáda ze dne 11. 8. 1956)

Článek Rudolfa Kalčíka k rotě Březník (zdroj: časopis Květy ze dne 27. 3. 1958)

Článek Dušana Tomáška k rotě Březník (zdroj: časopis Květy ze dne 10. 9. 1966)

Článek Rudolfa Kalčíka k rotě Roklan (zdroj: časopis Československý voják ze dne 21. 12. 1957)

Článek Ladislava Tunyse k rotě Roklan (zdroj: časopis Československý voják ze dne 9. 7. 1960)

Článek Jaroslava Micky k rotě Soutok (zdroj: časopis Československý voják ze dne 4. 7. 1959)

Článek Ludvíka Uhlíře k rotě Jelení skok (zdroj: časopis Československý voják ze dne 15. 3. 1958)